Secese

, umělecký sloh kolem roku 1900, usilující o nový umělecký výraz, oproštěný od dosavadního převládajícího historismu. Poslední z univerzálních mezinárodních slohů, projevující se jak v umění, tak v módě a životním stylu. Vznikla v Anglii (Modern Style) již v 80. letech 19. stol. (raná secese); teoretickým předchůdcem byl J. Ruskin, významným představitelem W. Morris. Ve Francii zvána Art Nouveau a rozšířena zejm. prostřednictvím českého malíře A. Muchy, v Německu zvána Jugendstil, v Rakousku Wiener Sezession;
1. výtvarné umění charakteristická je plošná stylizace zejm. rostlinných motivů s naturalistickými prvky (vegetativní ornament), lineárnost a plošnost zobrazení, osobitá barevnost a asymetričnost. Typickým motivem je vlnící se křivka s významem nejen ornamentálním, ale též symbolickým (pulsování života). Těžištěm secese je dekorativní a užité umění, ale výrazně se uplatnila i v malířství a v grafice, v sochařství, v knižní kultuře i v architektuře. Významní představitelé: malíři G. Klimt, A. Mucha, M. Klinger, M. Vrubel, J. Preisler, V. Preissig, skupina Nabis, sochaři L. Escaler (1874 – 1857), L. Šaloun, F. Bílek, architekti V. Horta, A. Gaudí, J. M. Olbricht, O. Wagner;
2. literatura typická byla obliba přírodní a exotické tematiky a tematiky smrti, lyrizace epických a dramatických žánrů, tendence k symbolické mnohovýznamovosti; objevovaly se neobvyklé výrazy, někdy převzaté z cizích jazyků nebo z filozofie a odborné terminologie, např. v dílech O. Březiny, A. Sovy, K. Hlaváčka, J. Karáska ze Lvovic. Název secese odvozen z protestního hnutí umělců usilujících o netradiční projev a odklánějících se (secesio – odchod) od soudobého akademického umění.

Ottův slovník naučný: Secese

Secesse, ve výtvarném umění byla původně zcela odůvodněna a oprávněna. Když totiž porota pařížského Salonu (výstavního) odchylovala se ke konci XIX. stol. víc a více se stanoviska věcnosti a nestrannosti na scestí osobnostní a strannické, přijímajíc a odmítajíc výtvory umělecké nikoli podle jejich pravé ceny, nýbrž libovolně podle toho, jak umělci se jí zamlouvali nebo nezamlouvali, tu právem uražení původcové odmítnutých děl sestoupili se v sécession a založili vlastní samostatnou výstavu Salon des refusés, kdež mnohé práce vynikaly nad nejedny v Saloně původním. K tomu připojovali se postupem času četněji a četněji, s počátku skromně, dále drzeji živlové beze vloh, bez průpravy, nemající ani myšlenek ani smyslu pro vkusné sestavení obrazu a pro formy, neumějící kresliti a nerozeznávající barev. Kritika přátelská, strannická, snad i podplacená vychvalujíc nezralé, liché, mnohdy ošklivé plody jejich dodávala jim víc a více drzého sebevědomí a kazila vkus nesamostatného obecenstva, jež se nutilo pokládati za dokonalé, co za nic nestálo. Nejdříve secesse, přepínala t. zv. plein-air malujíc jasně i vnitra jeskyň, žalářů, obydlí chudiny a pod., před nejedním »obrazem« divák trnul, vida ve skvostném rámci plochu skoro jen bílou nebo světlešedou, kde předměty byly sotva naznačeny. Dále prostopášila nudnými, ba ohyzdnými náměty, skresleninami, nemožnými barvami a vnucovala neukému obecenstvu jakoukoli mazbu zarámovanou jakožto obraz; i poměrně lepší mezi přívrženci secesse, odpuzovali nejasností, spletitosti, nerozluštitemnosti svých vyobrazení, kdežto pravé umění má jasně mluviti bez kommentářů, výkladů a pod. Došlo tak daleko, že u mnohých »obrazů« člověk nevěděl, jak je věšeti, neboť byly stejně nesrozumitelné na všecky čtyři strany. Poroty ty hrůzy přijímaly a posud přijímají, kritika je chválí, obecenstvo kritikou sváděné je i kupuje. Nyní secesse, ve výtvarném umění značí tvorbu, která se odchýlila více méně od přírody, pravdy a krásy, na kterýchžto základech má býti zbudováno každé pravé umění, vždy jen jediné, příliš posvátné, aby podléhalo vrtochům a rozmarům vrtkavé módy většinou pošetilé. Nelze říci, že lidé malují nebo modelují moderně nebo nemoderně, nýbrž jen, že tvoří dobře nebo špatně, což poslední nyní bohužel se děje zhusta. Za dob úpadku výtvarného umění v 1. pol. XIX. stol. bylo aspoň znáti snahu, píli, dobrou vůli výtvarníkův úkolům nestačících, kdežto nyní ze secesse, zeje jen povrchnost, ledabylost, bizarrnost, grotesknost, ošklivost, snaha podati něco, co »tu ještě nebylœ, něco třebas naprosto pochybeného, zarážeti, ohromiti něčím, třebas to hraničilo těsně s nepříčetností. Sochaři se svým materiálem méně podajným odolali déle než malíři této pohodlnosti ve tvoření přímo nakažlivé, ale mnozí se jí poddali též, podávajíce práce jen částečně provedené, kusé, do neurčita vybíhající. Třeba si přáti v zájmu pravého umění, aby ta doba poblouzeni pominula co nejdříve a zplozenci secesse, tvořiti buď přestali, nebo vynaložili píli dohoniti, co zameškali ve své umělecké výchově a vrátili se ku přírodě, pravdě a kráse. FM. – O secessi č. secessním slohu v průmysle.

Související hesla