Schönbrunn

, císařské sídlo ve Vídni. Původně lovecký zámeček z roku 1550; 1683 zničen Turky. 1695 – 1713 zde vybudováno císařské letní sídlo (J. B. Fischer z Erlachu). Rozšířen 1744 – 49 podle vzoru Versailles. Od roku 1996 součást světového kulturního dědictví UNESCO.

Ottův slovník naučný: Schönbrunn

Schönbrunn, letohrádek císaře rak. ve Vídni, 13. okr. (Hietzing), na pr. bř. Vídeňky, byl za času Matiáše II. loveckým zámečkem. Leopold I. dal podle plánů stavitele Fischera z Erlachů zámeček přestavěti, což dokončeno v l. 1744 až 1750 za Marie Terezie. Nyní slouží za letní sídlo cís. dvoru. Hlavní průčelí je 156 m dlouhé, v zámku je i s vedlejšími místnostmi 1441 komnata. Výstavností jakož i výzdobou vynikají zámecká kaple, malá a velká galerie s nástropními malbami a stěnami pokrytými zrcadly, tři t. zv. krajinové pokoje, pokoj s obrazy malíře Hamiltona a slavnostní sál. Na jižní straně přiléhá k zámku 197 ha obsahující park, v XVIII. stol. podle franc. vkusu upravený, s řadami mohutných stromů, několik vodních nádržek a studní, z nichž jedna slove císařská nebo krásná (odtud jméno zámku), bažantnice, zvěřinec a na výšině t. zv. Gloriette, budova 135 m dl., 25 m vys., r. 1775 vystavěná. V Schönbrunnu potvrzen 26. pros. 1805 mír Prešpurský. R. 1809 bydlil tu Napoleon I., 15. kv. 1809 vydal zde provolání k Uhrům, 14. říj. 1809 smluven zde mír po válce francouzsko-rakouské, r. 1832 zemřel tu vévoda Zákupský (Herzog von Reichstadt), syn císaře Napoleona I. Srv. Lerntner, Monographie des kaiserl. Lustschlosses Schönbrunn (Vídeň, 1875); Weller, Die kaiserl. Burgen und Schlösser in Wort u. Bild (t., 1880); Kronfeld, Das neue Schönbrunn (2. vyd. t., 1891); Freudenreich, Das k. k. Lustschloss Schönbrunn (2. vyd. t., 1895); Knauer, Schönbrunn (t., 1898).

Související hesla