Siena

, město ve střední Itálii v Toskánsku; 54 400 obyvatel (1998). Významné kulturní a umělecké středisko. Průmysl potravinářský, elektrotechnický, farmaceutický. Četná muzea a galerie. Tradiční závody na koních Palio. Univerzita (1240). Historické centrum je od roku 1995 součástí světového kulturního dědictví UNESCO: románsko-gotická katedrála (12. – 14. stol.), baptisterium San Giovanni (15. stol.), radnice (1310) s věží Mangia, gotické paláce (Buonsignori, Salimbeni). – Původně římská kolonie Sena Julia. Od roku 1175 svobodné město a ve 13. – 14. stol. jedno z nejvýznamnějších středisek řemesel, bankovnictví a umění (sienská škola) v Evropě. 1569 – 1861 začleněna do velkovévodství toskánského, od roku 1861 součást Itálie.

Ottův slovník naučný: Siena

Siena, hlavní město italské provincie t. jm. v Toskáně, 50 km na j. od Florencie, 340 m n. m., na želez. trati Empoli–Chiusi, má 30.470 obyv. (1897), podnebí zdravé a příjemné, prům. roční teplota bývá 14°C, roční výše srážek 76 cm. Polohou svojí ovládající okolní pahorkatinu jest Siena z nejmalebnějších italských měst, mimo to zachovala zajímavý středověký ráz. Plán města tvoří trojramenou hvězdu, nynější jeho hradby pocházejí ze XIII. stol., stoupají až na hřebeny okolních pahorků, sestupujíce opět do údolí a tvoříce tak pás 61/2 km dlouhý. Dnes rozkládají se i uvnitř těchto hradeb obilní pole a olivové sady, ukazujíce tak k úpadku populace městské proti dobám minulým. Mezi stavebními památkami na prvním místě jest kathedrála vystavěná v l. 1125–1260 a zvětšená počátkem XIV. stol. s bohatě ozdobenou façadou a 3 loděmi 89 m dl. a 241/2 m šir., jejichž zdi vyloženy jsou vodorovně černými a bílými mramorovými deskami. Podlaha skládá se z krásných mramorových mosaik a nad prostřední lodí vypíná se dvanáctihraná kupole. V chrámě samém zasluhuje pozornosti kazatelna od Niccola Pisana, hlavní oltář od Peruzziho s bronzovým tabernakulem a oltářním obrazem od Duccia, kropenka od Federighiho, 5 soch od Michelangela atd. S kathedrálou sousedí krásný sál knihovní ozdobený freskami od Pinturicchia, bronzy a basreliefy, jehož knihy bohatě jsou okrášleny drobnomalbami. Pod chorem kostela vestavěn jest chrám sv. Jana s krásnou façadou a proslulou křtitelnicí. Dále jmenujeme kostel sv. Dominika s freskami od Soddomy, mramorovým ciboriem atd., sv. Ducha s krásnou kaplí, sv. Kateřiny Sienské a j. Ze světských budov vyniká: Palazzo pubblico ve středu města, gotická to stavba s vysokou věží, kaplí a sály freskami zdobenými, Palazzo del governo, renaiss. slohu s bohatým státním archivem, Palazzo del Magnifico s krásným průčelím a j. v. Zmínky zasluhují krásné kašny: Gaja Nuova a Branda. Obyvatelé Sieny jsou povahy živé a přívětivé, krása žen sienských jest po celé Italii příslovečnou. Nářečí sienské pokládá se za nejčistší italský dialekt. Ze vzdělávacích ústavů jest zde universita založ. r. 1321 s právnickou a lékařskou fakultou, jakož i s lékárnickou a porodnickou školou, dále lyceum, gymnasium, technická škola, seminář, umělecko-průmyslová škola a j. Obrazárna jest bohata obrazy starší sienské školy malířské, městská knihovna má 67.500 sv. a 4900 rukop., k ní připojeno jest museum přírodnické a historické. Mimo to jsou v městě 2 divadla a několik dobročinných ústavů, velkolepý podzemní vodovod pak je zásobuje dobrou pitnou vodou. Z činnosti průmyslové zastoupena jest zde výroba zboží hedvábného, nábytku dřevěného i železného, sametu, papíru, slaměných klobouků, svíček a mýdla. Obchod vede se hlavně s obilím, vínem a olejem. Siena jest sídlem prefekta, arcibiskupa a obch. komory. – Za starověku Siena byla malým místem a později vojenskou kolonií. Ve středověku dosáhla velikého rozkvětu a r. 1125 stala se samostatnou republikou, jež byla mocnou soupeří Pisy a Florencie. Avšak r. 1557 byla připojena k velkovévodství Toskánskému.

Související hesla