Rytmika


1. nauka o rytmu;
2. rytmický ráz, způsob užití rytmu v hudebním, básnickém díle;
3. tělesné cvičení prováděné podle rytmu doprovodné hudby.

Ottův slovník naučný: Rytmika

Rhythmika, z řec., nauka o rhythmu v uměních musických, v hudbě, tanci a básnictví. Nejdůležitější jest rhythmika básnická nebo slovná, která spolu s prosodií jest základem metriky. Rhythmika vypěstována prakticky i theoreticky za starověku zejména u Řeků (nejpřednější ze známých nám rhythmikův řeckých jest Aristoxenos z Tarentu, žák Aristotelův, jehož spisy částečně zachovány). Za dob pozdějších, když přerušeno bylo úzké spojení umění básnického s hudbou, poklesla znalost rhythmiky, což přivodilo i veliký úpadek metriky. V nové době vypěstována rhythmika řec. na základě starověkých pramenů znovu přičiněním filologů, z nichž buďtež jmenováni: Richard Bentley (†1742), Gottfried Herrmann (Flementa doctrinae metricae), zvláště pak August Rossbach a Rudolf Westphal (Metrik d. griechischen Dramatiker u. Lyriker nebst den begleitenden musischen Künsten, Lip., 1854 až 1856, 3. vyd. pod názvem: Theorie der musischen Künste der Hellenen, t., 1885-87. I. Griechische Rhythmik, t., 1885, von R. Westphal). O rhythmice pojednávají též metriky, viz zejména metriku, kterou sepsal H. Gleditsch ve sborníku »Handbuch der klassischen Altertumswissenschaft«, herausgegeben von Iwan Müller (Mnichov, 2. vyd. 1901, str. 84 až 105). V češtině máme řeckou rhythmiku od Josefa Krále. JČp.

Související hesla