Šiškin Ivan Ivanovič

, ruský malíř a grafik; je hlavním představitelem krajinářského naturalismu v ruském malířství, peredvižnik. Usiloval o přesné zobrazení přírody; optické věrnosti dával přednost před tlumočením krajinné nálady. Byl převážně malířem lesních krajin (Ráno v sosnovém lese, Dubový les, Borovice na slunci).

Ottův slovník naučný: Šiškin Ivan Ivanovič

Šiškin: Š. Ivan Ivanovič, malíř rus. (*13. led. 1831 – †8. bř. 1898), pocházel z kupecké rodiny, usedlé v Jelabugu v gub. vjatské, a studoval na gymnasii kazaňském, avšak vystoupil z páté třídy a ukončil pak kurs na moskevské škole malířské, načež vstoupil na akademii petrohrad. Dosáhnuv v akademii všech vyznamenání, jmenovitě veliké zlaté medaille za obraz z okolí Petrohradu, poslán byl na státní útraty za hranice a studoval hlavně v Mnichově (1861), potom v Curichu (1863) a v Düsseldorfu. Zde zabýval se také ryjectvím a perokresbou. Práce jeho došly za hranicemi značné obliby a mnoho jeho perokreseb umístěno v museu düsseldorfském vedle nejlepších prací cizích. Šiškin: š. byl vůbec z nejlepších kreslířů rus., vyznačuje se přesností i v detailech. Za obraz z okolí Düsseldorfu jmenován byl akademikem. Zastesknuv si po vlasti, vrátil se r. 1866 do Petrohradu a od té doby podnikal horlivě umělecké cesty po Rusku. Každoročně téměř vystavoval na výstavách akademie a od r. 1870 na výstavách aquafortistů jako přední síla tohoto sdružení. Sláva jeho jako znamenitého krajináře rostla každým rokem. R. 1892 povolán byl za professora na akademii, ale náhlá smrť učinila konec jeho blahodárné činnosti. Mezi krajináři rus. Šiškin: š. jest nejlepším kreslířem a práce jeho vynikají podivuhodnou znalostí vegetačních forem a vzácným vystižením nejen celkového rázu, ale i nejmenších odstínů jednotlivých druhů stromů, křův a travin. Jedle, duby, sosny atd. mají u něho svou význačnou tvářnost beze všech příkras, nejen v jednotlivostech, ale i v celkovém ráze, podmíněném podnebím a půdou, vyrůstajíce na jeho plátně v pravdivých formách listí, větví, kmenů, kořenů, slovem ve všech podrobnostech, tak že činí dojem naprosté skutečnosti. V tom záleží hlavní přednost, ale také vada jeho maleb: znalost forem vystupuje příliš na újmu koloritu, který, ač je rovněž silný a harmonický, nemůže měřiti se s jeho mistrovstvím kresby. Obrazů jeho počítá se veliké množství. Nejvíce chová jich Treťjakovská galerie v Moskvě, jako: Kácení lesa; Poledne v okolí Moskvy; Vyhořelý les; Sosnový les; Žito; Paseka; Jedlový les; Jitro v sosnovém lese a j. V petrohr. museu Alexandra III. nalézají se: Lodní les; Paseka s borovicemi; Lesní zátiší a j. D. Rovinskij jmenuje také 68 původních jeho lithografií a 15 pokusů cinkografických. V l. 1884 – 85 A. Beggrov vydal sborník fototypických snímků jeho prací (24) a Šiškin: š. sám r. 1886 vydal 25 svých nejlepších prací ryjeckých. Nové album těchto prací, doplněné a opravené, vydal Marks v Petrohradě. Srv. F. Bulgakov, Aljbom rus. živopisi. Kartiny i risunki I. I. Šiškin: š.a (Petr., 1892); A. Paljčikov, Perečeň pečatnych listov I. I. Šiškin: š.a (t., 1885); D. Rovinskij, Podrobnyj slovar rus. graverov (t., 1885). Šnk.

Související hesla