Savci

, Mammalia evolučně nejvyspělejší třída obratlovců. Charakterizováni a) schopností udržet si stálou tělesnou teplotu (viz též homoiotermie); b) vysoce vyvinutým mozkem (relativně, u některých druhů i absolutně větším než u jiných skupin obratlovců) a s tím souvisejícím rozvojem psychických schopností; c) embryonální fází vývoje jedince, která probíhá v těle matky. Mláďata jsou po porodu vyživována mateřským mlékem. S těmito základními adaptacemi souvisejí všechny další morfologické a fyziologické modifikace, které charakterizují úroveň vývoje jednotlivých skupin savců. Typické znaky savců: vývoj srsti (termoizolační funkce), heterodontní chrup (tj. rozlišený v řezáky, špičáky, zuby třenové a stoličky) a řada specifických anatomických struktur a uspořádání organismu (např. vývoj čtyřdílného srdce, plné oddělení dýchacích a trávicích cest vznikem druhotného patra v dutině ústní, rozdělení dutiny hrudní a břišní svalnatou bránicí, která se podílí na dýchacích pohybech, aj.). Vznik placenty, živorodost a intenzívní péče o potomstvo vedly k rozvoji užších vazeb mezi rodiči a mláďaty, což u řady druhů savců vyústilo v rozvoj sociálních vztahů. – Savci se vyvinuli z plazích předků. V současnosti existuje asi 4 300 druhů, které vytvořily množství morfologických a biologických typů a vedly k vývoji linie, která je završena vývojem člověka. Většina druhů jsou suchozemští čtvernožci, některé druhy se druhotně adaptovaly na trvalý život ve vodě (např. kytovci, ploutvonožci). Řada druhů byla domestikována a je člověkem využívána k hospodářským účelům.

Ottův slovník naučný: Savci

Ssavci (Mammalia, s ) jsou obratlovci, kteří tvoří přirozenou skupinu nejdokonalejšího živočišstva, po celé zemi rozšířeného. Vyznačují se hlavně těmito podstatnými vlastnostmi: Kůže jejich porostlá jest srstí. Srdce rozděleno jest na levou síň s komorou obsahující krev kyslíkatou a na pravou síň s komorou s krví bohatou kysličníkem uhličitým. Dutina hrudní od dutiny břišní oddělena jest bránicí. Mléčné žlázy na břišní straně těla vylučují mléko pro výživu mláďat. Jednotlivé ústrojné soustavy ssavců jsou upraveny takto: Pokryvka těla ssavcův. Ssavci na rozdíl od plazů, ptákův atd. mají tělo pokryté srstí; v kůži mají žlázy tukové a potní; přeměnou žlaz tukových vytvořily se u ssavců žlázy mléčné. Na kůži četných ssavců shledáváme také rohovité šupiny, zvláště na ocase a nohách nejstarších řádů ssavčích. Nejsilnější šupiny rohovité má na celém těle chudozubý ssavec luskoun (Afrika) a pasovec (Jižní Amerika). Mnohem větší a silnější šupiny rohovité měli vymřelí chudozubí s. z doby třetihorní, Gravigrada (těžkochodci) a Notophracta (štítonoši). Podobné rohovité štíty měli na svém těle vyhynulí ještěři, od nichž to nejstarší s. přímo zdědili. Rohovitá šupina jest čásť pokožky ze samostatné papilly v kůži vyrůstající. U plazů nyní žijících šupiny rohovité jsou téže skladby drobnohledné a téhož původu tvarozpytného. Tyto rohovité šupiny vyrůstají buď přímo z měkké vrstvy kůže (luskoun), aneb narůstají na kostěných deskách, v kůži uložených, jako u pasovce, který vězí v kostěných štítech porostlých rohovinou deskovitou; ve středních třetihorách žili pásovci (Glyptodon), kteří měli na svém těle kostěný štít 5 m dlouhý, obrovskému kotlu podobný. Podobné desky kostěné v kůži měli ještěři vyhynulí (Tocosauria) a mají podnes krokodilové. Chlupy, jež celé tělo většiny ssavců pokrývají, skládají se právě tak z rohoviny, jako rohovité šupiny ssavcův a plazův. Původně chlupy byly citové ústroje, neboť pod každým chloupkem končilo se vlákno nervu citového; podobné ústroje mají posud ryby, obojživelníci, plazi. Časem tyto citové ústroje vzaly na se úkol chrániti tělo proti ztrátě tepla. U některých ssavcův, na př. u kočky, dlouhé štětiny hořejšího pysku podnes podržely svůj původní úkol jako ústroje citové. Mnozí ssavci zvláštním způsobem života aneb vlivem ústředí pozbyli schopnosti tvořiti v pokožce srsť, tak na př. velryba, slon, nosorožec, hroch. Jiní ssavci opět mají chlupy silné v podobě štětin (vepř) nebo bodlin (ježek, dikobraz), jež povstaly srůstem hojných chloupků slabých. Drápy, kopyta, nehty. Poslední článek prstův u plazů, ptákův a ssavcův opatřen jest drápem, jenž chrání špičku prstu. U kopytníků, kteří našlapují na konec prstů, rozšířený a sesílený dráp nazývá se kopytem (kůň). Plochý a široký dráp sluje nehtem (opice). U ssavců kytovitých drápy původně vyvinuté zanikly až na nepatrné stopy. Podobnými útvary jsou také rohy, které jsou duté a vyrůstají na kostěných násadcích z kůže; jsou to ústroje obrany. Ssavci mají v kůži velmi hojné žlázy různé povahy, čímž liší se od plazův a ptáků. Žlázy potni, dlouhé, jednoduché, na počátku v klubíčko svinuté, vylučují pot. Žlázy tukové jsou rozvětvené, podoby hroznovité; tukový výměšek jejich stéká zvolna po chlupu a činí jej hebkým. Žlázy mléčné jsou význačné ústroje ssavčí a jsou to přetvořené žlázy tukové; vývody jejich ústí v bradavkách mléčných, jež jsou u všech ssavců vyvinuty, toliko ssavcům ještěřím (ptakopysku) scházejí. Okolo bradavek bývají často vyniklé řasy kůže a ty slují záhyby bradavek mléčných; kraje těchto záhybů srostly a utvořily vak bradavek mléčných (marsupium), jenž se vyskýtá u všech ssavců vačnatých, kteří novorozená mlaďátka pysky svými opatrně ukládají do tohoto vaku, aby v něm k mléčným bradavkám se přissála. U ssavců koláčnatých, na př. u mnohých přežvykavců, zachovaly se dosud zbytky tohoto vaku. Bradavek mléčných bývá 1-7 párů, což se řídí počtem mláďat najednou zrozených. Kostra, tvořící pevnou oporu jejich těla, jest v hlavních částech taková, jako u jejich předků plazových; má totiž lebku, rozčleněnou páteř, stejnou úpravu okončin předních a zadních, jakož i jejich opory v podobě pásma lopatkového a kyčelního. Vlivem zvláštního způsobu života vytvořily se na kostře ssavčí ze starých nové tvary kostí, jak to viděti na přeměně čelistí. Lebka ssavců skládá se podstatně z týchž kostí, jako u jejich předků plazových, u nichž jsou jednotlivé kosti lebečné volně mezi sebou spojeny. U ssavců však tyto kosti splývají v jednolitý celek; tato proměna na lebce ssavčí počala se v době triasové a dnes jeví se takto: 1. Obličejová čásť lebky (čelisti) spojila se v těsný celek s částí lbovou, která jakožto schránka mozku během geologických dob stále vzrůstá. 2. Svrchní čelist srostla v těsný celek s čelní částí lebky. 3. Kosť čtvercová, tvořící kloubní spojení mezi zpodní čelisti a lebkou pozvolnu se zmenšovala, následkem toho zpodní čelisť koncem svým připojuje se k lebce přímo novým kloubem skráňovým. 4. U plazů jest lebka na skráních otevřena, majíc v této části několik menších kůstek (tři kůstky příoční, kost sluchovou atd.), u ssavcův však splynuly tyto kůstky v jednolitý celek a vytvořily kosť skráňovou, jež lebku ve spáncích úplně uzavírá. 5. Čtvercová kůstka stala se ušní kůstkou kovadlinkou (incus) a hlavička kloubní zpodní čelisti (articulare) proměnila se v kladívko (malleus), jež se třmínkem (stapes), který již od plazů v podobě sloupku (columella) zdědili, tvoři sluchové kůstky ucha ssavčího. 6. Drobné a mnohdy jen blanité kůstky týlní (occipitalia) a klínové (sphenoidalia) u plazů proměnily se na lebce ssavčí v silné kosti týlní. 7. Dutina lebečná, na lebce plazů jen nepatrná, vzrostla velice přibývajícím objemem velikého mozku. 8. U plazů kloubní plocha týlní, spojující lebku s páteří, jest jednotná, ale trojdílná; u ssavců týlní plochy kloubní jsou dvě, které se vytvořily z této ještěří trojdílné způsobem tím, že prostřední čásť zakrněla a postraní vzrostly jako dvě samostatné plochy kloubní, Páteř. Obratle jsou u dospělých ssavců vždy úplně kostěné a tvoří souvislý sloup, jenž sluje páteř. Podle tvaru, povahy a úkolu svého dělí se obratle na krční, hrudní, bederní, křížové a ocasní. Obratlů krčních jest 7 (zřídka 8 neb 9). Obratlů hrudních obyčejně jest 12-13 (zřídka 14-24). Obratlů bederních jest 5-7 (zřídka 2, 3 neb 9). Obratlů křížových obyčejně bývá 3, 4 neb 5, srůstají a slují kostí křížovou. U ssavců kytovitých (velryby) ztrátou okončin i tyto obratle zakrněly jako nepatrné kůstky. Obratlů ocasních bývá větší počet, až 50 (dlouhoocasí ssavci chudozubí); u opic bezocasých počet ten značně umenšen, u člověka jsou jen 3. Okončiny. Počet kostí, jejich tvar, spojení a mechanický účel v okončinách ssavců jsou právě takové jak u plazů. Přední okončiny připojeny jsou k tělu kostí klíční a lopatkou; druhý pár kostí klíčních, nazvaný kostí krkavčí, jest samostatně vyvinut jen u ssavců ještěřich (ptakořitných); u všech ostatních ssavců tyto kosti krkavčí zakrněly a zbývají jen jako nepatrné výběžky kostěné. Mnohým ssavcům však chybí i první pár kosti klíčních (velryby, kopytníci, chudozubci a šelmy). Hrudní kosť u plazů jest jednolitá, pevná, kdežto u ssavců tato kosť jest složená z článků jako útvar docela nový. Oporou zadních okončin jest silná kosť zvaná pánev, jejíž každá polovina je složena z kosti kyčelní, stydké a sedací. Ssavci ještěří (ptakořitní) a vačnatí mají na stydkých kostech přirostlé 2 kosti nazvané vakové, jež původem svým jsou posledním párem břišních zeber, jaká shledáváme u krokodila. Ssavci kytovití (velryby) pozbyvše zadních okončin, ztratili i jejich oporu, totiž pánev, jež zakrněla jako nepatrné kůstky. Okončiny přední skládají se z kosti ramenní, loketní a vřetení, zápěstí, záprstí a z kostí prstův. Okončiny zadní tvoří tyto kosti: kosť stehenní, holenní a lýtková, zánartí, přednártí a kosti prstů. Jak přední tak zadní okončiny jsou podle způsobu pohybu upraveny různě; na př. pes má nohy ku běhu na pevné zemi; netopýr má přední okončiny upraveny jako létadla pro pohyb vzduchem; velryba má přední okončiny jako ploutve k pohybu ve vodě. V přední i zadní okončině často některá kosť chybí. Ježto zvláštním způsobem pohybu často některý prst zakrní až vymizí úplně, bývají z pěti prstů vyvinuty jen 4 (četní ssavci) nebo 3 (nosorožec) nebo 2 (dvojkopytníci) neb 1 (jednokopytníci). Chrup ssavců. Povaha a úprava chrupu jest pro rozeznání jednotlivých skupin ssavců velmi význačnou. Nejstarší zkamenělí ssavci z doby triasové a jurské mají jednotlivé zuby a chrup takový jako jejich předkové, totiž plazi z doby permské. Plazi tito měli v čelistech rovnoběžně vedle sebe tři řady kuželovitých zubů stejných. Nynější stoličký ssavců povstaly vzájemným splynutím několika těchto zubů kuželovitých, špičáky a zuby přední pak jejich přeměnou. Podrobným badáním v době novější shledalo se, ze ssavci mají trojí chrup, a to: v čelistech zárodků ssavců vyvine se nejprve chrup předmléčný (dentitio praelactealis), jehož zoubky nalézají se poblíž pyskův a vypadnou před narozením. Tento chrup nalezen na zárodcích ježka, vačice a velryby. Po narození zárodku naroste mláděti mlékem mateřským kojenému chrup mléčný (dentitio lactealis), jehož zoubky později vypadnou; děje se tak u různých ssavců v různé době (u člověka mezi 6.-7. rokem). Potom postupně narůstají zuby chrupu trvalého (dentitio postlactealis). U ssavců některých mléčný chrup nevypadne, nýbrž potrvá po celý život. Podle úpravy a podoby jsou v chrupu ssavců čtvery zuby: zuby přední či řezáky, špičáky, zuby mezerní a stoličky. Počet zubů u ssavců jest různý. Nejstarší zkamenělí ssavci měli v trvalém chrupu 44 zuby3. 1/1. 4/4. 3/3 (zlomky tyto značí počet jednotlivých zubů v polovině čelisti horní a dolní, totiž počet řezáků [incisivi], špičáků [canini], zubů mezerních [praemolares] a stoliček [molares]); jejich mléčný chrup 3/3. 1/1. 4/4. 0/0, měli tedy celkem 76 zubů. Nyní žijící s. mají menší počet zubů, což se stalo tím, že drobné zuby srůstají ve větší celky (stoličky) a jiné zuby zakrní, jak to shledáváme na př. u slona. U jiných ssavců (vorvaň, delfín, pásovec, tuleň) zuby složené (stoličky) rozdělují se opět v drobné zoubky původní, čímž počet zubů velmi vzroste; delfín má skoro 100 zubův.. Útroby v dutině těla ssavcův. Útroby ssavčí jsou úplně takové jako u plazův a liší se od těchto jen bránici, měkkým patrem a červenými tělísky krevními. Bránice (diaphragma) jest příčná stěna svalová, dělící dutinu hrudní od dutiny břišní. U obojživelníků jest položen počátek vývoje této blány tím, že na břišní straně těla jest příčný záhyb stěny břišní, jenž odděluje srdce od jater. U plazů jeví se pokrok v tom, že proti těmto břišním záhybům vynikají se strany hřbetní svalíky subvertebrální. Oba tyto útvary u obojživelníkův a plazů založené prodlužují se u ssavcův a srůstají v pevnou stěnu bránici. Příklopek hrtanu (epiglottis) a měkké patro v horní části dutiny ústní jsou pro ssavce ústroje zvláště význačné. Příklopek původem svým, jak u ssavců ještěřích (ptakopysk) jest patrno, je zbytkem 4. žaberního oblouku obojživelníkův; úkolem příklopku jest uzavírati otvor do hrtanu vedoucí, když ssavec potravu hltanem polyká do jícnu. Červená krevní tělíska ssavcův, ač jsou to samostatné buňky, pozbývají jádra buněčného, čímž podstatně liší se od krevních tělísek obratlovcův ostatních. Mozek ssavců vyniká jemnou skladbou a svým značným objemem nad mozek obratlovcův ostatních; to platí zejména o dílu mozku nazvaném veliký mozek a o mozečku. Mozek ssavců nižších, ssavců ještěřích, ssavců vačnatých a ssavců chudozubých podobá se jednoduchostí mozku plazů vůbec. Vývoj četných ryh a záhybů na povrchu velikého mozku jest měřítkem stoupající intelligence a duševní činnosti ssavců vůbec; podobným způsobem přibývá také ryh a záhybů mozečku, kdežto střední jeho čásť, nazvaná u plazů vermis, u ssavců zaniká. Podobné postupné zdokonalování jako na mozku shledáváme v úpravě ústrojů pohlavních a močových. Nejnižší ssavci ještěří (Sauromammalia) jako celou svojí ústrojností, tak zvláště ústrojím rozplemeňovacím podobají se úplně ještěrkám. Močovody, vývody ústrojů pohlavních a konec střeva ústi se do rozšířeného konečníku, jenž sluje kloaka. Ssavci ještěří snášejí vejce s kožitým obalem a s hojným žloutkem. U ssavců vačnatých (Marsupialia) záhyb blány nazvané perineum odděluje vývody pohlavních ústrojův od konečníka, čímž kloaka mizí. Poměr zárodku k matečnému zvířeti jest u ssavců velmi různý. I. Ssavci ještěří čili vejcorodí (Sauromammalia), na př. ptakopysk, snášejí vejce velikosti jádra lískového oříšku (12-15 mm v průměru), zahřívají je teplem svého těla, až vyvine se mládě velikosti fazole, které pak samice kojí mlékem svým. II. Ssavci vačnatí (Marsupialia), na př. klokan, vytvořují ve vaječníku svém vajíčko jen 0,4 mm v průměru; vajíčko toto udržují v těle svém potud, až vyvine se z něho mládě velikosti fazole, pak je porodí a vloží je do vaku na svém břiše, kdež se přissaje k mléčným bradavkám a tak se vyživuje a dorůstá. U některých ssavců vačnatých vytvořuje se však již koláč plodový. III. Ssavci koláčnatí (Placentalia) tvoří ve svém vaječníku vajíčka velikosti krupice. Z oplozeného vajíčka, jež úplně se zryhuje, vyvine se zárodek, jenž zahalen jest blanou ochrannou, nazvanou mázdra ovcí (amnion); vedle toho opatřen jest zárodek vakem žloutkovým; tekuté vyloučeniny z těla zárodku moči podobné shromažďují se po celou dobu zárodečného vývoje v blánitém vaku nazvaném mázdra močová (allantois). Mimo to celý zárodek i s těmito dvěma mázdrami jest obalen sliznou blanou (serolemma). Tuto vylíčenou úpravu zárodkovou mají i s. nekoláčnatí, avšak u ssavců koláčnatých přikládá se cevami bohatá mázdra močová ku bláně slizné i vytvořuje tak blánu klkovou (chorion), jež klky svými vrůstá do sesílené stěny dělohy, kteráž jest rovněž velmi bohata cevami krevními. Tak povstane koláč plodový (placenta), jehož prostřednictvím cestou endosmotickou děje se výživa i dýcháni plodu. Tato placenta má u různých ssavců tvar velmi rozmanitý. Zrozené mládě kojí samice po porodě potud, až mládě stane se schopným opatřiti si samo vhodnou potravu rostlinnou nebo živočišnou podle své přirozenosti. Zkamenělí ssavci. Již v útvaru triasovém, dále v jurském, křídovém' zvláště pak v útvaru třetihorním nalezeny byly zkamenělé kosti vyhynulých ssavců, jejichž význam jest velmi důležit v této příčině. Tyto zkameněliny vyplňují mezery mezi četnými řády ssavců žijících. Tyto kostry předků ssavců nyní žijících ukazují nám, jak s. tvarem těla se proměnili, a jsou neocenitelným dokladem theorie descendenčni. Ze srovnání koster ssavců zkamenělých a žijících jest patrno, jak vlastnosti z jednoho rodu ke druhému se dědily. Prvé zbytky zkamenělých ssavců nalézají se ke konci útvaru triasového a jsou to s. ještěří (Sauromammalia, Monotremata), kteří v tehdejší době rozšířeni byli po celé zeměkouli; dnes skoro úplně vyhynuli a na celé zemi nalézají se z nich jen dva rody, ptakopysk a ježura, v Australii žijící. V následující době jurské nalézáme vedle kostí ssavců ještěřích hojné kosti ssavců vačnatých (Marsupialia), kteří vyvinuli se z předešlých. Ve sledující době křídové z vačnatých vyvinuli se s. koláčnatí, jak jest patrno z četných zkamenělin. Doba třetihorní jest dobou rozkvětu a bohatého rozvoje ssavců. V minulých dobách geologických byly docela jiné díly světa než dnes; pozvolnými převraty geologickými rozsáhlé pevniny zemské buď celé nebo po částech propadaly se do hlubin mořských a na jiných místech vynořovaly se opět z hlubin; následkem toho ssavci byli nuceni stěhovati se s pevniny na pevninu, což mělo na jejich vývoj veliký vliv. Dnes jsou na povrchu zemském tři veliké skupiny pevnin, které v nynější podobě se utvořily v době třetihorní, a to: 1. Australasie, 2. Jižní Amerika (Austrocolumbie), 3. Eurygaea (Sev. Amerika, Evropa, Asie a Afrika). Každá tato skupina měla již počátkem doby třetihorní význačnou zvířenu ssavců, která vyvíjela se samostatně tím, že se v ní tvořily nové druhy ssavců. Tyto tři skupiny souvisely mezi sebou až do konce doby křídové, tak že ssavci. mohli pozvolnu přecházeti z jedné do druhé; ale počátkem doby třetihorní některé jejich části vzájemné jejich spojení tvořící se propadly a tyto pevniny byly pak od sebe odděleny vodstvem okeánů. Australie od této doby zůstala oddělenou, kdežto Jižní Amerika ke konci třetihorní doby opětně se spojila s Amerikou Severní tím, že z hlubin mořských vyzvedla se nynější Střední Amerika. 1. Australie má dodnes podivnou starobylou květenu a zvířenu. která velmi se liší od rostlinstva a živočišstva všeho světa ostatního. Ježto byla již koncem křídové doby oddělena od pevnin ostatních, zachovalo se na ní rostlinstvo a živočišstvo z doby druhohor (trias, jura, křída), které v ostatních dílech světa zatlačeno a zničeno bylo potomstvem mnohem bujněji vyvinutým. Ze ssavců žijí v Australii jen ssavci ještěří (ptakopysk a ježura) a s. vačnatí jako nejstarší tvary ssavců vůbec. Ostatní s. dnes v Australii žijící (netopýr, myš, pes a jiní) dostali se sem loďmi v době novější. 2. Jižní Amerika byla skoro po celou dobu třetihorní pevninou osamocenou; teprve koncem této doby vynořila se Střední Amerika, jež ji spojila s Amerikou Severní. Ze ssavců vyvinuli sezde zvláštní ssavci. nižší, lenochodi a opice ploskonosé. Z vyhynulých ssavců doby třetihorní byly zde nalezeny kostry vyhynulých hlodavců ssavcům vačnatým velmi podobných (Typotheria) a pak kostry kopytníků (Liopterna). Jižní Amerika jest vedle Australie jedinou pevninou, na které podnes žijí s. vačnatí zastoupení vačicemi. V západní části Již. Ameriky žijí lámy, v již. a vých. části tapír, na Antillách hmyzožravec Solenodon jakožto ssavci. pro tyto končiny zvláště význační. 3. Eurygaea jest veliká skupina pevninná z doby třetihorní, jež obsahuje Sev. Amer ku, Evropu, Asii, Afriku a Sundské ostrovy. Zde vyvíjeli se s. a tvořili nové druhy, jež skládají celé souvislé řady s překrásně zachovanými tvary přechodními. Z této obrovské Eurygaee oddělila se jako samostatná pevnina Severní Amerika (Nearktika), a to koncem doby třetihorní. Později odloučila se i Eurasie (Evropa a Asie) čili Palaearktika. Ještě počátkem doby třetihorní žili stejní ssavci. jak v Evropě, Asii, tak v Sev. Americe; ale ve střední době třetihorní (miocén) ssavci. američtí a evropsko-asijští již značně od sebe se liší. Ještě později oddělila se Furasie od Indo-Afriky, neboť Indie velikou pevninou, Lemurií, dnes utonulou, z níž zachoval se pouze dnešní ostrov Madagaskar, souvisela s Afrikou; svědectví o tom podávají s. z konce doby třetihorní a diluviální. Koncem třetihorní doby Sundské ostrovy (čásť Lemurie) a Ceylon souvisely se sousední Indočínou a Hindostánem. V tehdejší době bylo jedno veliké středisko vývoje nových druhů ssavců v Sev. Americe a druhé v Evropě; z těchto dvou míst s. stěhovali se na jih, když byli k tomu donuceni chladnoucím podnebím při počátku doby ledové. Soustava ssavců. Seřaditi všechny posud známé s. v přirozenou soustavu jest úloha velmi složitá a obtížná. Všech posud popsaných druhů ssavců jest asi 6000, z čehož asi 3600 druhů vyhynulých, nám jen jako zkameněliny zachovaných, a 2400 druhů posud žijících. Dnes děli se třída ssavců na 3 podtřídy, a to: I. Ssavci ještěři, vejcorodí či ptakořitní (Sauromammalia), také Monotremata zvaná; II. Ssavci. vačnatí (Marsupialia); III. Ssavci. koláčnatí (Placentalia). Tyto tři veliké skupiny dělí se opět v četné řády a čeledi. Význačné vlastnosti jednotlivých řádů ssavců. 1. řád. Pantotheria, ssavci. ještěří, masožraví, malí, s chrupem dravců; vyhynulí. 2. řád. Allotheria, ssavci. ještěří, býložraví, malí, s chrupem hlodavých býložravců; vyhynulí. 3. řád. Sauromammalia, ssavci. ještěří č. ptakořitní (Monotremata). Mají ve své ústrojnosti skoro 9/10 vlastností ještěřích, tak že celkem rozeznáváme dnes 32 řády ssavců, že je vším právem pokládáme za nejstarší praotce všech ssavců. Snášejí vejce, nemají placenty a perinea, podržují kloaku po celý život. Na zárodku jest blána slizká a mázdra močová hladká bez řásek. Vejce mají veliké a jako ještěrky kožitou skořápkou opatřené s hojným žloutkem. Vajíčko při vývoji ryhuje se jen částečně. Žlázy mléčné jsou bez bradavek. Mají vakové kosti a 2 páry kostí klíčních. Byli v době triasové a jurské rozšířeni jako jediní s. po celé zemi, neboť všichni s. ostatní časem vyvinuli se z nich. Z tohoto řádu podnes žije ptakopysk a ježura v Australii. 4. řád. Prodidelphia, pravačnatci; jsou to praotci ssavců vačnatých. Mají úplný chrup složený z jednoduchých zubů počtem až 80, jež náležejí chrupu mléčnému i trvalému. Tvořili přechod od ssavců ještěřích k vačnatým a žili v době jurské a křídové. 5. řád. Polyprotodontia, vačnatí masožravci; jsou to vačnatci s chrupem masožravců; většina zubů z chrupu mléčného udržuje se po jejich celý život; málo zubů jejich náleží chrupu trvalému. Žili hojně v době třetihor po celém světě; dnes jen v Jižní Americe a v Australii. 6.řád. Diprotodontia, vačnatí býložravci, mají chrup neúplný, podobný chrupu našich hlodavců neb dvojkopytníků. Vyhynulé druhy byly rozměrův obrovských. Žijí posud v menších druzích v Australii, jediný rod Caenolestes v Již. Americe. 7. řád. Bunotheria, praotci ssavců koláčnatých; ústrojností svou podobní ssavcům vačnatým. Úplný chrup má zuby jednoduché, hmyzožravcům podobné. Nohy pětiprsté drápy opatřené. Z nich se vyvinuli hmyzožravci, netopýři a šelmy; dále pak nepřímo hlodavci a chudozubí ssavci Žili v době třetihorní. 8. řád. Idotheria, ssavci. předešlým podobní; konce prstů široké s kopýtky nebo s tupými drápky. Z nich se vyvinuli kopytníci sudoprstí a lichoprstí a pak poloopice. Žili v třetihorní době v Americe. 9. řád. Tillodontia, jsou to praotci hlodavců a chudozubých ssavců; měli chrup původně úplný. Žili ve starších třetihorách v Americe. 10. řád. Typotheria, chrup původně úplný; špičáky zakrnělé neb chybí, stoličky hranolovité; zuby všechny bez kořenů. Býložravci tito hlodavcům podobni žili v době třetihorní v Již. Americe. Byl to řád velmi bohatý rody. 11.řád. Rodentia, hlodavci, mají neúplný chrup, v každé čelisti obyčejně jen 2 přední zuby hlodavé bez kořenu, špičáky jim chybějí, stoličky válcovité. Tento řád má na 900 druhů hlodavců nyní žijících po celé zemi. 12. řád. Manitheria (Monarthra), jsou to chudozubí s. Starého světa; rod Manis žije v několika druzích v Jižní Asii a Africe, rod Orycteropus žije jen v Africe. Mají hřbetní obratle pravidelně se 2 páry kloubních plošek. Děloha jejich je dvojdílná. Vyvinuli se z praotců ssavců kopytnatých. 13. řád. Bradytheria (Xenarthra) jsou chudozubí ssavci. američtí, kteří se vyvinuli nejspíše z Tillodontií. Mají hřbetní obratle skladby a stavby odchylné; jsou totiž opatřeny klínovými výběžky (sphenapophysae) a 3 páry kloubních plošek. Děloha jednoduchá. Náležejí sem lenochodi a pásovci podnes v Americe žijící; některé vyhynulé rody pásovců měly až 5 m délky. 14. řád. Condylarthra, ssavci. tito žili ve starší době třetihorní v Evropě a Sev. Americe a jsou to praotci všech kopytnatých ssavců nyní žijících. Našlapovali nohou 5prstou na celé chodidlo. Prostřední prst z pěti nejsilnější, 2 prsty postranní, jakož i palec a malík slabší. Úplný chrup se 44 zuby hrotitýmí. 15. řád. Hyracea, plochokopytníci, damani. Našlapují celým chodidlem, jež má prsty nestejně dlouhé, kopýtky opatřené. Na noze kosť hlezená má kloubní spojení jen s kostí člunkovou. V zápěstí jest kosť střední (centrale). Chrup bez špičáků, se zuby předními hlodavými. Mozek veliký a ryhovaný. Náleží sem jediný rod Hyrax, jenž žije v Syrii a na pobřeží Rudého moře v Habeši a v jižní Africe. Jest to kopytnatec býložravý velikosti našeho králíka. Zkamenělí posud se nenašli; vyvinuli se nejspíše z nějakého rodu náležejícího do řádu Condylarthra. 16. řád. Liopterna, kopytníci hlodaví, našlapovali na celé chodidlo nohou opatřenou pěti prsty nestejně velikými. Zanártí měli takové jako řád předešlý. Chrup úplný, přední zuby hlodavé, špičáký nepatrné, stoličky podivně přetvořené. Mozek malý a skoro hladký. Stavbou i velikostí těla podobali se slonům, nosorožcům i velbloudům a žili na bažinách travnatých. Byl to řád podivných kopytníků, kteří žili jen v Jižní Americe v době středních a mladších třetihor. 17. řád. Proboscidea, ssavci. chobotnatí; jsou to kopytníci, kteří našlapují buď jen na půl chodidla nebo pouze na prsty noh pětiprstých, hřmotných. V zápěstí jsou jednotlivé kůstky v pravidelných řadách, v zánártí však kůstky se střídají. Přední zuby v horní čelisti jsou vyvinuty jako silné kly, špičáky chybějí, stoličky složené z četných (až 27) zubů deskovitých. Jsou to největší obři mezi suchozemskými s.Žili v době mladších třetihor v Evropě, Asii a Americe. Mastodon, Dinotherium, mamut a četní jiní již vyhynuli; posud žijí pouze slon africký a indický. 18. řád. Amblypoda, kopytníci pětiprstí, těla hřmotného, velikosti tapíra, býka neb i slona, kteří žili ve staré době třetihorní v Evropě a v Sev. Americe. Záprstí a zanártí ja o sloni; na nohách střední prst byl nejsilnější. Chrup úplný.Jejich mozek ze všech ssavců koláčnatých (Placentalia) byl nejmenší a stavba lebky prazvláštní. 19. řád. Perissodactyla, kopytníci lichoprstí, našlapují na zemi jen posledním článkem prstů kopyty opatřených; třetí prst na noze jest nejsilnější. Zápěstní i zanártní kůstky uloženy jsou střídavě. Mozek veliký a ryhovaný. Vyvinuli se z řádu Condylarthra. Žili po celou dlouhou dobu třetihorní. V době mladších třetihor byli na vrcholu svého rozvoje. Mnoho rodů vyhynulo. Nyní posud žijí: tapír (Indie a Již. Amer.), nosorožec, kůň, osel, zebra, kvaga. 20. řád. Artiodactyla, kopytníci sudoprstí, mají na nohách sudý počet prstů, dva neb čtyři. Ostatně v podstatných vlastnostech podobají se předešlým. Tento řád jest ze 7 řádů kopytníků nejbohatší a v době naší jest na vrchole svého vývoje. Vyvinuli se v době třetihorní ze skupiny ssavců Pantolestida, příbuzné s řádem Condylarthra. Mnoho rodů vyhynulo. Hlavní zástupci nyní žijících jsou vepř, hroch, přežvýkavci parohatí (jelen) a dutorozí (tur). 21. řád Sirenia, 22. ř. Denticeta, 23. ř. Mysticeta, jsou 3 řády ssavců kytovitých, největších to ssavců vůbec. Máme za to, že původně předci těchto ssavců žili na souši a živili se buď rostlinami nebo živočichy mořskými a zabíhali za kořistí do moře jen při břehu. Později však pouštěli se dále na širé moře a zvykli si ve vodě tak důkladně, že stali se z nich výborní plavci, čímž však jejich tělo k nepoznáni se přetvořilo, vzavši na se podobu rybí; nohy přední neustálým plováním vzaly na se tvar ploutví, zadní nohy zakrněly i se svou oporou, totiž pánví, a na ocase rozšířila se silná kůže v podobě široké ploutve. Chrup velmi se proměnil a částečně i zakrněl. Zkamenělí nalézají se ve vrstvách třetihor středních a mladších. Z nyní žijících jsou pozoruhodni: ochechule (Sirenia), vorvaň, jednorožec, s jediným zubem předním 2 m dlouhým, a velryba, dosahující až 30 m délky a mající v horní čelisti místo zubů rohovité desky. 24. řád. Insectivora, hmyzožravci. Mají klíční kosť, našlapují na celé chodidlo; s nohou pětiprstou. Kůstky zápěstní všechny volné, chrup úplný s hrotitými stoličkami. Mozek malý a hladký. Tito s. byli již v křídě rozšířeni velmi hojně a již po celou dobu třetihor byli na vrchole svého vývoje; od doby mladších třetihor ubývá jich stále a a možno říci, že jsou sice rozsířeni po celé zeměkouli, ale jen v několika rodech, tak že jsou dnes skoro na vymření. Z našich sem náleží ježek, krtek a rejsek. 25. řád. Creodontia. Ssavci tito, dnes vyhynulí, jsou přímými praotci nynějších šelem. Byly to šelmy masožravé, bez klíční kosti, našlapovaly celým chodidlem pětiprsté nohy; měly kůstky zapěstní volné a chrup dravčí. Byly to většinou drobné šelmy velikosti naší-lasičky; málokteré rody byly veliké jako medvěd. Žili v době třetihor v Evropě a Sev. Americe a ke konci jich vymřeli. 26. řád. Carnivora, šelmy nyní žijící, jež se vyvinuly z řádu předešlého. Nemají klíční kosti, našlapují buď na celé chodidlo nebo pouze na prsty; zápěstní kůstky částečně srůstají; chrup dravčí, malé zuby přední, veliké špičáky a jedna trojhrotá stolička nazvaná trhák. Mozek veliký a hojně ryhovaný. Kosti jejich objevují se ve vrstvách zemských ke konci třetihor, odtud pak až do doby přítomné stále nových rodů přibývá. Náleží sem lev, tygr, kočka, pes, liška, kuna, vydra atd. 27. řád. Pinnipedia, ploutvonožci; jsou to šelmy, které v době třetihorní oddělily se od šelem suchozemských a uvykly životu ve vodě mořské tak, že dlouhé okončiny jejich, původně kráčivé, přeměnily se v okončiny krátké s prsty srostlými na způsob ploutví. Mají chrup dravcův a mozek veliký, ryhovaný. V době nové nabyli bohatého rozvoje; náležejí sem tuleň, mrož a lvoun. 28. řád. Dermoptera, letušky, jsou ssavci., kteří se pohybují velikými skoky se stromu na strom; za tím účelem mají v bocích těla chlupatou kůži vyniklou, kterou při skoku napínají užívajíce jí jako padáku. Ústrojností podobají se úplně hmyzožravcům. Předkové jejich žili v době třetihorní. Dnes žije jediný rod Galeopithecus na ostrovech Sundských. 29. řád. Chiroptera, letouni. Ssavci tito pohybují se letem a za tím účelem mají dlouhé prsty, mezi nimiž, dále pak v bocích těla až k ocasu jest napiata lysá blána létací. Ústrojností podobají se hmyzožravcům. Žili již ve střední a mladší době třetihorní a žijí po dnes v četných rodech, po celé zemi. Náležejí sem kaloni ostrovů Sundských a naši netopýři, jichž se čítá všech asi 400 druhů. 30. řád. Prosimiae, poloopice. Ssavci tito mají malý mozek, hladký neb slabě ryhovaný. Dutina oční jest neúplně oddělena od jamky spánkové. Děloha dvojitá. Již staří jejich předkové z doby třetihorní svojí ústrojností podobají se jednak hmyzožravcům a jednak nejstarším kopytníkům (Condylartra). Podřád Lemuravida, praotci poloopic, žili v staré době třetihorní; měli chrup úplný o 44 zubech; zanártí jednoduché; všechny prsty původně drápy opatřené; později však na některých prstech místo drapků ploché nehty. Jsou to zároveň praotci všech opic. Podřád Lemurogona; poloopice tyto se vyvinuly v mladší době třetihorní a žijí podnes. Mají nejvýše 36 zubů, zanártí složité; skoro na všech prstech nehty. Žijí většinou na ostrově Madagaskaru, také však v Africe a Asii. 31. řád. Simiae, opice; mají veliký mozek hojně ryhovaný. Dutina oční jest úplně oddělena od jamky skráňové kostěnou přepážkou. Děloha jednoduchá, placenta deskovitá. Náležejí sem opice Starého a Nového světa. Mají 32 neb 36 zubů. Přední i zadní jejich okončiny jsou ruce. Náleží sem: gorilla, šimpanz, orangutan, magot, vřešťan americký. 32. řád. Anthropi, člověk. Máme za to, že tělo člověka svojí anatomickou úpravou podobalo se v dobách pradávných tělu vyšších ssavců mnohem více než dnes. Soudíme na základě srovnávací anatomie, že úprava lidského těla v nynější podobu a povahu jednotlivých ústrojí vnitřních děla se velmi pozvolnu. Podle toho tato přeměna lidského těla děla se takto: 1. Postupným zdokonalováním jednotlivých ústrojů: Vývoj svalů pro všestrané pohyby ruky. Vývoj jemných svalův obličejových. Vývojem mozku a jeho jemné skladby vzrostl velice intellekt člověka. Zadní okončina byla původně chápavou rukou i přeměnila se časem jako noha k chůzi. 2. Tělo lidské mělo dříve mnohé ústroje, které zakrněly tím, že se jich neužívalo, na příklad 11. a 12. žebro atd. 3. Během zárodečného vývoje člověka objevuje se na těle lidském mnoho různých zařízení na kostře, svalstvu, čidlech atd., které na dospělém těle zachovaly se jen jako nepatrné stopy. 4. V těle lidském jsou různé žlázy (glandula thyreoidea, thymus a jiné ústroje), které změnily své původní výkony fysiologické. 5.Mnohé ústroje na lidském těle se zvětšily nebo zmenšily, nebo změnily svou vzájemnou polohu, tak na př.: pánev posunula se směrem ke hrudi. Pásmo lopatkové vzdálilo se od hrudi a zdvihlo se ke hlavě. Dutina hrudní a břišní zkrátila se sice po délce, ale rozšířila se napříč. Otázka, z kterých živočichů ssavci. se vyvinuli, jest z nejsložitějších otázek vývojedzytných. Haeckel, z nejpřednějších zoologů doby naší, praví, že jest to nejdůležitější ze všech lidských záhad, že jest to »otázka všech otáze▽, protože v sobě obsahuje zároveň otázku o původu a pravé přirozenosti člověka. Různí učenci pronesli o této věci mínění různá. Huxley pokládal r. 1880 obojživelníky za přímé praotce ssavců. Americký zoolog Cope tvrdil r. 1896, že s. se vyvinuli z vyhynulých ještěrů. Seeley našel na zkamenělých ještěrech tolik vlastností ssavčích, že z nich lze sestrojiti celého dokonalého ssavce. Jde tak o to, aby se zjistilo, zdali i někteří ssavci. žijící mají vlastnosti ještěrů. Autor tohoto článku podrobným rozborem srovnávací anatomie, v řadě publikací, jež uveřejnil o ssavcích vejcorodých, zjistil, že s. vejcorodí (ptakopysk, ježura) mají v ústrojnosti těla svého mnohé vlastnosti ještěří. Australští anatomové Hilla Wilson zjistili r. 1903 studiem zárodečného vývoje ptakopyska, že tento má velikou podobnost s plazy v úpravě gastruly; úplnou pak shodu ve všech podstatných částech zárodečného vývoje má ptakopysk s želvami. Oba tito anatomové potvrdili tudíž vědecký důkaz pisatele, již r. 1901 provedený, že ještěři jsou předkové ssavců. Z literatury o ssavcích uvádíme jen hlavní díla všeobecná, v nichž obsažena bývá literatura podrobná: Bronn, Classen u. Ordnungen des Thierreiches (ještě vychází); C. B. Brühl, Zootomie aller Thierklassen (Vídeň, 1886); T. H. Huxley, Lectures on the elements of comparative anatomy (Lond., 1864); C. Gegenbaur, Vergl. Anatomie der Wirbelthiere mit Berücksichtigung der Wirbellosen (Lip., 1901); A. Oppel, Lehrbuch d. vergl. mikroskop. Anatomie der Wirbelthiere (1896); R. Wiedersheim, Lehrbuch d. vergl. Anatomie der Wirbelthiere, 4. vyd. (1898); A. Gaudry, Die Vorfahren der Säugethiere in Europa. Aus dem Französischen übersetzt von W. Marshall (Lip., 1891); W. Kowalewsky, Versuch einer natürlichen Classification der fossilen Hufthiere (1876); T. H. Huxley, On the application of the law of evolution to the arrangement of the Vertebrata, and more particulary of the Mammalia (»Proc. Zool. Soc.«, Lond., 1880); Flower and Lydekker, An introduction to the study of Mammals living and extinct (Lond., 1891); F. E. Beddard, Mammalia (The Cambridge Natural History, vol X, Lond., 1902); E. Menault, L'intelligence des animaux (7. vyd., Pař., 1899).O zárodečném vývoji ssavců jednají: F. M. Balfour, Handbuch d. vergl. Embryologie (Jena, 1881); O. Hertwig, Lehrbuch d. Entwickelungsgeschichte des Menschen und der Wirbelthiere (6. vyd., Jena, 1898); MilnesMarshall, Vertebrate embryology (Lond., 1893); Sedgwick-Minot, A bibliography of Vertebrate embryology (Boston, 1892; obsahuje více než 3000 čísel).-O srovnávací anatomii člověka jednají: H. C. L. Barkow, Comparative Morphologie des Menschen und der menschenähnlichen Thiere (Vratislav, 1862-66, 5 d.); R. Fick, Vergleichend-anatom. Studien an einem erwachsenen OrangUtang (»Archiv f. Anat. u. Physiol.«, 1895); G. Sperino, Anatomia del cimpanzč (Anthropopithecus troglodytes) inrapportocon quella degli altri anthropoidi e dell' uomo (Turin, 1898; dílo hojně illustr.); R. Wiedersheim, Der Bau des Menschen als Zeugnis für seine Vergangenheit (Tubinky, 3. vyd. illustr., 1902); E. Haeckel, Unsere gegenwärtige Kenntnis vom Ursprung des Menschen (přednáška na 4. mezinár. sjezdě zoologů v Cambridgei, 3. vyd., Bonn, 1899). Sx.

Související hesla