Sestina

, forma lyrické básně provensálského původu, složená ze šesti šestiveršových strof a závěrečného trojverší. Desetislabičné jambické verše se nerýmují, ale v každé sloce se na konci veršů opakuje v přesně normovaných variantách šest různých slov; koncové slovo strofy se vždy opakuje na konci prvního verše strofy následující. V závěrečném trojverší se šest koncových slov veršů opakuje na konci poloveršů.

Ottův slovník naučný: Sestina

Sestina [-sty] jest útvar strofický i písňový provençalského původu, pěstěný nejprv Augustem Danielem, proslulým troubadourem XIV. stol., pak Dantem, Petrarkou a školou Petrarkovou. Do Evropy ostatní sestina přišla prostřednictvím italským. Píseň sestinou složená má 6 sloh 6řádkových a 3řádkovou slohu závěrečnou. Verše mají vesměs po 11 slabikách. Zvláštností sestiny jest, že se v ní opakují nejen rýmy, nýbrž i slova rýmová ve všech slohách a v závěru v určitém pořádku. Poslední slovo každé slohy jest rýmem prvého verše slohy následující: v lehčím tvaru sestiny následují za ním hned ostatní rýmy slohy předchozí v pořádku přímém, od shora dolů; v těžším tvaru béře se vždy rýmové slovo jedno zdola a druhé shora. V obou případech jest poslední rým slohy šesté týž jako rým prvého verše sestiny. Schéma sestiny lehčí jest: 123456 || 612345 || 561234 || 456123 || 345612 || 234561 ||, těžší: 123456 || 615243 || 364125 || 532614 || 451362 || 246531 ||. Závěrečná sloha 3řádková má všechny rýmy v pořádku slohy první, vždy v prostřed verše a na konci. Půvab sestiny není v opětování zvuků, nýbrž v opětovném vyvolávání týchž představ v okolí vždy novém. U Petrarky přicházejí též sestiny dvojité, t. j. opakování týchž rýmů v dvakrát šesti slohách, načež nastupuje závěr třířádkový. U nás krásné sestiny vytvořil J. Vrchlický. Srv. Minor, Neuhochdeutsche Metrik (19022, str. 483 sl. a literaturu na str. 535).

Související hesla