Rukopisy královédvorský a zelenohorský

, RKZ – podvrhy staročeských literárních památek. Rukopis královédvorský objevil 16. 9. 1817 V. Hanka v kostele ve Dvoře Králové, 1819 jej vydal tiskem. Obsahuje milostné, lyrickoepické a epické básně s náměty pohanskými a raně křesťanskými; měl vzbudit přesvědčení, že jde o fragment rozsáhlého starobylého sborníku lidové poezie, z něhož byl pořízen opis na konci 13. stol. Rukopis zelenohorský byl v listopadu roku 1818 anonymně zaslán Národnímu muzeu, dodatečně zjištěno naleziště v klášteře Zelená Hora u Nepomuku. Jeho hlavní částí je pověst o Libušině soudu nad Chrudošem a Šťáhlavem. Písmem a jazykem odpovídal rukopis památce z 9. – 10. stol. RKZ měly dokumentovat existenci původní vyspělé kultury Čechů před přijetím křesťanství. S výjimkou J. Dobrovského přijaty za pravé. V národním povědomí se staly symbolem národní velikosti a starobylosti. Přesto vznikly pochybnosti o jejich pravosti. Na kritické studie A. Vaška a A. V. Šembery z konce 70. let 19. stol. navázaly „boje o rukopisy“, vyvolané článkem J. Gebauera Potřeba dalších zkoušek rukopisů Královédvorského a Zelenohorského. Filologickými a historickými rozbory označen za falzifikátora V. Hanka. Česká vědecká i laická veřejnost se diferencovala na zastánce a odpůrce pravosti RKZ. Platformou odpůrců Athenaeum (realisté, T. G. Masaryk, J. Gebauer, J. Goll, J. Král, J. Vančura, J. Polívka, J. Vlček), platformou zastánců Národní listy, Osvěta (V. V. Tomek, J. Kalousek, J. Emler, M. Hattala, F. L. Rieger, A. P. Trojan, J. Grégr aj.). Zásadní spory o principy kriticko-vědecké práce přerostly do osobních politických bojů. RKZ se staly zdrojem inspirace pro výtvarná i literární díla 19. století.

Související hesla