Sentimentalismus

, jeden z proudů preromantismu v 18. stol., který se na rozdíl od racionalismu vyznačoval vyhrocenou citovostí, sentimentalitou; vznikl jako výraz ideových a sociálních tendencí měšťanstva, které sice ve společnosti mělo hospodářskou převahu, ale politicky zůstávalo druhořadé. Člověka sentimentalismus pojímal jako svébytného jedince, který ještě nestojí proti společnosti (jako romantický hrdina), ale spíše stranou společnosti. Lidský cit chápal jako kritérium hodnoty člověka i jeho jednání; ve středu pozornosti umělců byla zejm. ctnost, která procházela různými zkouškami a strastmi, aby nakonec zvítězila, nebo naopak tragicky zhynula. K vyostření uměleckého obrazu citových hnutí a prožitků používali umělci baladického nebo romantického ladění (scenérie divoké přírody, starých hrobek, zřícenin aj.). Sentimentalismus jako literární proud se nejprve rozvíjel v průmyslově vyspělé Anglii; mezi významné představitele patřili zejm. S. Richardson, O. Goldsmith, H. Fielding, L. Sterne. Ve Francii se sentimentalismus uplatnil nejprve v divadle, kde vznikl nový žánr, tzv. larmoyantní (dojímavé) občanské drama, v němž ušlechtilý měšťanský hrdina procházel co nejdojemnějším utrpením, aby nakonec jeho ctnost došla zasloužené odměny (D. Diderot Otec rodiny); z prozaických děl vynikla Prévostova Manon Lescaut a díla osvícenského myslitele J. J. Rousseaua. V Německu dosáhl sentimentalismus svého vrcholu v díle J. W. Goetha Utrpení mladého Werthera. V české literatuře se sentimentalismus ve vlastním slova smyslu neuplatnil, ale výrazné prvky jsou patrny v prózách J. K. Tyla ve 30. a 40. letech 19. století.

Související hesla