Sinice

, Cyanophyta, Cyanobacteria, Cyanoprokaryonta prokaryontní aerobní mikroorganismy s jednobuněčnou nebo vláknitou stélkou, často tvořící kolonie. Bičíky chybějí. Různě zbarvené, od ocelově šedé, červenohnědé až po modrozelenou nebo modrofialovou. Fototrofní druhy mají asimilační barviva a jadernou hmotu rozptýlenou v plazmě, jsou schopny vázat atmosférický dusík. Bezbarvé druhy (např. rodu Beggiatoa) využívají k metabolismu sirovodík; v jejich buňkách se hromadí síra. Spolu s dalšími organismy se sinice účastní procesu biomineralizace (z vod s vyšším obsahem solí, zejm. vápenatých, se jejich aktivitou vylučují soli v podobě travertinu). – Sinice osídlují nejrůznější biotopy včetně extrémně suchých a teplých (pouště), žijí v termálních vodách (max. 72 °C) i v Antarktidě na ledu ( – 40 °C); významná součást fytoplanktonu a autotrofní partneři hub ve stélkách některých lišejníků. Sinice byly první fotosyntetizující organismy na Zemi, které v prekambriu přeměnily původní atmosféru planety na kyslíkatou. Pravděpodobně předchůdci chloroplastů. – Uplatňují se v průmyslu farmaceutickém, potravinářském. Jsou významnými indikátory jakosti vod (viz též saprobita, trofie) a v zemědělství jsou ukazatelem bonity půdy; kulturami sinic se hnojí rýžová pole. Ve vodárenství sinice působí technologické potíže při úpravě pitné vody (mají nepříjemný zápach a jsou zdrojem vysokého obsahu organických látek). Druhy obsahující plynné vakuoly (aerotopy), které snižují jejich specifickou hmotnost, tvoří vodní květ. Za určitých podmínek produkují prudké neurotoxiny, které ohrožují život ryb a pijících zvířat. Ve vodách ČR se běžně vyskytují druhy rodů drkalka (Oscillatoria), Phormidium, Gloeotrichia, Beggiatoa, v edafonu Nostoc, na vlhkých místech Stigonema a Oscillatoria. Viz též Anabaena, Aphanizomenon, řasy.

Související hesla