Schubert Franz

, rakouský skladatel; představitel raného romantismu. Těžištěm jeho tvorby jsou díla symfonická, komorní, klavírní a písňová. Písně vznikaly zejm. na verše německých básníků (J. W. Goethe, F. Schiller, W. Müller, H. Heine). Z díla: 8 symfonií (4. c moll Tragická, 5. B dur, 7. h moll Nedokončená, 8. C dur Velká), tvorba komorní (mimo jiné smyčcové kvartety, např. d moll Smrt a dívka, klavírní kvintet A dur Pstruh, klavírní tria) a klavírní (15 sonát, Impromptus, Moments musicaux, valčíky, čtyřruční skladby aj.), přes 600 písní (Markétka u přeslice, Král duchů, Poutník, Klid moře; cykly Zimní cesta a Krásná mlynářka), scénická hudba (Rosamunda), chrámová hudba (mše).

Ottův slovník naučný: Schubert Franz

Schubert Franz Peter, znam. skladatel hud. (* 31. led. 1797 ve Vídni – † 19. list. 1828 t.). Zpěvu naučil se u svého otce, učitele, a 11letý byl přijat do cís. dvorní kapely, kde vedením Salieriho naučil se hráti na mnoho nástrojův a seznámil se s hudební theorií. R. 1813 opustiv kapelu připravoval se na učitelství a byl pomocníkem u svého otce, od r. 1818 pak byl učitelem hudby u hrab. Jana Eszterházyho. Schubert záhy jal se skládati ballady a písně, v nichž obzvláště vyniká, hlavně jako lyrik, jsa v písni pokračovatelem Beethovenovým; on dal písni uměleckou formu a obohatil obor koncertní hudby vokální. Ballada Erlkönig, napsaná r. 1816, položila základ k jeho slávě skladatelské. Brzo po ní přišly Der Wanderer, Lob der Thränen, Suleika a j. Větší význam v literatuře vokální mají sborníky písní Schubertových: Die schöne Müllerin a Die Winterreise, které jsou jaksi prodloužením idey Beethovenovy, vyjádřené ve sborníku písní An die Geliebte. Ve všech těchto plodech Schubert projevil znamenitý melodický talent, dal doprovodu větší význam, větší umělecký smysl. Rovněž znamenitý jest sborník Schwanengesang, z něhož mnohé písně došly všeobecné obliby (na př. Ständchen, Aufenthalt, Das Fischermädchen, Am Meere). Všech písní Schubertových počítá se na 600. Neméně plodným byl i v ostatních oborech skladby, v hudbě komorní, církevní i operní. Jeho fantasie do C-dur i F-moll, impromptus, moments musicaux, sonáty svědčí o nevyčerpatelné bohatosti melodické a harmonické invenci. V strunovém quartettě D-moll, quintettě C dur, fortepianovém quartettě (Forellen-Quartett), veliké symfonii C-dur a nedokončené symfonii H-moll Schubert jeví se pokračovatelem Beethovenovým. V opeře nebyl tak šťasten. Ačkoliv jich napsal asi 20, vyniká pouze jediná, Der häusliche Krieg oder die Verschworenen; jednotlivá čísla jeho oper ovšem (na př. v Rosamunde) úplně jsou důstojna velikého hudebníka. Z četných církevních skladeb Schubertových (mší, offertorií, hymnů a j.) hudebním bohatstvím obzvláště vyniká mše do Es-dur. Po jeho smrti pozůstalo množství rukopisův, jež byly pak vydány tiskem (6 mší, 7 symfonií, 15 oper a j.). – Srv. Kreiszle Hellborn, Franz Schubert (Víd. 1864); H. Barbedette, F. S., sa vie, ses oeuvres, son temps (Pař., 1866); A. Andlej, F. S., sa vie et ses oeuvres (t., 1871); Heuberger, Franz Schubert (Berl., 1902).

Související hesla