Semenářství

a) zemědělství odvětví rostlinné výroby zabývající se produkcí geneticky hodnotného osiva a sadby. Zajišťuje množení šlechtěného materiálu povolených rostlinných odrůd a obměnu uznaného osiva a sadby na produkčních plochách zemědělských podniků. Kontroluje výrobu osiva a sadby v době vegetace (vzorky), provádí posklizňové zkoušky podle příslušných norem (ČSN) pro výrobu osiva; b) lesnictví odvětví zabývající se pěstováním lesa, které je zaměřené na umělou obnovu lesních porostů. Získává kvalitní osivo lesních dřevin pro zajištění a záchranu genofondu domácích a ověřených introdukovaných dřevin. Využívá genovou základnu, výběrové stromy, zdravé lesní porosty a sady semenné ke sběru semen. Pro výsev používá zpravidla semena ze stejné oblasti původu dřeviny a z téže nadmořské výšky. O původu osiva vede evidenční záznam (uvádí se druh dřeviny, oblast původu, nadmořská výška, označení porostu a měsíc a rok sklizně). Semena sklizená v úrodných letech se skladují tak, aby si co nejdéle udržela klíčivost.

Ottův slovník naučný: Semenářství

Semenářství, pěstování hospodářských, lesních a zahradních rostlin na semeno, při němž jde hlavně o to, abychom zušlechťovali rostliny domácí, dlouhou kulturou osvědčené, pěstované buď výběrem nejdokonalejšího semene (selekcí hromadnou) nebo rostlinných jedinců, vynikajících zevnějším tvarem, zvláště jednotlivých částí (listí, květu, klasu, zrna nebo koření) i vlastnostmi fysiologickými, jaké jsou: zárodnost a její energie, vzrůst a další vývoj, doba zrání, vnitřní vlastnosti plodu, otužilost proti zimě, suchu a parasitním houbám. Jest při tom třeba rostliny ve volném poli nebo na pokusné stanici vyznačiti, jejich semena pečlivě vybírati a po delší řadu let zkoušeti, zdali žádoucí vlastnosti jsou stálými. Abychom vypěstovali dobře prodejná semena rostlin kulturních, nutno jest nasívati je nebo sázeti v dostatečné vzdálenosti od sebe, v řádkách, ve sponu troj- nebo čtyrhraném, semeno sklízeti před úplnou či mrtvou zralostí, z cizích přimíšenin vyčistiti a na příhodném místě uschovati. Semenářství hospodářských rostlin provozuje se u větších rozměrech teprve od 2. pol. XIX. stol., počátek výchovy obilin na semeno učiněn byl v Anglii Halletem, Webbem a bratřími Shirreffovými, kteří se přičinili o zušlechťování domácí pšenice a vypěstovali selekcí klasů a zrní a křížením odrůdy podle nich pojmenované. Gorri vychoval již r. 1835 selekcí semene osvědčený ječmen »Annat«, nyní po celé Evropě, Sev. Americe a v Australii rozšířený. Skot J. Chevalier vypěstoval z jediného zrna těžkého a plného, z volného pole pocházejícího, dlouholetým výběrem dokonalého semene svůj vyhlášený ječmen »Chevalier«, jehož pěstování od r. 1832 rozšířilo se po celé pevnině. Francouz L. Vilmorin činil zároveň s br. Shirreffovými pokusy s křížením a vychoval nejoblíbenější ve Francii nové odrůdy pšenice: Aleph, Dattel, Lamed a j., i byl zakladatel výchovu chvalně známé cukrové řepy »vilmorinky« z původního semene bílé slezské. V Německu byli to Rimpau a Heine, kteří si získali největší zásluhy o zušlechtění a výchovu odrůd obilin, zvláště žita; dále Bestehorn (ječmen), Beseler (vypěstil z pšenice Shirreffovy selekcí několik odrůd, jež co do délky slámy, kvality zrní a obsahu lepku značně se rozlišují) a j. Heine jest zástupcem nového směru při křížení rostlin kulturních, an se neobmezuje toliko na křížení nejbližšího příbuzenstva, nýbrž snaží se vychovati odrůdy, které by pojily význačné vlastnosti rostlin dvou rodů, na př. ječmene s pšenicí, pšenice se žitem. Vilmorin tvrdí, že pokusy zjištěno jest, že směs odrůd na jednom poli dává větší sklizeň, než každá o sobě. Znamenitý pokrok v semenářství způsobil švéd. inženýr Th. Brunn z Neergardu a po něm Hjalmar Nilson ve Svalöfu, kteří vyzkoumali praktický způsob selekce jedinců rostlinných, jímž vychovali botanicky čisté typy hospodářských rostlin, zvláště ječmene. Podle jejich příkladu vychoval Jos. Nolč v Hoř. Počernicích typy českého ječmene: »Imperial typ A. a C.« a »Bohemiæ, Frant. Landa v Černuci zavedl před 20lety původní anglický ječmen »Porter« a vychoval výběrem čistý typ plemeniva»Českého Porterų. Ryt. Eman. Proskovci v Kvasicích na Moravě podařilo se z pravého ječmene hanáckého, po 70 roků na jednom selském statku s úspěchem pěstovaného, vychovati svůj »hanácký pedigree-ječme◁, který se vyznamenává úrodou, ranou zralostí, bohatostí škrobu, jemnou slupkou a poměrně skrovným obsahem proteinových látek. – V Čechách ujalo se semenářství později a to v 2. pol. XIX. stol., zvláště v letech 70tých. Začato bylo výchovou řepného semene, jež mnohé české cukrovary i velkostatky začaly pěstovati a k nimž přidružili se i jednotliví hospodářové. Mezi těmito získali zásluhy o výchovu nových a ušlechtilých odrůd řepy cukrové: ředitelé velkostatků Jos. Bertel a ryt. Frant. Horský (kteří vypěstovali cukrovku »rose hâtive« a »Austria electoral«), dále firma Wohanka a spol., Eman. ryt. Proskovec, velkostatkář v Kvasicích na Moravě, J. Zapotil ve Veltrusicích, z Hirzů v Blahoticích a j. Žita zvláštní odrůdu roku 1885 vypěstoval v Rakousku Liebenberg, K. Rambousek ve Zborově (v Čechách) »zborovské žito přesívavé«; na jubilejní výstavě v Praze r. 1891 převládalo žito domácí pod různými jmény, zvláště »křibice« či »lesní žitœ z pohorských pasek, až 75 kg těžké, i v cizině známé, z něhož vychoval Drechsler »žito götinské«, dále žita »Bydžovský blahobyt«, » Častolovické«, »letní Schwarzenberkovœ; z cizích žit zdomácněly zejména: probsteiské, montagneské a ruské. Co se týče pšenice, vyhledávají naši hospodáři spásu v cizích importovaných semenech a jest na čase, aby věnována byla péče hlavně semenářských stanic a hospodářů vypěstování a zušlechtění domácích pšenic, jaké jsou: česká bělka a červinka, čes. sametka a zlatnice, přesívka bezosiná a červená (až 85 kg těžká) a j. Pěkným zrnem a slušnou váhou vynikají domácí naše ovsy: doupovský, zelený smeták, chýnovský a heralecký, který jsa vychován ve výši 350–560 m hodí se zvlášť pro podnebí drsnější. Naše rakouské státní i zemské stanice výzkumné a botanicko-fysiologické hospodářské stanice pro pěstování rostlin v Táboře (při tamní akademii), v Brně, Opavě, zabývají se hlavně srovnávacími pokusy s pěstováním českých a cizích odrůd ječmene a bramborů na různých místech Čech, Moravy a Slezska. U nás hlavně jest si přáti, aby 1. stanice semenářské a statky, provozující semenářství, obmezovaly se na jednotlivé rostliny a nebažily po vypěstování velkého počtu odrůd, což platí zvláště o bramborech, nevyhovujících různým poměrům podnebí a půdy; 2. aby věnovaly péči svou též zušlechťování hrachu, čočky a bobu, botanicky čistých typů, raných odrůd kukuřice pro drsnější kraje i řepy krmné tvaru oberndorfské a eckendorfské, dále aby pěstovaly též odrůdy pícních rostlin méně rozšířené; 3. aby vědeckými pokusy zjištěno bylo, zdali by bedlivým výběrem jedinců jetele červeného a bílého, vojtěšky, ligrusu a j. nebylo lze vypěstovati jetelin, skýtajících hojnější úrodu píce a semene. Ale také třeba, aby proti falšování semen, zvláště jetelových a travin zvl. zákonem bylo zakročeno, pak aby hospodáři pilně používali stávajících stanic pro vyzkoušení čistoty a zárodnosti semen. Jest konečně žádoucno, aby 1. výsledky pěstování semen a výchovu osvědčených odrůd oznámeny byly nejširším kruhům hospodářů, lesníků a zahradníků a takto vyzkoušené odrůdy kulturních rostlin došly co největšího rozšíření; 2. aby jako v Německu občasně pořádány byly výstavy dot. výplodků, spojené s přehlídkami semenářských stanic a statků; 3. aby zemědělské rady, ústřední a jednotlivé hospodářské společnosti i družstva nákupní ujaly se objednávek a prodeje semen vyzkoušených na hospodáře širšího obvodu, jak to provádí Ústřední hospodářská spol. v Praze. LMZ.

Související hesla