Silur

, stratigrafický útvar starších prvohor, nadloží ordoviku a podloží devonu (438 – 410 miliónů let); nazván podle keltského kmene Silurů ve Walesu. Charakterizován rozvojem graptolitů, trilobitů, korálnatců, hlavonožců a velkých členovců; v siluru se objevili první rybovití obratlovci a první jednoznačně suchozemské rostliny. Viz též chronostratigrafie.

Ottův slovník naučný: Silur

Silurský útvar jest mohutný (až 9000 m mocný) soubor vrstev, který následuje po kambrickém útvaru a podložen jest devonu. Většinou skládá se z břidlic, křemencův a vápenců, z nichž tyto zvláště vyšší polohy jeho skládají. Dále vyskytují se pískovce křemenité, droby, řidčeji buližník, jíly, dolomity, kamencová břidlice a pod.; v některých krajinách objevují se i koule fosforitové, jinde břidlice bohaté na fosforečnany. Břidle a droby silurský útvarkého úilurský útvaru bohaty bývají železem, olovem a zinkem, jejichž rudy se objevují v podobě loží a coukův, aneb jako impraegnace hornin a jsou stejného stáří. Ze železných rud jest to ponejvíce chamoisit nebo thuringit, který v Durynsku, v Čechách a v Sev. Americe bývá těžen, pak hnědel vyskytující se v Sev. Americe. Ve Skotsku, Irsku a v Portugalsku uloženy jsou v břidlicích flece anthracitové a v Sev. Americe a Kanadě objevují se couky solí kamenných, z nichž prýští četné slané prameny. Útvar ten chová zbytky velmi bohaté zvířeny mořské; stopy po živočišstvu suchozemském jsou velmi řídké, dosud nalezeno křídlo hmyzu Palaeoblattina ve Francii, štír Palaeophonus ve Švédsku, Skotsku a Sev. Americe a stonožky ve Skotsku. Z rostlin známe otisky řas mořských, fukoidy, z nichž některé řasy vápenité Vermiporella, Palaeoporella vyplňují často celé obzory, dále pak první stopy květeny suchozemské. Význačnými jsou čeleď Bothrodendraceae ze skupiny Leptophyta a pak některá kapradí, j. Sphenopteridium a j. Po prvé setkáváme se zde s rody Lepidodendron, Sigillaria a j., které došly v kamenouhelném útvaru takového rozšíření. Mnohem hojnější jsou však zbytky zvířat mořských, známoť ze silurský útvarkého úilurský útvaru více než 10.000 zkamenělin. Z prvoků bývají v rohovcích a buližnících dosti hojnými mřížovci. Houby mořské zdají se býti vázány na sev. oblast evropskou a na uloženiny severoamerické, kdež hojně vyskytují se rody Astylospongia, Aulocopium, Astraeospongia a j., v již. oblasti většinou objevují se v různých horninách jehlice ojedinělé, j. Pyritonema, Protospongia. Z láčkovců nejhojnějšími jsou korale čtyřčetné, které zúčastnily se při stavbách mohutných útesů koralových. Jsou to rody: Omphyma, Cyathophyllum, Streptelasma, Acervularia, Cystiphyllum, z víčkatých Goniophyllum, Rhizophyllum a j. Korale desknaté rovněž hojně vyskytují se v trsech značných velikostí. V první řadě dlužno uvésti mnohotvarý rod Favosites, dále Pachypora, Coenites, pak rod někde pro svrchní oddělení útvaru toho význačný, Halysites. Také čeleď Heliolithidae s rody Heliolithes, Propora, Plasmopora a j., která nejblíže zdá se přistupovati k Alcyonariím, velikými trsy svými účastní se na útesech koralových. Vůdčími zkamenělinami silurský útvarkého úilurský útvaru jsou graptoliti, kteří (skup. Graptoloidea) se vyskytují pouze zde a tvoří obzory tak význačné, že podle nich lze ustanoviti pásma jednotlivá po všem světě. Jsou to rody: Monograptus, Didymograptus, Diplograptus, Climacograptus, Tetragraptus, Dicellograptus, Cyrtograptus, Rastrites, Retiolites a j. Druhá skupina (Dendroidea), která již v kambriu jest zastoupena, má některé typické tvary, j. Dictyonema, Rhodonograptus, Callograptus a j. Z láčkovců dlužno uvésti ještě vymřelý řád Stromatoporoiaea, který velmi platně spolupůsobil velikými trsy svými při budování útesů koralových. Jsou to rody: Actinostroma, Clathrodictyon, Stromatopora a j. Z ostnokožců stará skupina jablovců (Cystoidea) pochází velikou většinou ze silurský útvarkého úilurský útvaru, j.. Echinosphaerites, Aristocystites, Dendrocystites, Agelacrinus, Caryocrinus a j. Lilijice starého rázu dosahují zde nejvyššího stupně svého rozvoje; vyskytují se zde: Cyathocrinus, Ichthyocrinus, Scyphocrinus, Bohemicocrinus a j. Z měkkýšovitých v první řadě hojností svou význačni jsou ramenonožci, jichž známo na 2600 dr. Vyskytují se zde rody z oddělení bezzubých a s miskami rohovitými, j. Lingula, Discina a rovněž i četné tvary zubaté a s miskami vápenitými. Tak v první řadě r. Orthis asi se 400 druhy, dále Orthisina, Cyrtia, Rhynchonela, Atrypa, Leptaena, Retzia, Trematis, Pentamerus, Strophomena, Chonetes a j. Druhá třída měkkýšovitých, mechovky, jsou v silurský útvarkém úilurský útvaru mnohem řidší, ale za to zastoupeny jsou zde rody velmi zajímavými. Jsou zde první výskyty vymřelé skupiny Fenestellid a dále pak první zástupci mechovek kruhoústých. V silurský útvarkém úilurský útvaru setkáváme se dále s bohatou zvířenou mlžů, vesměs rázu starého. Jsou to rody: Avicula, Aviculopecten, Conocardium, Lunulicardium, Cardiola, pak zvláště z české pánve známé rody Panenka, Dualina, Antipleura, Pantáta, Sláva, Vlasta, Maminka, Tenká, Praecardium a j. Břichonožci zastoupeni jsou četnými rody starého rázu, z nichž některé starobylostí svou nad jiné jsou zajímavými. Jsou to na př.: Pleurotomaria, Murchisonia, Loxonema, Euomphalus, Bellerophon, Platyceras, Spirina, Orthonychia, Polytropis, Neritopsis, Cirropsis, ? Trochus a j. Skupiny, které bývají kladeny nejblíže k ploutvonožcům, všecky zastoupeny jsou hlavními rody Tentaculites, Hyolithes a Conularia. Mezi zkamenělinami silurskými nejhojněji nalézány bývají skořápky hlavonožcův, a to jen oddělení staršího Nautiloidea, jichž popsáno na 1800 druhů. Hlavní zástupce jest bohatý rod Orthoceras, který má přes 1000 dr., některé až 2 m dlouhé, dále Cyrtoceras, Phragmoceras, Gomphoceras, Ascoceras, Endoceras, Trochoceras, Lituites a j. Jediný rod Nautilus dosud žije v mořích. Červi zanechali stopy svými chitinovitými kusadly (conodonti), které se objevují nejvíce v ruském a americkém siluru. Trilobiti hojnosti svou po bok se staví hlavonožcům; ze silurský útvarkého úilurský útvaru známo as 130 rodů s 1400 dr. Několik málo rodů vyskytuje se již v kambriu, j. Agnostus, Dikelocephalus, jiní rodové jsou pak jen v siluru, j. Illaenus, Chasmops, Trinucleus, Encrinurus, Megalaspis, Sphaeroxochus, Placoparia, Remopleurides, Calymene a j. Mimo ty objevují se ještě rodové, kteří do devonu pokračují: Bronteus, Phacops, Cyphaspis, Dalmania, Cheirurus, Harpes a j. Ve svrchním siluru objevují se pak zbytky zajímavých korýšů ze skupiny Phyllocarid, jako r. Ceratiocaris, a pak i otisky velikých, až 2 m dl. korýšů hrotnatých, jejichž hlavní rody jsou Eurypterus, Pterygotus a Slimonia. Ze skořepatých korýšů nejhojnějšími jsou Beyrichia a Leperditia, z příbuzných svijonohým Plumulites (Turrilepas). Obratlovci zastoupeni jsou rybami prastarého rázu s kostrou chrupavčitou, ale s mohutným vnějším pancířem kostěným, j. Pteraspis a Cephalaspis. V siluru anglickém na hranicích k devonu zbytky těchto krunýřův a šupiny tvoří celou polohu (bone beds). Zvířena silurský útvarkého úilurský útvaru není však v celém rozsahu svém stejná, nýbrž možno rozeznati v Evropě 2 oblasti: severní ve Skandinavii a Rusku, k níž připodobňují se uloženiny Anglie a sev. Francie a pak jižní oblast v Čechách, Sasku, Durynsku, vých. Alpách, jižní Francii, Španělsku a v Portugalsku. Rozdíly hlavně mají původ svůj v různých horninách, neboť na severu s. ú. skládá se ponejvíce z vápenců, kdežto na jihu budován většinou břidlicemi. Jen velmi nepatrný počet zkamenělin jest oběma těmto oblastem společný. Zvláště trilobiti, hlavonožci a korale vyskytují se v různých druzích a namnoze i v rodech jiných. V tom ohledu jen graptoliti tvoří vyjímku jakousi, ježto jest mezi nimi nejvíce druhů společných. V Americe upomínají uloženiny svými zkamenělinami spíše na severní oblast evropskou, ač i od této dosti se liší. S. ú. lze vesměs rozděliti ve 2 oddělení, zpodní a svrchní. Zpodní (ordovician) oddíl chová na zpodu ještě některé zbytky z kambria, j. trilobity Olenus, Agnostus, ramenonožce Lingula, Discina, Obolus, Orthis a l. Význačné pro toto oddělení jsou trilobiti Aeglina, Illaenus, Ampyx, Acidaspis, Megalaspis, Trinucleus, Chasmops, Remopleurides a z graptolitů Phyllograptus, Didymograptus, který zde dosahuje největšího rozvoje svého a j.; dále vyskytují se ramenonožci Leptaena, Atrypa, Orthisina, z hlavonožců Orthoceras, Endoceras, Cyrtoceras; korale jsou zde řídké a jsou obyčejně zjevem lokálním; většinou náležejí skupině Monticuliporid. Svrchní (valentian, též bohémien) oddělení chová v sobě polohy vápenité. Trilobiti v rozvoji svém zde ustávají a mnoho rodů není již zastoupeno. Hlavně vyskytují se: Arethusina, Calymene, Dalmania, Lichas, Phacops, Proetus, Harpes, z nichž některé pokračují do devonu. Z graptolitů nejhojnějšími jsou r. Monograptus, Rastrites a Retiolites. Ramenonožci dostupují velmi značného stupně rozvoje, podobně i hlavonožci z oddělení Nautiloidea, lilijice, korale a Stromatoporoidea. V Anglii s. ú. má největší rozlohu ve Walesu; zde nejdříve byl Murchisonem poznán a podle starých obyvatelův území toho, Silurů, nazván; dále vyskytuje se v Cornwallu, již. Skotsku, v sev. Irsku a dosahuje mocnosti až téměř 9000 m. Zpodní oddíl (ordovician) skládá se ze stupně tremadoc; jsou to droby a břidlice s pozůstalými kambrickými trilobity Olenus, Agnostus, Dikelocephalus, vedle nichž jsou silurské rody Asaphus, Ogygia, Symphysurus, dále graptoliti Tetragraptus a Bryograptus. Na severu stupeň ten zastoupen graptolitovou břidlicí (skidaw). Druhý stupeň Arenig (Stiperstone) obsahuje černé břidlice a křemence s trilob. Niobe, Ogygia, Asaphellus, Aeglina, Trinucleus a graptolity Didymograptus, Diplograptus. Třetí stupeň Llanviru složen z černých břidlic a tufů s trilobity Illaenus, Dalmania, Placoparia a graptolity. Následující stupeň Llandeilo tlags skládá se z drobů, břidlic a tufův. Zde vyskytují se Orthoceras duplex, Asaphus tyrannus, Ogygia Buchi, Didymograptus geminus, Murchisoni, Diplograptus foliaceus, Dicranograptus. Stupeň Bala či Caradoc obsahuje mocné uloženiny vápenitého pískovce, drobův a břidlic s ramenonožci Orthis vespertilio, tricenaria, Strophomena grandis. Zde jest největší rozvoj trilobitů, Trinucleus concentricus, Illaenus, Asaphus, Remopleurides radians, dále vyskytují se zde jablovci. V drobách jsou 2 vložky vápenců Bala a Hirnant. Na severu Anglie jest vápenec Coniston, Sleddale a dále Ashgill s polohou trilobita Staurocephalus. Svrchní oddělení (valentian) na zpodu má stupeň Llandovery ze slepenců, pískovcův a drobů s Pentamerus oblongus, lens, Orthis, Atrypa, trilob. Harpes, Encrinurus, Illaenus, Calymene a s ploutvonožcem Tentaculites annulatus. Místní rázy jsou pískovce u May Hill a barevné břidlice Tarannon. Na severu stupeň ten zastoupen Stockdale břidlicí graptolitovou. Následuje mohutný stupeň Wenlock (Salopian) z jílův a vápenců na zkameněliny velmi bohatých (na př. v Dudley). Jsou zde korale Halysites catenularius, Favosites gotlandicus, Forbesi, Omphyma subturbinata, Streptelasma, ramenonožci Strophomena depressa, Pentamerus galeatus, Atrypa reticularis, trilob. Calymene Blumenbachi, Homalonotus delphinocephalus, dále četní hlavonožci. Místní rázy jsou Brathay, Coldwell a Coniston grits. Na severu zastoupen stupeň ten graptolitovou břidlicí Riccarton, ve které možno poznati obzor s druhem Cyrtograptus Murchisoni. Následující stupeň Ludlow (Clunian) na zpodu skládá se z pískovců, břidlic a jílův a nesnadno odděluje se od stupně předešlého. Chová zde Pentamerus Knighti, Rhynchonella Wilsoni, Lingula Lewesi, Orthoceras ludense, Lituites giganteus. Střední poloha (Aymestry) skládá se většinou z vápenců s Orthis elegantula, Chonetes lata, Bellerophon trilobatus, Orthoceras bullatum. Svrchní poloha skládá se z břidlic slídnatých, hlinitopísčitých a chová v sobě obzor naplněný úlomky krunýřů ryb, raků hrotnatých a zubů (bone beds). Nad tím jsou pískovce Downton a břidlice Ledbury, které přecházejí do permu a proto obě také přechodními (passage beds) slovou. Na severu i tento stupeň většinou zastoupen břidlicí graptolitovou. Ve Skotsku silur jest značné mohutnosti; na východě převládají břidlice graptolitové, k západu objevují se klastické vápence s četnými zkamenělinami a vložkami tufovými. Ve zpodním siluru Skotska jsou obzory vápenité Stinchar a Balclatchie. Dále objevují se v permu ostrovy silurské, jimž dříve přičítáno bylo stáří permské. Jsou to uloženiny jílovito-písečnaté Lanarkshire, Pentland a j. Svrchní silur skotský jest v neklidném uložení, bývá v úzké vrásy stlačen a i překocen. Vyskytují se zde korýši Phyllocarida a hrotnatí. V siluru anglickém Lapworth mohl poznati 20 graptolitových obzorů, které i v jiných zemích lze nalézti aspoň částečně. V Norsku vyskytuje se s. ú. hlavně ve 2 pánvích, u Christianie a Porsgrundu, a pak více na sever v krajině kol jezera Mjösen, u Bergenu a Trondhjemu. Vrstvy kolem Bergenu dynamomorfismem jsou přeměněny tak, že nabývají vzhledu krystallických břidlic, ano i ruly. Ve Švédsku vyskytuje se s. ú. v několika osamotnělých pánvích na prahorách spočívajících a je zde uložen většinou klidně ve vrstvách vodorovných. Zpodní silur vyskytuje se v krajinách Dalarny, Skåne, Götalandu a na ostrovech Ölandu a Bornholmu, svrchní v krajině Skåne a na ostrově Götalandu. Většinou jsou to vápence na zkameněliny bohaté, v pánvích západních objevují se i graptolitové břidlice, v nichž lze rozeznati podobná pásma jako v Anglii. Zpodní silur obsahuje na zpodu vápenec ceratopygový se zbytky zvířeny kambrické, j. Ceratopyge forficula, dále objevují se zde i jiní trilobiti, j. Cheirurus, Amphion, Agnostus, Dikelocephalus. V okolí Christianie (vápenec Euloma-Niobe) vyskytuje se nahoře poloha s tril. Symphysurus incipiens. Následující stupeň vápenec orthocerový čili vaginatový na zpodu bývá glaukonitický a obsahuje dr. Megalaspis planilimbata, hořeji šedý a červený. Hlavním znakem jest zde Endoceras vaginatum a řídkost ramenonožců. V záp. Götalandu a v již. Norsku zastoupen stupeň tento graptolitovou břidlicí s rod. Phyllograptus, k němuž druží se Tetragraptus a Dichograptus. Následuje cystoidový vápenec s jablovci, a to hlavně s Echinosphaerites aurantium, dále s trilob. Chasmops conicoopthalmus, ramenonožci Orthis calligramma, lynx a j. V záp. Götalandu jsou vápence se skořepatcem Beyrichia téhož stáří. V okolí Christianie následuje vápenec chasmopsový s dr. Chasmops macrurus. Ve Skåne oba tyto poslední stupně zastoupeny bývají graptolitovými břidlicemi s Didymograptus, Climacograptus a Diplograptus. Další stupeň trinucleový téměř po celé Skandinavii jest vyvinut někde jako vápenec, jinde jako břidlice. Jest význačný trilobity Trinucleus seticornis, Wahlenbergi a Remopleurides radians. Nejsvrchnější polohu zpodního silurský útvarkého úilurský útvaru tvoří břidlice či vápenec ramenonožcový s bohatou zvířenou trilobitův a ramenonožců. V Dalarně jest to vápenec leptaenový, v krajině kol Christianie téhož stáří jsou vápenec s tritob. Isotelus, svrchní chasmopsový vápenec a vrstvy s ramenonožcem Meristella crassa. Svrchní s. ú. většinou tvořen jest götalandským vápencem, který v sobě chová různé menší polohy břidlic a jílů. Ve vých. a záp. Götalandu, pak v Dalarně a Skåne bývá vápenec zastoupen graptolitovými břidlicemi. Lze rozeznati na zpodu červené břidlice s koraly Arachnophyllum diffluens, Syringophyllum organum, ramenonožcem Spirifer exporectus a tril. Phacops quadrilineatus. V Götalandě, Dalarně a Skåne téhož stáří jest břidlice s r. Rastrites a Monograptus. Dále následují na ostrově Götalandu jíly s koralem Palaeocyclus porpita, ramenonožcem Striklandinia lirata a korýšem skořepatým Leperditia baltica. Nad těmi jsou jílovité břidlice a pískovce s Phacops Downingiae, Strophomena euglypha a j., pak oolithické vápence v mohutných lavicích často jíly oddělených. Zde jest hlavní zdroj přečetných koralů, dále ramenonožec Pentamerus gotlandicus, mlži Lucina prisca, Pterinea a j. Poslední 3 stupně v Götalandu, Dalarně a Skåne zastoupeny jsou břidlicemi graptolitovými s r. Monograptus a Retiolites. Na ostr. Götalandu následuje dále poloha bohatá na koral Acervularia; v téže vyskytují se hrotnatci Pterygotus a nalezen také štír Palaeophonus. Hořeji jsou mohutné vápence obsahující přečetné lilijice a útesy stromatoporoid, dále hlavonožce, Ascoceras a břichonožce. Konečně ukončují svrchní oddíl červené vápence hlavonožcové s četnými druhy rodův Orthoceras, Cyrtoceras, Gomphoceras, Phragmoceras a j. V Götalandu, Dalarně a Skåne svrchní polohy skládají se z graptolitové břidlice s r. Cyrtograptus, dále z břidlice cardiolové s hojným mlžem Cardiola interrupta. V těch někdy objevují se polohy písčité, vápenité a jílovité Bjerojölagård-Oevedes. V Rusku s. ú. dosahuje velikého rozšíření, prostíraje se od Petrohradu k západu podél Čuchonského zálivu skrze Estonsko, sev. Livonsko na ostrovy Dagö a Ezel, pak na východ podél již. a jv. břehu jezera Ladožského. Vrstvy jeho jsou v klidném uložení, téměř vodorovné a jsou to jíly, písky, živičnaté břidlice a jílovité vápence. Po obou bocích Uralu podobně probíhají pruhy silurský útvarkého úilurský útvaru a zde jsou vrstvy jeho zvlněny, až kolmo vztyčeny. Poblíže Petrohradu jest zpodní silur vyvinut, dále na západ svrchní. Zpodní silur počíná glaukonitickým pískovcem (Schmidt označuje stupeň ten B1), jehož jednotlivá zrnka zdají se býti jádra skořápek foraminiferových. Následuje glaukonitický vápenec (B2) s tril. Megalaspis planilimbata, Asaphus expansus a j. Vápenec vaginatový (B3) s Endoceras vaginatum, Euomphalus qualteriatus a j. rovná se zcela témuž stupni ve Švédsku. Podobně vyskytuje se zde vápenec echínosphaeritový (C1). Dále následují stupně bohaté na trilobity Chasmops, Lichas, Cheirurus, ramenonožce Orthis, Orthisina, na břichonožce a hlavonožce. Jsou to stupeň kukerský (C2), ifterský (C3), jeveský (D), wesenberský (E), lyckholmský (F1) a borkholmský (F2). Svrchní silur počíná vrstvami s ramenonožcem Pentamerus, a to stupněm jördenským (G1), vrstvou s Pent. borealis (G2), stupněm rajküllským (G3) a vrstvou s Pent. esthonus (H). Následuje zpodní ezelský stupeň (J) s útesy koralovými a četnými trilobity a ramenonožci a pak svrchní ezelský stupeň (K) s četnými zbytky korýšů hrotnatých. V kraji podolském po březích Dněstru vyskytuje se jen svrchní oddělení silurský útvarkého úilurský útvaru, které souhlasí s hlavními stupni J a K a nahoře přechází v devon. Dále možno ještě nalézti v timanské krabatině při Pečoře a na Nové Zemlji útržky svrchního siluru s četnými koraly a korýši. V haličském středohoří polském zpodní silur zastoupen pískovcem u Bukówky s ramenonožci Orthis moneta, calligramma, svrchní silur graptolitovou břidlicí s Monograptus priodon u Zbrzy a cardiolovou břidlicí s droby písčitými u Niewachłowa. V Sev. Americe s. ú. tvoří klín mezi oběma pánvemi archaickými apalačskou a kanadskou. Vyskytuje se v podobě souběžných pásem v Alleghanách a na jižním úbočí kanadského pohoří rulového, vniká do vých. Kanady a přes Wisconsin a Minnesotu na sev.západ až do arktických krajin. Typicky vyvinuty jsou uloženiny ve státě New York. Zpodní silur (ordovician či champlainic) počíná vápenitým pískovcem (calciferous sandstone, Beekmantown) se zbytky zvířeny kambrické, j. trilob. Agnostus, Dikelocephalus, Bathyurus, dále s velikými hlavonožci a břichonožci. Následující vápenec Chazy obsahuje břichonožce j. Maclurea magna, ramenonožce, jablovce a j. I zde ještě lze nalézti sledy zvířeny kambrické. Oba tyto stupně označují se nověji též jménem Canadian. Následují vápence Birdseye a nad ním Black River, oba obsahují hlavonožce, jinak ale nečetné zkameněliny. Na poslední přikládá se velmi bohatý na zkameněliny vápenec Trentons ramenonožci Orthis testudinaria, tricenaria, Leptaena, Strophomena, s trilob. Isotelus platycephalus, Cheirurus, Chasmops, Calymmene, Lichas, Trinucleus atd. V tomto stupni jsou největší doly na olovo a v rozsedlinách a velikých dutinách ukládají se nerosty na olovo bohaté, leštěnec olověný, pak i jiné, kyz měděný, sirnatý, okr železný a mnohé jiné. Že vyplňování těchto trhlin děje se dosud, možno usuzovati z brekcie kostí vápnem spojených, mezi nimiž i kosti mamuta byly nalezeny. Poslední tři stupně shrnovány bývají také pod jméno Mohawkian. Dále následují břidlice Utica se známým trilobitem Thriarthrus Becki a bohatou zvířenou graptolitů. Dále následují vrstvy Lorraine a Richmond (dříve Hudson River), jimiž zpodní silur končí. Tyto tři stupně nazývají se též Cincinnatian. Svrchní silur počíná slepencem Oneida, po němž následuji pískovce Medina a jíly Shawangunk s fukoidy, j. Arthrophycus, a ramenonožci. Nad těmi jest stupeň Clinton, pískovce a vápence s velikými Pentamery, trilob. Illaenus Barriensis, Homalonotus delphinocephalus, ramenonožcem Atrypa reticularis a j. Tyto 3 nebo 4 stupně slovou Oswegan. Pak následují mohutné vápence dole s břidlicemi Rochester, uprostřed s vápencem Lockport a nahoře s dolomity Guelph. Jest zde hlavní sídlo koralů, ramenonožců, trilobitův a podobají se uloženiny tyto anglickému vápenci Wenlock a švédskému ostrova Götalandu. Stupně ty uvádějí se také pode jménem Niagaran. Pak následují vrstvy Onondaga s vložkami soli (salina beds), skládající se ze sádry, jílu, pískovce a pod., na zkameněliny velmi chudé. Vápence Waterlime u místa Rondoutu chovají korýše hrotnaté, tentakulity, ryby a j. Nejsvrchněji ukládá se vápenec Manlius s ramenonožci a lilijicemi, mezi nimi také i s velikými plovači lilijic nazv. Camarocrinus. Tyto tři stupně nazývají se také Cayugan. V Kanadě zpodní silur mohutně jest vyvinut jako stupeň Quebec, jehož zpodnější vrstvy Levis obsahují bohaté břidlice graptolitové. I v arktických krajinách, jako na zemi Grinellově, nalezeny byly útržky siluru svrchního. S. ú. Sev. Ameriky nejlépe ještě možno přirovnati k sev. oblasti evropské a zdá se, že za dob svrchního siluru prostíralo se periarktické moře z Evropy do Ameriky. V Asii při řekách Leně, Oleneku a Tungusky prostírá se zpodní silur dosti mohutně. Možno zde uloženiny přirovnati nejlépe k siluru americkému. V týchž místech, pak na Himálaji a v krajině čínské Shansi vyskytuje se i svrchní silur. Z Afriky není žádného udání o výskytu tohoto útvaru. V Australii ve Viktorii, New South Walesu, Tasmanii a Novém Zealandě jsou známy graptolitové břidlice zpodního a trilobiti, korale a ramenonožci svrchního siluru. V Jižní Americe vyskytují se v Argentině břidlice a vápence s Megalaspis, Illaenus, Orthis calligramma, Didymograptus a j. stáří vápence vaginatového. Podobně i v Peru nalezeny byly graptolitové břidlice zpodního siluru a v pánvi amazonské svrchního siluru. Ve Francii vyskytuje se silur v Normandii a pak na jihu v Languedoku a v Pyrenejích. Základ tvoří pískovec armorický s mlži Redonia, Ctenodonta a četnými stopami po lezení, Bilobites, Vexillum a pod. Krycí břidlice z Angers obsahuje: Calymmene Tristani, Ogygia Buchi, Placoparia Tourneminei a j. Následuje pískovec u Maye s Trinucleus concentricus, Homalonotus a pod. Zpodní silur končí vápencem rosanským s ramenonožci Orthis testudinaria, Actoniae a j. Svrchní silur zastoupen živičnatými kamencovými břidlicemi graptolitickými (schistes ampélitiques), v níchž lze poznati několik obzorů. Dále objevují se břidlice s vápenitými koulemi, v nichž se vyskytují Cardiola interrupta, Dualina, Panenka, korýš Ceratiocaris a j. V Belgii rozprostírá se s. ú. v již. Brabantu u Grand Meuil, kdež uloženiny zpodnosilurské bohaty jsou na zkameněliny stupně Caradoc. Na jihu řeky Mósy a Sambry známy jsou graptolitové břidlice rovněž zpodnosilurské. V Čechách tvoří s. ú. pánev na kambrickém kamení uloženou a náležejí sem ze stupňů Barrandem, Krejčím a Lipoldem ustanovených d1β droby komárovské, d1γ břidlice osecké, d2 křemence drabovské (d3 jest lokálně vyvinuté pásmo trubínské), d4 břidlice zahořanské a d5α břidlice kralodvorské zároveň s vloženými křemenci kosovskými d5β. Droby krušnohorské d1α podle Katzera kladou se do kambria, ač důvody nijak nejsou patrné. K svrchnímu siluru příslušejí graptolitové břidlice liteňské e1 a budňanské vápence e2. Přechody mezi oběma těmito vrstvami jsou na různých místech různé a byly v poslední době Katzerem a Jahnem samostatně označeny (buď e1α a e1β aneb e2α a e2β). Dále je třeba sem klásti vápenec lochkovský f1, ve kterém mimo některé graptolity, j. Monograptus hercynicus a Kaiseri také i devonské goniatity se vyskytují. V Německu vyskytuje se silur v Durynském Lese, ve Smrčinách, na Harci, ve Franckém Lese a ve Voigtsku. Zpodní silur začíná břidlicemi u Leimitze, podobnými ceratopygovým se zbytky zvířeny kambrické. Následují pevné břidlice dole s křemenci, které chovají v sobě železné rudy thuringit a magnetovec. Nahoře jsou vápenité, na zkameněliny chudé břidlice (Griffel a Leder-Schiefer) s velikými druhy r. Asaphus, Ogygia a nahoře s jablovci. Svrchní silur zastoupen zpodními břidlicemi graptolitovými s Monograptus testis, Cyrtograptus Murchisoni, Retiolites, Climacograptus a j. Následují chuchvalcovité vápence okrové s peckami sfaerosideritu, často rozrušenými, s četnými stonky lilijic, s mlžem Cardiola interrupta, Orthoceras bohemicum a j. Nahoře jsou svrchní graptolitové břidlice s Monogr. Nilssoni, colonus, bohemicus, sagittarius a j. V Sasku a ve Slezsku na některých místech lze nalézti útržky graptolitových břidlic. Ve vých. Alpách přikládá se k severnímu, jižnímu a východnímu boku středních rul a břidlic prahorních pásmo silurské. Zpodní s. ú. zastoupen zde jílovitými břidlicemi, drobami a křemenci s ramenonožci Orthis, Strophomena a j. Svrchní silur dobře naznačen graptolitovými břidlicemi s Monograptus, Diplograptus, Rastrites. Nad těmi bývají tmavé či světle červené vápence s koraly, trilob. Arethusina Haueri, Cheirurus Sternbergi, Cromus Beaumonti, s mlžem Cardiola interrupta a j. Na Harci mezi Lauterbergem a Selkethalem vznikají břidlice graptolitové, u Mägdesprungu pak vápence, které velmi upomínají na lochkovské vápence české f1. V Portugalsku v Asturii, Catalonii a v Sierra Morena vyskytují se na zpodu břidlice zpodnosilurské s velikými trilobity Asaphus a Ogygia. Podobné uloženiny jsou i ze Sardinie známy. V silurský útvarkém úilurský útvaru jsou časté vyvřelé hmoty a byly to hlavně diabasy, které vynikly a pokryly veliká prostranství; na ně pak ukládaly se mladší vrstvy silurské. Erupce vulkanického popela, písku a lapillů byly vodami ukládány jako vrstvy tufu, který často mívá i zkameněliny v sobě. Literatura. Barrande, Système silurien du centre de la Bohême (1852–82 a pokrač.); Murchison, Siluria (1854); Peach & Horne, The silurian rocks of Scotland (1899); Angelin, Palaeontologia scandinavica (1854); Brögger, Die Siluretagen 2 und 3 im Kristianiagebiet (1882); Murchison, Verneuil & Keyserling, Geology of Russia (1845); Schmidt, Silurformation von Esthland, Nord-Livland u. Oesel (1858); Venjukov, Materialien zur Geologie Russlands (1899); Barrois, Führer auf d. Excursion d. internat. Geologenkongress (1900); Krejčí, Geologie (1872); Katzer, Geologie (1892) a četné palaeontologické práce, jež podali Novák, Počta, Perner, Semper, Jahn a j. Pa.

Související hesla