Sámo

, 7. stol.; zakladatel Sámovy říše. Původně franský kupec (snad i diplomat), který se postavil do čela protiavarského povstání a byl zvolen vládcem slovanského kmenového svazu.

Ottův slovník naučný: Sámo

Samo je zakladatel první slovanské říše na západě. Jediná věrohodná zpráva o něm jest obsažena v soudobém díle historickém, v t. zv. kronice Fredegarově. Podle této kroniky v čtyřicátém roce vlády krále franckého Chlotara (asi r. 623 nebo 624) francký kupec Samo přišel z kraje senonského za obchodem ke Slovanům, zvaným též Vinidé, kteří právě byli povstali proti svým pánům Avarům. Samo účastnil se tohoto boje a vynikl udatností tak, že si ho Slované zvolili králem. Panoval 35 let odrážeje vítězně útoky avarské. R. 631 n. 632 dostal se do sporu se sousední říší Franckou. Kupci frančtí byli v jeho zemi oloupeni a pobiti. Král francký Dagobert vyslal k Samovi svého vyslance Sichara, aby žádal náhradu a zadostiučinění. Samo nechtěl posla přijmouti, ten však přestrojiv se do slovanského kroje vloudil se k jeho dvoru a přednesl mu svou žádost. Samo svoloval k náhradě, budou-li napravena také příkoří od Franků na Slovanech spáchaná. Ale Sichar jal se urážlivými slovy láti Samovi, žádaje příkře, aby se úplně podrobil panství říše Francké. Samo dal drzého posla vyhnati a chystal se k obraně. Dagobert vypravil proti Samovi čtyři vojska. Langobardi, Alamanni na jihu říše Samovy zvítězili a nabravše mnoho kořisti odtáhli domů; hlavní voj Dagobertův však u hradu Vogastisburka setkal se se Samem a byl ve třídenní bitvě na hlavu poražen. Samo po tomto vítězství podnikl několik výprav a pronikl až do Durynska. Vévoda polabských Srbů, Dervan, poddal se mu dobrovolně. Dagobert chtěl postup Samův na západ zaraziti novým bojem. Přibyl za tím účelem do Mohuče, ale na radu velmožů neusterských upustil od záměru osobně válčiti se Samem a svěřil vedení války Sasům, kterým za to odpustil poplatek. Roku násl. odevzdal pak Austrasii synu svému Sigibertovi a tím též válku se Samem, který r. 641 našel spojence ve vévodovi durynském Radolfovi, jenž povstal proti Frankům. Tu přestávají všechny zprávy o Samovi. O domácím životě Samově víme tolik, že žil v mnohoženství maje 12 žen, z nichž měl 32 synův a 15 dcer. Po jeho smrti říše jeho se rozpadla. – Osobnost Samova následkem nedostatku zpráv historických stala se předmětem četných kontrovers. Nejprudší hádka vedena o národnost Samovu; Pelcl, Palacký, Šafařík, Krek a j. popírali hodnověrnost zprávy Fredegarovy o příslušnosti Samově k národu franckému, poukazovali na zdánlivou nemožnost, aby cizinec domohl se tak mocného postavení, a opírali se jednak o etymologii jména Samo, jednak o stížný spis biskupů bavorských t. zv. Anonymus de conversione Carantanorum. Avšak tento spis je příliš pozdní (z IX. stol.) a také ostatní důvody nejsou rozhodujícími. Dnes francká národnost Samova uznávána je skoro všeobecně. Jiný spor týče se jména kraje »pagus Senonagus«, z něhož Samo prý přišel; obecně se nyní vykládá na město Sens v Gallii (v nyn. departementě yonneském). Důležitější jest otázka o středu říše Samovy. Ač nikde nenacházíme jména určitého kmene slovanského, přece ze zmínky o sousedství Durynků nutno souditi na kmeny české. Z ostatních slovanských kmenů víme určitě jen o Srbech polabských, že náleželi k říši Samově. Dříve mělo se za to, že říše Samova obsahovala i Korutany, ba někteří (Dobner, Kopitar) kladli do Korutan i středisko říše, ale to je pouhá domněnka, ničím neodůvodněná. Záhadné je dále místo Wogastisburc, kde Samo porazil Dagoberta. Palacký četl Togastiburc a vykládal na hrad Tuhošt (=Domažlice). Výkladů jiných vyskytlo se několik; nejnovější a pravděpodobný je výklad Sedláčkův, který poukazuje na hrad a horu Uhošt (Burberg) u Kadaně. – Konečně nescházejí ani výklady upírající skutečnou existenci Samovu. Okolnost vskutku nápadná, že Kosmas a Dalimil Sama neznají, přivedla Gutschmieda (Kritik d. poln. Geschichtschreibers W. Kadłubek) k tomu, že ztotožňuje Sama s Přemyslem. Totéž nově činí Schreuer (Untersuch zur Verfassungsgesch. derböhm. Sagenzeit, 1902). Haupt dokonce pokládá Sama za osobu mythickou. – Přehledná stať od Fr. Nerada: Samo a jeho říše (Telč,1893, vprogr. reálky). Ostatníliteratura v Zíbrtově Bibliografii,II., 7138-7178. J.F.

Související hesla