Samospráva

a) forma správy veřejné, jejíž podstata spočívá v tom, že územně nebo jinak organizované společenství lidí si spravuje své záležitosti samostatně a činí rozhodnutí o nich všemi členy přímo nebo prostřednictvím volených orgánů. Samostatnost samosprávy znamená její určitou nezávislost na státu, především ve smyslu nepodřízenosti orgánům státní správy. Samospráva vzniká a působí na základě zákonem vymezeného právního rámce; podléhá státnímu dohledu ve smyslu soudního přezkoumání jejích rozhodnutí. V ČR mají orgány samosprávy právo vydávat obecně závazné vyhlášky v souladu se zákony a prováděcími právními předpisy vydanými ústředními správními úřady, zastupitelstva vyšších územních samosprávných celků mají rovněž právo zákonodárné iniciativy. Orgány územní samosprávy mohou podat ústavní stížnost k Ústavnímu soudu proti nezákonnému zásahu státu. Viz též komora, korporace veřejnoprávní, obec; b) způsob řízení organizace (podniku ap.), ve kterém řízení zajišťují sami zaměstnanci, a to buď přímo, nebo prostřednictvím vybraných zástupců.

Související hesla