Scott, sir Walter

, skotský prozaik a básník; nejvýznamnější představitel romantické prózy, zakladatel historického románu. Zprvu překládal německé básníky (G. A. Bürger, J. W. Goethe) a sbíral lidové balady, které vydal ve třech svazcích jako Minstrelsy of the Scottish Border (Lidové zpěvy skotského pohraničí). Později začal pod vlivem Coleridgeovy skladby Christabel skládat vlastní poezii, romantické epické básně zobrazující významné momenty skotských dějin: The Lay of the Last Minstrel (Píseň posledního pěvce), Marmion, Panna jezerní, Rokeby aj. Vyznačují se dramatickým podáním látky a působivou lyrickou obrazností. Jeho doménou se však stal historický román. Románové dílo lze rozdělit do dvou skupin – na romány zachycující události skotských dějin za poslední dvě století (Waverley, Guy Mannering, Starožitník, Puritáni, Rob Roy, Srdce Edinburku, Nevěsta z Lammermooru, Pověst o Montrosovi) a na díla z různých období a zemí, představující panoramatický pohled na klíčové události celé západní Evropy (Ivanhoe a Talisman se odehrávají ve středověku, The Monastery – Klášter, The Abbot – Opat a Kenilworth v alžbětinské Anglii, Quentin Durward ve Francii Ludvíka XI.). Ačkoli je v nich minulost konzervativně interpretována jako ideální stav, od něhož se současnost vzdálila, význam Scottových románů spočívá v novém pojetí dějinných událostí jako jevů formujících životy všech společenských vrstev a důrazem na vystižení historického koloritu.

Ottův slovník naučný: Scott, sir Walter

Scott Walter, slavný básník a romanopisec angl. (* 15. srp. 1771 v Edinburce – † 21. září 1832 v Abbotsfordě), byl syn plnomocníkův, a poněvadž byl slabého zdraví – následkem nemoci v časném mládí měl ochrnutu pravou nohu, – byl poslán k dědovi do Sandy-Know u Kelso; zde v malebném kraji na stříbrné řece Tweedu působily v hocha a budily v něm živý básnický cit i veliké dojmy krajinné i bohatý svět pověstí a zkazek historických: mladý Scott žil právě na pohraničním území (The Border) prosáklém krví statečných skotských srdcí. Později třináctiletému hochovi dostaly se do rukou Percyho »Reliques«, a staré tyto ballady způsobily v mladé duši svým pittoreskním realistickým detailem i ponurou silou svého hrdinského pathosu mocné kvašeni, které později vedlo k původní tvorbě básnické. Na gymnasiu v Edinburce upozornil na sebe již svým vypravovatelským talentem; na universitě studoval práva a stal se v 21. roce advokátem; záhy potom (1799) byl jmenován sheriffem v Selkirkshireu a odstěhoval se se ženou (Scott oženil se r. 1797 s Charlottou Carpenterovou) na statek ashestielský; vládna značnými příjmy i volným časem Scott oddával se literární tvorbě, která jej již před tím k sobě pudila. První plody jeho byly práce překladatelské, a to převod Bürgerovy »Eleonory« a »Divokého lovce« r. 1796 a převod Goethova »Götze von Berlichinge◁ r. 1799; r. 1802 vydal sbírku písní a ballad skotských Minstrelsy of the Scottish border ve 3 svazcích s dobrým literárněhistorickým apparátem, plod své sběratelské píle; r. 1804 vydal s poznámkami staroanglický román Sir Tristram. R. 1805 Scott vystoupil s první větší svojí básnickou povídkou Lay of the last minstrel, v níž básník přes romantický apparát chce popsati »mravy a zvyky, které kdysi vládly na pomezí Anglie a Skotskæ – romantismus Scottův měl vždycky a již hned od začátku tento rys lidopisně a historicky dokumentárný. Veliký úspěch této práce přiměl Scotta k tomu, že se vzdal praxe právnické a oddal se tvorbě básnické; v nejbližších letech napsal řadu rytířských povídek veršem psaných po způsobě starých metrických romancí, z nichž Scott obhlédl i řadu technických zvláštností. R. 1808 vyšla Marmion, a tale of Floddenfield, r. 1810 The lady of the lake, která bývá pokládána za vrchol jeho děl tohoto způsobu. Živá napínavá dějová niť, popisy divoké horské přírody a pittoreskní lahodný, ne právě hluboký a smyšlenkově bohatý verš byly příčinou velikého úspěchu těchto děl Scových; ale úspěch tento nebyl založen dosti hluboce, neboť záhy, když vzešla Byronova hvězda, slábl a menšil se od díla k dílu. Scott napsal ještě řadu básní tohoto způsobu, tak The vision of Don Roderick (1811); Rokeby (1813); The lord of the isles (1814); The bridal of Triermain a Harold the dauntless (1817), ale záhy pochopil sám, že tato žíla jeho jest vyčerpána a obrátil se k tvorbě historického románu. Vedle těchto prací básnických přispíval pilně do orgánu toryů »Quarterly Review«, založenému k jeho podnětu proti whigovské »Edinburgh Review« a opatřil několik kritických vydání, tak děl Drydenových v 18 sv., státnických spisů a listů Ralpha Sadlera, děl Jonathana Swifta v 19 sv., opatřil i text k »Border antiquities« (1804, 2 sv.) a výsledky své kontinentální cesty r. 1815 podal v Paul's letters to his kinsfolk. R. 1814 Scott vydal první svůj historický román Waverley, zároveň první člen románové řady, která nese po něm jméno, a vydal jej anonymně, poněvadž nebyl si jist úspěchem. Kniha došla však nesmírné chvály u obecenstva i u kritiky a rychle následovala mezi l. 1815 a 1831 dlouhá řada jiných románův od spisovatele Waverleye, tak: Guy Mannering (1815); The antiquary (1816) a jako první řada »Tales of my landlord«: The black dwarf a Old mortality (1816); Rob Roy (1817) a v druhé řadě: The heart of Mid-Lothian (1818); v třetí řadě: The bride of Lammermoor a Legends of Montrose i Ivanhoe; The monastery a The abbot (1820); Kenilworth a The pirate (1821); The fortunes of Nigel (1822); Peveril of the peak, Quentin Durward a St. Ronan's well (1823); Redgauntlet (1828); Tales of the crusaders obsahující The betrothed a The talisman (1825); Woodstock (1826); Chronicles of the Canongate (1827 a 1828); Anne of Geierstein (1829); a ve čtvrté řadě: Count Robert of Paris a Castle Dangerous (1831). Tato dlouhá řada románů dělívá se obyčejně pro přehlednost ve čtyři skupiny a čítají se do první skupiny romány souvisící s dějinami skotskými jako »Waverley«, který popisuje scény z povstání z r. 1745, a »Old mortality« zabíhající do časů Spojenců; do 2. skupiny romány čerpané z historie anglické jako »Ivanhoe« z doby Richarda Lví Srdce a »Kenilworth« z doby královny Alžběty; do 3. skupiny romány hrající na pevnině evropské, tak »Quentin Durward« ve Francii za Ludvíka XI., a do 4. skupiny romány ze života soukromého, tak »Guy Mannering« a »The antiquary«, zachycující znamenitě charakter skotské duše a skotského života. Umělecky nejcharakternější z románů těchto jsou romány ze skotského života a skotských dějin, romány čerpané odjinud bývají pravidlem slabší Scott byl v nejlepších dílech svých veliký křisitel mrtvé minulosti; oživena jeho obrazností opravdu živou a pittoreskní, která měla smysl pro lesk a pohaslou barevnou záři rytířských dob, rozvíjela se před čtenářem minulost v přirozeném širokém toku života rodinného, společenského i veřejného. Bohatá historická erudice Scova, které neunikly ani mravy lidové, byla podporována pozorovatelským talentem klidným, jasným a prozíravým; svět jeho jest svět poctivosti, cti, pýchy, hrdinství a opravdu skotsky cítěný a nazíraný a není ani prost humoru a smyslu pro komičnost. Proto romantismus Scottův jest spíše v látce jeho prací než v literárním podání a stilu; proto romantismus byl Scottem popularisován a učiněn stravou širokých vrstev národních. Přispěla k tomu i mravní opravdovost, která vládne v románech Scových: ctnost, vlastenectví, velikomyslnost vždy triumfují, lesť i hřích jest demaskován vždy a odsouzen; touto psychologickou šablonou trpí ovšem umělecká cena jeho děl jako honbou za dojímavostí a příliš snadnou a často hravou obrazností. – Veliký výnos jeho tvorby umožnil Scovi život v pravdě nádherný, život literárního knížete: r. 1811 koupil si na břehu Tweedu, jím tak často opěvaného, u Melrose statek Cartley-Hole a vystavěl si tu gotický zámek, jejž nazval Abbotsford, který zařídil způsobem z dob feudálních a v němž žil bujným kypivým životem starých časů. Zde hostil stále řadu přátel, kteří »zpívali ballady, zatím co válečná hudba horalů skotských zněla do třeskotu sklenic; veselé honby, při nichž zeman jel podle šlechtice, střídaly se s tanci, při nichž lord nestyděl se nabídnouti rámě dcerce mlynářské«. R. 1820 byl povýšen za barona, r. 1822 hostil na svém sídle krále Jiřího IV. Ale již stahovaly se nad tímto životem mraky: aby kryl náklad svého královského života, Scott vstoupil bez vědomí své rodiny již r. 1810 jako podílník do nakladatelství a knihtiskařství firmy John Ballantyne; když pak r. 1826 firma tato byla nucena prohlásiti úpadek, Scott ocitl se v 55. roce nejen bez jmění, ale obtížen dluhem 117.000 liber sterl. Ale v této krisi ukázala se čestná a silná povaha Scova: přes to, že síly jeho klesaly, dal se do horečné práce a dokázal toho, že ve čtyřech letech uplatil 70.000 liber; avšak práce jeho klesají v této době s někdejší své úrovně, ano Scott napíše v této době z potřeby peněžní i dílo nejen povrchní a nekritické, ale i nehodné jeho charakteru (Život Napoleonův r. 1827 v 9 sv.). Nadlidské namáhání brzy se pomstilo; v únoru 1830 Scott byl raněn mrtvicí. Cesta do Italie (na podzim 1831), k níž dala mu vláda loď, přinesla mu úlevy jen dočasně; do dubna 1832 prodléval v Neapoli, odejel pak do Říma a odtud vracel se, poněvadž stav jeho se nelepšil, do vlasti a byl dopraven do Abbotsfordu skoro bez vědomí následkem druhého záchvatu mrtvice. Pohřben byl v Druryburg-Abbey. Sbírkou po Skotsku uspořádanou byl Abbotsford zachován rodině Scově a jemu postaven pomník v Edinburce. Z prací Scových poslední doby jest jmenovati: v trojí řadě vyšlé Tales of a grandfather, vnukům svým psané (1828–30); History of Scotland (1830, 2 sv.) pro Lardnerovu »Cyclopaediį a Letters on demonology and witchcraft pro Murrayovu »Family library«. Velmi dobré biografické a literárně historické úvody napsal Scott také k novému vydání starších anglických romanopisců, již vyšli ve 3 sv. r. 1825. R. 1829 opatřil nové vydání svých básnických děl a napsal k nim předmluvu. Nejlepší vydání románů jeho jsou vydání edinburská; dobré vydání souborné pořízené Andrewem Langem vyšlo v Londýně 1892 až 1894 ve 48 sv. Vliv Scottův na čtenářstvo nejen anglické, ale i evropské byl veliký: on sblížil romantismus se širokou obcí čtenářskou. Za to na spisovatelstvo vliv jeho nebyl právě ani mocný, ani trvalý: v Německu jest žákem jeho W.Heinrich Häring (Alexis), ale v celku evropský romantismus sledoval dráhy apartnější – a příkřejší, než klidný, realismu blízký romantismus Scottův. Životopisy Scovy jsou: od zetě jeho Lockharta (1838 v 7 sv.; nové vyd. Lond., 1900, 5 sv.), Huttona v English men of letters (t., 1878), Watta (Edinburk, 1879), Yonge (Londýn, 1887), Haye (1899), Hudsona (1900); dále psali o Scovi Němci Elze (Dražďany, 1864, 2 sv.) a Eberty (Lipsko, 1871, 2 sv., 2. vyd.). Anekdotového rázu spíše jest kniha Hoggova (The Ettrick Shepperd): Domestic manners and private life of Sir W. Scott (1834; nové vyd. 1882). Denníky jeho byly vydány ve 2 sv. (1890 v Edinburce), Familiar letters Douglasem (1894). Šld. – Do češtiny přeloženy: Panna jezerní (od Fr. L. Čelakovského, Praha, 1828); Kenilworth (od D. Hanušové, t., 1878); Bludný rytíř (od J. Wagnera); Richard Lev a Templáři angličtí (Ivanhoe, od Fr. Šíra, t., 1865); Waverley (od D. Hanušové a P. Králové, t., 1875) a j.

Související hesla