Sebevražda

, záměrné zabití sebe sama; dobrovolné ukončení života, obvykle jako reakce na tíživou situaci, často spojenou se ztrátou smyslu života. Sebevražda bývá chápána jako důsledek vnějších příčin (sociologie, např. E. Durkheim), jako porucha pudu sebezáchovy či patologie (medicína a psychiatrie). Z pohledu mnohých teologických učení je sebezabití chápáno jako hřích. Podle psychologů je asi u třetiny sebevražd v pozadí neuróza, psychóza nebo vážná porucha osobnosti; riziko sebevraždy je spojováno zejména s depresí či melancholií. Při sebevraždě se obvykle uplatňuje tzv. zkratové jednání. Od sebevraždy jako takové je nutno odlišit pokus o sebevraždu (tzv. sebevražda demonstrativní), který bývá nástrojem k citovému vydírání či zastrašování sebevrahova okolí, stále však upozorňuje na tíživou situaci jedince (alarmujícím signálem bývají sebevražedné pokusy, které jsou šestkrát až osmkrát častější než dokonané sebevraždy). Podle psychoanalytické teorie se nutkání k sebezničení interpretuje buď jako odvozené od pudu smrti (destrudo, podle S. Freuda), nebo jako útok na introjikovaný (zvnitřnělý) objekt (fiktivní msta vůči okolí). V hlubinné psychologii navazující na C. G. Junga je sebevražda chápána jako výraz naléhavé potřeby sebeproměny (J. Hillman), což souvisí s tím, že vnitřní „prožitek smrti“ je nutnou součástí individuace. – Vztah k sebevraždě je kulturně a dějinně podmíněný (např. sebevraždy v antice, harakiri v Japonsku, rituální sebevraždy ve starších kulturách). Složité a protichůdné názory na příčiny a podstatu, popř. oprávněnost sebevraždy, demonstrují protiklady křesťanské etiky (sebevražda jako tabuizovaný čin) a filozofie existence (sebevražda jako poslední svobodná možnost volby).

Ottův slovník naučný: Sebevražda

Sebevražda jest zjevem dosti častým, připadá na mill. obyv. v král. a zemích na říšské radě zastoupených průměrně ročně 160, v král. Českém 230 případů sebevraždy. Sebevraždy stále přibývá. Přibývání sebevražd souvisí z části s přibýváním čivových a duševních chorob. Všude shledáváme nejméně sebevražd v krajinách zemědělských a horských, největší počet pak ve velkých městech a v okresích průmyslových. Nejvíce sebevražd bylo (3–5 na 10.000 obyv.) v polit. okresech: děčínském, českodubském, chomútovském, jabloneckém, jablonském, jáchymovském, libereckém a městě Liberci. Nejmladší sebevrah byl 10 1/2 r. (oběš.), nejstarší 85 let. Co do doby roční jsou nejčetnější sebevraždy v měsících jarních a letních. Pohnutkou k sebevraždě bývá obyčejně duševní sklíčenost; tíseň ta (depresse) jest odůvodněna neblahými událostmi (smrť milované osoby, ztráta cti nebo majetku a j.), nebo déle trvajícím strádáním, žalem, starostmi, nedostatkem, strachem před trestem nebo hanbou, nezhojitelnou nebo velmi bolestnou chorobou a j. Mnohdy jest duševní depresse, která vedla k sebevraždě, neodůvodněna nebo není aspoň její stupeň ve shodě s dosahem zevních okolností, jde tu o citlivost chorobně zvýšenou a abnormní reakci; tak bývá litoměřickém, rumburském, semilském, teplickém a žateckém. Nejméně sebevražd (1–2 na 10.000 obyv.) vykazují polit. okresy: blatenský, budějovický, bydžovský, domažlický, hořovický, jindř.-hradecký, chotěbořský, chrudimský, kaplický, karlínský, klatovský, královický (0,97‰), kraslický, krumlovský, ledečský, mělnický, milevský, náchodský (0,84‰), novoměstský, pelhřimovský, písecký, planský, podbořanský, poděbradský, prachatický, přeštický, příbramský (0,94‰), rakovnický, rokycanský, sedlčanský, strakonický, stříbrský, sušický, šluknovský, tachovský, tepelský a horšovotýnský. Co do pohlaví sebevrahů mají převahu muži, připadá na ně ze 100 sebevražd 69,24, na ženy jen 30,76. Podle věku jest nejvíce sebevražd v mužném věku, i tu jsou patrné rozdíly poměrů těch na venkově a ve velkých městech a podle pohlaví; tak bylo v posledním 10letí sebevražd: Co do jednotlivých způsobů sebevraždy připadá: u osob čivovými chorobami, neurosami, stižených, dědičně nebo jinak duševně zatížených, zejména v prvních letech pohlavní dospělosti, kdy častěji se dostavuje duševní tíseň (světobol), pak bývá často beznadějná (nešťastná) láska příčinou sebevraždy. Často setkáváme se se sebevraždou choromyslných; tak vede na př. u melancholiků mocný duševní bol, affekt zoufalství, »vědomí« hříšnosti, nehodnoty, strach před budoucností k sebevraždě. V některých případech (smluvené sebevraždy) hraje velikou úlohu suggesce. Při volbě způsobu sebevraždy rozhodují mnohdy sebevraždy, které se nedávno staly. K lit. T. G. Masaryk, Der Selbstmord als sociale Massenerscheinung,1881. Rg.

Související hesla