Sidney, sir Philip

, anglický básník a prozaik; dvořan a diplomat. Ovlivnil vývoj anglické poezie, přestože všechna jeho díla vyšla posmrtně. Napsal jednu z prvních sbírek sonetů Astrofel a Stella, formálně se držící petrarkovského vzoru, avšak prohlubující intenzitu prožitku a jazykem předznamenávající tvorbu Donnovu. Arcadia (Arkádie) je první anglický pastorální román, který kombinuje prózu a verše. Jako kritickou odezvu na Gossonův spisek The School of Abuse (Škola neřádu) napsal Sidney prozaické pojednání, které vyšlo v roce 1595 pod názvy An Apology for Poetry (Apologie básnictví) a The Defence of Poesie (Obrana poezie). Zdůraznil v něm morální hodnoty a význam krásné literatury.

Ottův slovník naučný: Sidney, sir Philip

Sidney Philip, básník a státník angl. (* 30. list. 1554 v Penshurstu – † 17. říj. 1586 v Arnheimu), oddával se vášnivě s touhou po vědění, renaissančním duchům vlastní, naukám a cvikům všeho druhu; přes to, že byl křehkého zdraví, obsáhl vědění opravdu encyklopaedické: vedle znamenitých znalostí vojenských, právních a státních byl zejména výborným botanikem, astronomem sledujícím všecky objevy doby, jemným znatelem umění výtvarných a literatury francouzské i španělské. Strýc jeho Leicester vedl jej na dráhu diplomatickou; r. 1572 byl přidělen hraběti Lincolnovi, který měl vyjednati v Paříži sňatek královny Alžběty s vévodou d'Alençon; zde v Paříži Sidney přestál na vyslanectví anglickém noc Bartolomějskou. Na to v Německu seznámil se s Hubertem Languetem, jejž provázel do Vídně, cestoval pak po Italii, kde poznal Tintoretta a Paola Veronese, dále s Linguetem po Polsku, pak Čechách a Flandřích a vrátil se r. 1575 do Anglie. V Anglii získal přátelství hraběte Essexe, který chtěl mu dáti v manželství svoji dceru Penelopu Devereuxovou, již však Sidney miloval jen láskou literární a které věnoval řadu sonetů petrarkovského apparátu rhétorického; také královna Alžběta byla mu nakloněna a svěřovala mu důvěrná poselství suverénům nizozemským a rakouským; celá Evropa přijímá a ctí Sidneye jako dokonalého učence a člověka ducha a kultury po vkusu doby; Sidney navazuje všude styky s vynikajícími renaissančními básníky, učenci, umělci a mysliteli a dopisuje si s mnohými i z Anglie; zároveň stará se všude o protestantismus a bere při jeho za svoji. Mužný a otevřený způsob jeho mysli i slova znepřátelil mu na chvíli (1580) i královnu, ale nemilost tato nepotrvala dlouho; zatím v zátiší u sestry své ve Wiltoně sepsal pastorale Arcadii (složená mezi 1580–1583, nedokonč.; tiskem vydána teprve r. 1590; dosáhla ve 20 letech 8 vydání), dílo typické pro renaissanční vkus literární a které ještě po celém století bylo čteno jako květ jemné citové a duševní kultury; značnější byl také vliv jeho u Shakespearea (zejména v »Bouřį a ve »Snu noci svatojanské«), ve Spensera (»Královna vil«) a v Beaumonta a Fletcherovu hru »Cupid's Revenge«. Literární scholastikou a formalismem proniká často charakterná osobnost Sidneyova, svěžest a síla jeho citu, jeho ušlechtilý oheň, pravdivý i v rhétorických partiích, a pěkná kultura jeho ducha i srdce; přes euphuistickou manýrovanost měla kniha tato blahodárný vliv v rozvoj anglické prosy, kterou vedl k umělecké práci. Roku 1583, kdy již byl přijat v přízeň královnou, oženil se S., ne docela ochotně, s France Walsinghamovou; domníval se, že miluje Penelopu, s níž si dopisoval obvyklým módním tónem, poeticky sentimentálním a preciesním. R.1584 poznal Giordana Bruna a spekulace jeho působila na Sidneye silným dojmem; pojal plán kolonisovati Ameriku a chtěl jej provésti, ale odpor královnin jej překazil. R. 1585 vymyslil odvážný plán válečný proti Španělsku, a když byl královnou zamítnut, vypravil se v čele armády na pomoc protestantům nizozemským přes odpor královnin. V Nizozemsku poznal záhy pevné a znamenité položení Španělů, ale přes to s velikou odvahou vrhl se na Axel, jehož dobyl přepadnutím (7. čce 1586). V polovině září odvážil se útoku na Zutphen, byl však odražen a sám těžce zraněn. Ačkoliv trpěl strašnou žízní, přece když mu byla podána voda, odmítl ji ukázav na vojáka, který umíral vedle něho: »Ten jí potřebuje spíše než já«. Slovo to vedle jiných bývá citováno jako doklad nejvyššího šlechtictví ducha a gentlemanství srdce. Přenesen byv do Arnheimu, Sidney skonal tu po 26 dnech velkého utrpení. Tělo jeho bylo pohřbeno v kathedrále sv. Pavla v Londýně. Jiná básnická díla Sidneyova jsou: sonety uveřejněné pod názvem Astrophel and Stella (1591), v nichž jest žákem hlavně italského spiritualismu a sentimentálního idealismu a které nebyly bez vlivu na sonety Shakespeareovy; výmluvná a silným dechem inspirovaná Apology for poetry, také A defence of poesy zvaná (1595) a překlad žalmů uveřejněný až r. 1823. Jeho Complete works vyšly ve 3 sv. v Londýně r. 1725; Miscellaneous works vydal William Gray (Oxford, 1829; nové vyd. s biografií v Londýně 1893); Complete poems of Sir Philip Sidney vydal Grosart (3. sv., Londýn, 1877). Srv. Fulke Greville, Life of Sidney (1652); Collins, Sidney Papers (1746); Pears, Correspondence of sir Philip Sidney and Hubert Languet (Lond., 1845); Fox Bourne, Life of Philip Sidney (1862, nové vyd.1891); S. Butler, Sidneiana (1837); Lloyd, Life of Sir Philip Sidney (1862); Symonds, Sir Philip Sidney (Lond., 1887); Flügel, Sir Ph. Sidney's Astrophel and Stella u. Defence of poesy nebst Sidney's Leben (Halle a. S.,1889). Šld.

Související hesla