Science fiction

, sci-fi, SF, vědeckofantastická literatura, vědecká fantastika – součást umělecké literatury, do konce 50. let 20. stol. charakterizovaná využitím a extrapolací stávajících poznatků vědy a techniky k vytváření a zkoumání situací odehrávajících se v reálném světě, často v budoucnosti či vzdáleném vesmíru. Moderní sci-fi je chápána jako laboratoř, kde je ve změněných (často extrémních) podmínkách zkoumán člověk a jeho reakce na nové objevy a vynálezy, kosmické cesty, setkání s mimozemšťany, na katastrofy (jadernou, ekologickou) a jejich překonání. – Sci-fi volně navazuje na tradice utopické, alegorické a fantastické literatury (T. More, T. Campanella, J. Swift, F. Bacon). Za první sci-fi je považován román Frankenstein čili Moderní Prométheus M. W. Shelleyové. Žánr konstituovali v 2. pol. 19. stol. J. Verne a H. G. Wells. V období mezi dvěma světovými válkami měly na vývoj sci-fi velký vliv americké časopisy Amazing Stories H. Gernsbacka, Astounding SF J. W. Campbella (1910 – 1971) a jejich konkurentů, které pomohly definovat tento žánr a vytvořit obec jeho čtenářů. Po 2. světové válce se těžiště sci-fi přesunulo z časopisů k původním knihám. Od 70. let je sci-fi významnou částí populární kultury. – K nejvýznamnějším moderním autorům sci-fi patří B. W. Aldiss, P. W. Anderson, I. Asimov, A. Bester, P. Boulle, R. Bradbury, A. Burgess, O. S. Card, A. Clarke, M. Crichton, P. K. Dick, C. J. Cherryhová, W. Gibson, H. Harrison, R. Heinlein, F. Herbert, R. Holdstock, I. A. Jefremov, U. K. Le Guinová, F. Leiber, S. Lem, A. McCaffreyová, F. Pohl, C. D. Simak, B. Sterling, A. N. Strugackij a Boris Natanovič Strugackij (* 1933), G. Wolfe, J. Wyndham, R. Zelazny. – Prvky sci-fi lze nalézt i v dílech významných světových spisovatelů (A. Bierce, K. Boyeová, J. L. Borges, K. Čapek, A. C. Doyle, A. France, A. L. Huxley, W. G. Golding, H. Hesse, J. R. Kipling, J. London, H. Martinson, R. Merle, G. Orwell, A. N. Tolstoj, Vercors, K. Vonnegut ml., J. I. Zamjatin). – V české literatuře se první sci-fi objevila již koncem 19. stol. (S. Čech Výlety pana Broučka). V období mezi dvěma světovými válkami a po 2. světové válce převládala dobrodružná, zábavná forma žánru (K. Hloucha, F. Běhounek). – Moderní česká sci-fi odvozuje svůj původ od děl uznávaných autorů, např. K. Čapka, J. Weisse, J. Haussmanna, na které v 60. letech navázali J. Nesvadba, L. Souček, Č. Vejdělek, V. Kajdoš, J. Koenigsmark, J. Šavrda. Na konci 70. let začali publikovat J. Veis, O. Neff, Z. Volný, L. Freiová, A. Kramer, K. Blažek, L. Macháček a v 80. a 90. letech autoři přispívající do soutěže Cena Karla Čapka. – Náměty a prostředky sci-fi pronikají do většiny uměleckých žánrů: poezie, hudby, malířství (Z. Burian, T. Rotrekl, Martin Zhouf, * 1962), filmu. Filmová sci-fi existuje od počátku kinematografie (Cesta na Měsíc, 1902); jeho vrcholná díla patří k nejúspěšnějším filmům (Jurský park, Hvězdné války). Zpracovává literární díla (Blade Runner, 451 stupňů Fahrenheita), vyvolává děs a napětí (Vetřelec, Terminátor) i přivádí k zamyšlení (Charly, Zardoz, 2001: Vesmírná odysea). – Český sci-fi film se zrodil v roce 1921 (Otrávené světlo, Příchozí z temnot) a vyvrcholil v 70. letech (komedie s náměty M. Macourka Zabil jsem Einsteina, pánové, Zítra vstanu a opařím se čajem). K nejvýznamnějším dílům patří filmy K. Zemana (Vynález zkázy, Cesta do pravěku, Na kometě), J. Schmidta (Konec srpna v hotelu Ozón), J. Poláka (Ikarie XB-1). – O sci-fi pojednávají četné teoretické práce, např. K. Amis Nové mapy pekla, John Clute a Peter Nicholls Encyklopedie SF, B. W. Aldiss Mejdan na milión let, J. E. Gunn Cesta k science fiction, R. Reginald Science fiction a fantasy literatura, O. Neff Něco je jinak, Všechno je jinak, Tři eseje o české sci-fi.

Související hesla