Senešal

, ve Francii v 11. – 12. stol. fakticky druhý muž království; dědic postavení majordomů. Vrchní velitel vojska, v nepřítomnosti panovníka předseda královského soudu; od roku 1191 pro hrozbu přílišného soustředění moci neobsazován. Úřad senešala existoval i na dvorech velkých vazalů; po připojení jejich lén ke koruně se tyto úřady staly od pol. 13. stol. do Velké francouzské revoluce integrální součástí správní organizace francouzského státu.

Ottův slovník naučný: Senešal

Senešal (lat. senescalcus, z got. sins, starý, a něm. scalc [Schalk], sluha, tedy siniscalh, starý sluha), dvorský správce, hofmistr. Původně byl to skutečný sluha, a to nejstarší, který na dvorech velmožů germanských stál v čele domácí čeledi. V této funkci uvádí se senešal v zákoně Alamanů. Na dvoře Meroveovců býval jeden nebo několik senešalů, kteří měli dozor nad královským služebnictvem a domohli se záhy vynikajícího postavení, zasedajíce zároveň v královském soudě. Za Karlovců, když byl zrušen úřad majordoma, úkoly jeho přešly dílem na palatina (comes palatinus) čili falckrabího, dílem na senešala. Zvláště měl na starosti s. královskou tabuli, pročež mu dáván i titul dapifer (stolník), který se objevuje po prvé r. 878, obecně užívaným stává se však teprve za Kapetovců, kdy senešal se vyšinul v čelo nejvyšších úředníků dvorských. Úřad senešalský stal se dokonce i samým králům nebezpečným jako kdysi majordomát. Od Lothara byli hrabata z Anjou dědičnými držiteli senešalství. Vykonávali nejen původní senešalskou službu na dvoře královském, nýbrž byli i nejvyš. vojenskými veliteli, úředníky finančními a soudními. Senešal stal se takořka královým náměstkem. Senešalství zrušeno r. 1191. – Také vojvodové a hrabata mívali své senešaly. Když pak jednotlivá jejich území spojena s francouzskou korunou, nezrušena ona provinční senešalství, nýbrž ponechána jako úřady královské. Senešal dvora královského měl pak titul veliký senešal (grand sénéchal). – Nějaký čas uvádí se senešali mezi nejvyššími úředníky královského dvora uherského.