Síla

, fyzika vektorová veličina udávající míru vzájemného působení těles. Síla je příčinou změny pohybového stavu tělesa (dynamický účinek, druhý Newtonův zákon) nebo deformace tvaru tělesa (statický účinek). Jednotkou v soustavě SI je 1 newton (N).

Ottův slovník naučný: Síla

Síla. Zvedáním předmětů, vystupováním po stráních a pod. namáháme se tělesně, cítíme únavu ve svých svalech. Mohutnost svalů, která se jeví v možnosti překonávati váhu hmoty, odpor hmoty při jejím obrábění a pod. připisujeme též hmotě, zejména zemi, která přidržuje hmoty na svém povrchu a způsobuje, že uvolněné hmoty padají. Mluvíme tedy o síle svalů a podobně o přitažlivé síle země, o pružné síle ocelové spirály atd. Pojem síly odvozen jest tu na základě protipůsobení, zápasu dvou sil. Z nullového působení dvou takových sil souditi lze na jejich rovnost a měřiti tak síly staticky. Velikost síly měříme jinak podle velikosti jejího účinku dynamického. Účinek síly ukazuje se změnou rychlosti pohybujícího se tělesa, na nějž síla. působí. Změna rychlosti nazývá se urychlením, poněvadž toto urychlení rozestírá se po hmotě, jest síla. nejjednodušeji definována součinem hmoty a urychlení. Jednotka síly jest dyna, t. j. s., která udělí jednomu grammu urychlení jednoho cm za vteřinu. Million dyn nazývá se megadyna a jest příbližně dán váhou jednoho kilogrammu. Přesné jest pro zeměpisnou šířku 45° a hladinu moře váha 1 kg = 980606 dyn = 0,981 megadyny. Sílu znázorňujeme přímkou, na níž vyznačujeme směr síly šípkou, koncovým bodem působiště síly a délkou přímky velikosti síly. Síly rozeznávati lze podle povahy jejich pramenu, podle pohybu, který způsobují, podle způsobu jejich rozestření po hmotě atd. Tak rozeznáváme síly tažné, gravitační, molekulové, elektrické, magnetické atd. Podle pohybu, který síla. způsobuje, jsou síly postupné, rotační, šroubové. Působí-li síla. na bod, rozestírá-li se po přímce nebo ploše, nazývá se bodovou, délkovou, plošnou. Síly působící normálně na plochu jednotkovou slují tlakem nebo napětím. Některé síly působí do dálky, aniž má ústředí oddělující zdroj síly a hmotu, na níž se působení síly jeví, nějaký vliv na toto působení (ať již aktivní nebo passivní); jiné síly působí prostřednictvím ústředí zdroj síly obklopujícího. Působí-li tyto síly na hmotu jen krátký okamžik, mluví se o síle okamžité proti silám trvalým. Tak na př. při rázu těles účinkují síly okamžité, na závěs účinkuje těžké těleso trvalým napětím. Působení síly nemusí vždy projeviti se účinkem ve směru síly. Tak na př. tažná síla (směru vertikálního) způsobuje pohyb po nakloněné ploše. Splynou-li oba směry síly a působení, jmenujeme sílu normálnou, stojí-li oba směry k sobě kolmo, nazývá se síla. tangenciálnou. Tak na př. při centrálném pohybu tělesa síla. dostředivá jest silou normálnou, naproti tomu otáčivá síla. jest silou tangenciálnou. Důležitým problémem jest skládání a rozkládání sil čili obecně nahrazení dané soustavy sil jinou soustavou, která má týž účinek jako soustava předešlá. Při skládání sil hledá se aequivalentní soustava sil, která by byla jednodušší než soustava daná. Základem skládání sil působících na bod jest geometrické jich sčítání, rovnoběžník sil . Při skládání dvou sil v téže rovině působících přichází se k novému pojmu t. zv. dvojice síly, když totiž obě síly jsou rovnoběžné, stejně veliké, ale proti sobě namířené.

Související hesla