Saint-Saëns Camille

 (20.3kB - 236×307px)

, francouzský skladatel, klavírista, varhaník, dirigent, hudební kritik, spisovatel a pedagog; 1853 – 77 varhaník v různých pařížských chrámech. Autor zejména oper (Samson a Dalila), instrumentálních koncertů (5 klavírních, 3 houslové, 2 violoncellové), symfonií a symfonických básní (Danse macabre), komorních a klavírních skladeb, písní a jiné vokální hudby.

Ottův slovník naučný: Saint-Saëns Camille

Saint-Saëns [sensan] Charles Camille, skladatel francouzský (* 1835 v Paříži). Pocházeje z rodiny hudebníků jevil velmi záhy hudební nadání a v sedmi letech stal se žákem Stamatyho, později Halévyho a Benoista na konservatoři pařížské. R. 1846, když mu bylo sotva jedenáct let, vystoupil po prvé jako pianista a r. 1852 začal již komponovati tak, že obrátil na sebe obecnou pozornost, zejména symfonií, provozovanou anonymně v koncertě Jednoty sv. Cecilie 13. pros. 1853. Později napsal Mši (1856), Vánoční oratorium (1858), Kvintetto pro piano a nástroje houslové (1855), Trio (1860), Koncert pro piano a orchestr (1862) a j. Ale přes tuto činnost nedostalo se mu pro nepřízeň rozhodujících kruhů hudebních římské ceny, o niž dvakráte se ucházel, a musil ustoupiti konkurrentům docela bezvýznamným. Za to jakožto klavírní virtuos velikou technikou vynikající těšil se nemalé vážnosti a byl varhaníkem u St.-Merry a později u Ste-Madeleiny. S.-S. žil v důvěrném přátelství s Lisztem, Rubinsteinem, Gounodem a pí. Viardotovou. Nejvíce přispěla k jeho slávě opera Samson et Dalila (1868 – 77) provozovaná po prvé ve Výmaru r. 1877, v Paříži však až r. 1892. R. 1870 S.-S. založil Société nationale de musique a psal pak celou řadu symfonických básní jako: Le rouet d' Omphale (1871); Phaéton (1873); La danse macabre (1874); La jeunesse d'Hercule (1877), pak tři koncerty pro piano a mnoho skladeb komorních; zvláště uvádíme:, 3tí symfonii do c-moll op. 78, provozovanou po prvé v Londýně r. 1886, z kantát Le Déluge (1875), La lyre et la harpe (1879) a Le feu céleste, glorifikace to vědy XIX. stol. (po prvé na svět. výstavě 1900), ze skladeb církevních ještě žalm Coeli enarrant a Rekviem, nehledě ke skladbám drobnějším, z ostatních pak Marche héroďque ŕ la memoire d'Henri Regnault a Hymnu na Vikt. Huga (1881). Pro divadlo napsal S.-S. vedle »Samsona a Dalily« ještě: La Princesse jaune (1872); Timbre d 'argent (1877); Etienne Marcel (1879); operou Henri VIII pronikl na scénu Veliké opery (1883), kdež byly později provozovány Ascanio (1890) a Frédégonde (1895). Na jevišti Opery komické dávány ještě Proserpine (1887), Phryné (1893) a ballet Javotte (1899). Z děl scénických sluší ještě dodati chory k Antigoně (Com. Franç. 1893) a hudbu k Déjaniře (Béziers, 1898); posléze vydání oper Armide, Orphée, Écho et Narcisse ve velikém souboru Gluckových děl sl. Pelletanovy. S.-S. byl také hud. kritikem listu »Le bon sens« (později »L'estafette«) a účastnil se mnoha hudebních polemik. Z jeho hudebních rozprav vyšly samostatně zejména: Harmonie et mélodie (1885); Charles Gounod et le Don Juan de Mozart (1893); Portraits et souvenirs (1900); vedle toho zmínky zasluhuji: Note sur les décors de théátre dans l'antiquité romaine (1886); Problémes et nystéres (1894); svazeček básní Rimes familiéres (1891). S.-S. náleží k nejvíce vynikajícím hudebníkům světovým a k největším skladatelům francouzským. Od r. 1881 jest členem Acad. des beaux-arts. Z četných svých cest, zejména až na dálný Východ, přinášel si dojmy hudby exotické, jež působily i na mnohé jeho skladby, jako Suite algérienne pro orchestr, Caprice arabe, fantasie Africa pro piano aj. Srv. Catalogue général et thématique des oeuvres de C. S.-S. (1897); Neitzel,Camille S.-S. (Berl.,1899). Pokračování v sv. 28

Související hesla