Rudolf II. Habsburský

, arcivévoda rakouský, král uherský 1572 – 1611, český a německý 1575 – 1611, císař římský 1576 – 1611; syn císaře Maxmiliána II. Vychován na španělském dvoře. Po nástupu na trůn se snažil udržet mír s Turky. V rakouských zemích prosazoval protireformaci, v Čechách 1602 obnovil zákaz jednoty bratrské. 1593 – 1606 vedl se střídavými úspěchy válku s osmanskou říší. Jeho panování poznamenáno sílící duševní chorobou; postupně zbavován vlády nad jednotlivými zeměmi ve prospěch svého bratra Matyáše, kterého podporovaly uherské, rakouské a moravské stavy. Udržel se pouze v Čechách a ve Slezsku (díky udělení Majestátu Rudolfa II. protestantským stavům 1609); po pasovském vpádu v roce 1611 donucen k abdikaci i zde. Mecenáš vědy a umění; Praha se za jeho vlády stala opět císařským sídlem (od 1583; nashromáždil zde mimořádné umělecké sbírky).

Ottův slovník naučný: Rudolf II. Habsburský

Rudolf: II., král český a uher., cís. německý (* 1552 ve Vídni – † 1612 v Praze), nejstarší syn Maximiliána II. Vychován byv na dvoře španělském stal se horlivým katolíkem, nemajícím té tolerance náboženské jako jeho otec. Ještě za života otcova korunován korunou uherskou (1572) a českou (1575) a zvolen za krále římského (1575), uvázal se skutkem ve vládu po smrti svého otce (1576). První léta jeho vlády byla pokojná. Mír s Turky, Maximiliánem (1568) ujednaný, byl několikráte obnoven (1577, 1584 a 1590), po každé na 8 let. Kandidaturu bratra Maximiliána na trůn polský podporoval Rudolf jen slabě a po jeho porážce u Byčiny (1588), ač Poláci tu překročili hranice slezské, vymohl mu jen propuštění ze zajetí odřeknuv se jeho jménem všech nároků na trůn polský (1589). Se soupeřem Maximiliánovým Sigmundem Vasou Rudolf vešel dokonce později ve přátelství, když tento se zasnoubil s dcerou arc. Karla Štýrského, Annou (1592). Dlouhotrvající mír porušen byl r. 1593. Na hranicích uherskotureckých i za příměří dály se ustavičné menší boje a loupeže se strany turecké; vítězství chorvatského bána Erdödyho nad Turky u Sisku, kde padli i dva synovci sultána Murada, zavdalo Portě záminku k vypovědění války. Vrchní řízení válečných operací se strany císařské měl v rukou mladší bratr císařův, Matiáš, místodržitel rakouský, vyjma dobu 1595 – 99, kdy toto místo zaujímal arc. Maximilián. Válka vedena byla se střídavým štěstím, císařským podařilo se hlavně pomocí vév. sedmihradského Sigmunda Bátoriho, vév. Michala Valašského a znamenitých vůdců K. z Mansfeldu, Adolfa ze Schwarzenberka a Russworma dobýti některých nemalých úspěchů, tak že sultán jal se jednati o mír (1604), když vznikla bouře v Uhrách. Rudolf vychovaný na španělském dvoře přísně katolickém, nebyl v náboženských otázkách tak snášelivý, jako jeho otec. Probošt vídeňský Melichar Khlesl z jeho nařízení provedl katolickou reformaci v městech dolnorakouských (1580) a týž osud později potkal města hornorakouská (1597); v Čechách obnoveny staré zákazy proti českým Bratřím (1602) a v Uhrách na sn. prešpurském ke stížnosti protestantské šlechty na kroky, podnikané proti protestantům uherským, Rudolf odpověděl tím, že k artikulům sněmovním samovolně přidal art. nový, uvádějící stavům na pamět přísné zákony proti kacířům z r. 1524. Tímto skutkem pobouřená protestantská šlechta uherská srozuměla se se Štěpánem Bocskaiem, šlechticem sedmihradským, kterého osobní zájmy vedly k nepřátelství proti cís. dvoru. Císaři, nemohoucímu od stavů ostatních zemí – většinou také protestantskýchnadíti se vydatné pomoci proti povstalcům, nezbylo než vyjednávati. Arc. Matiáš ujednal s Bocskaiem, jenž mezitím od Porty byl uznán vév. sedmihradským, mír ve Vídni (23. září 1606), jímž zaručena úplná rovnoprávnost lutheránství i kalvinství v Uhrách, Bocskai na doživotí uznán vév. sedmihradským a pánem celé země za Tisou a uherských stolic marmarošské, berežské a ugočské. Hned po tom (9. list.) smluveno také s Turky nad ústím ř. Žitvy za výkupné 200.000 dukátů jednou pro vždy příměří na 20 let, jímž celá třetina Uher zůstala v moci turecké. Rudolf zdráhal se však mír s Turky potvrditi, Příčinu toho dlužno hledati v nepřízni k bratru Matiáši. Rudolf nejsa ženat neměl manželských potomků; ale nevzdávaje se ani v pozdějších letech naděje na sňatek odpíral žádostem své rodiny, aby ještě za živobytí dal svého bratra Matiáše zvoliti za krále českého, uherského a římského. R. 1599 Rudolf upadl v duševní chorobu a tu bratří jeho starali se o zřízení prozatímního vladařství s Matiášem v čele. Ale r. 1601 Rudolf se uzdravil a tím opatření zmíněné stalo se bezúčelným. R. 1605 choroba Rudova se vrátila a arciknížata na sjezdě ve Vídni zmocnila Matiáše, aby jednal s papežem a knížaty něm. znovu o zřízení vladařství, a zároveň zavázali se podporovati kandidaturu Matiášovu na trůn císařský v případě volby. Ale Rudolf pozdravil se tentokráte brzy a dověděv se o úmluvách těchto pojal k Matiášovi nedůvěru tím větší. Zatím situace v Uhrách se změnila úmrtím Bocskaiovým (1606); Porta, ač podle znění míru Sedmihradsko mělo teď připadnouti císaři, jmenovala vévodou Sigmunda Rákóczyho. Toho porušení míru mínil Rudolf užíti k obnovení boje a chtěl si vyžádati pomoci říšské na sněmě v Řezně. Ale okolnost, že zástupcem svým jmenoval arcikn. Ferdinanda Štýrského, urazila Matiáše, který měl za to, že Rudolf chce na úkor jemu prosaditi za svého nástupce v Říši Ferdinanda. Proto spojil se se stavy uherskými a rakouskými proti Rudovi na obranu míru s Turky (1608), a ač Rudolf následkem toho konečně mír přece potvrdil, Matiáš vtrhl do Moravy, na sněmě v Ivančicích (19. dub.) uzavřel se stavy moravskými »konfederacį na »obranu míru a jiných slušných a spravedlivých věcí« a vtrhl do Čech. Povahou svou byl Rudolf uzavřený a zejména v pozd. letech nesnadno přístupný. Proslul jako veliký příznivec věd i umění. Při dvoře svém hostil mnoho učencův a umělců (j. Keplera, Tyga Brahe, Tad. Hájka); na hradě Pražském, který byl jeho stálým sídlem, nashromáždil veliké sbírky umělecké. Sám bavil se malířstvím i řezbářstvím, z věd nejvíce zajímalo jej hvězdářství a jako pravý syn své doby zabýval se horlivě také astrologií a alchymií. Byl znalý několika jazyků, z nichž španělština a němčina byla mu nejběžnější. – Literatura velmi četná, soupis její Krones, Grundriss d. öst. Gesch., str. 500; největší monografie jest: Gindely, Rudolf II. und seine Zeit. Rudolf

Související hesla