Sgrafito

, rýsovaná malba; způsob nástěnné ornamentální i figurální výzdoby vnějšku, výjimečně i vnitřku architektury, vznikající proškrábnutím vlhké svrchní bílé vrstvy omítky do spodní barevné, zpravidla černé vrstvy.

Ottův slovník naučný: Sgrafito

Sgraffito (ital. ze sgraffiare, škrábati), ozdoby v omítce škrábané, zvláště v sev. Italii oblíbený způsob dekorace pro vnější stěny renaiss. budov. Technika sgraffita záležela v tom, že na stěnu nanesly se mimo obvyklou půdu ještě dvě vrstvy malty: zpodní barevná a vrchní bílá. Kresba škrábala se ještě za vlhka do vrchní vrstvy tak hluboko, aby zpodní vrstva pronikala. Podle toho, která čásť kresby do malty se škrábala, jeví se buď světlý ornament na barevné půdě nebo opačně. Z Italie rozšířilo se sgraffito do celé Evropy, a ve stol. XVI. přeneseno bylo i k nám. Zvláště zastoupeno bylo na stavbách umění milovných pánů z Rožmberka a z Hradce; nejkrásněji zachováno jest nám na nynějším paláci Schwarzenberském, na němž jsou nejen silně vystupující lunetované římsy a štíty vyplněny vkusnými škrábanými ornamenty, ale i všecka průčelí jsou sgraffitována na způsob kvádrování. Bohatou sgraff. ozdobou vyniká zámek Kaceřov, postavený Floriánem Grysbekem, jímž postaven i podobný zámek Nelahozeves na Labi. Avšak i zámožnější měšťané zdobili tak průčelí svých domů, tak že málo jest měst v Čechách, kdež by sgraffita nebylo bývalo před válkou 30letou použito, byť jen jako pouhého rustikování. Nejkrásněji byla uchována sgraffita některých měšťanských domů v Prachaticích. Ke konci století XIX., kdy u nás veliké oblibě se těšil sloh českorenaissanční, užíváno bylo sgraffita též hojně k výzdobě façad domů činžovních všemi vynikajícími architekty českými, z nichž Zeyer sgraffita svá vydal. Kzl.

Související hesla