šivaismus

, jeden z hlavních směrů v rámci hinduismu (s višnuismem). Šivaismus se člení na řadu škol a sekt, jimž je společné uctívání Šivy buď jako nejvyšší božské osoby, nebo jako všepronikajícího božského principu. Počátky šivaismu spadají již do védského období; na přelomu letopočtu je v Mahábháratě doložena existence šivaistické sekty pášupatů a jejího učení o Šivovi jako pánu, k němuž směřují jednotlivé duše usilující o vymanění z osidel světské existence pomocí uctívání, jógy a pravého poznání. Filozofické promýšlení vztahu boha a člověka se v šivaismu pohybuje od důsledného monismu tzv. kašmírského šivaismu, rozvíjejícího se zejm. na přelomu 1. a 2. tis., až po dualismus formulovaný jihoindickou šaivasiddhántou (13. stol.). Řada šivaistických sekt klade důraz na askezi a jógu, doplňovanou zejm. v Bengálsku o prvky tantrismu. V jižní Indii si dodnes uchovává značný vliv sekta lingájatů. Prvky šivaismu se spolu s jinými aspekty indické civilizace rozšířily od přelomu 1. a 2. tis. i do jihovýchodní Asie (Bali, Jáva, Kambodža). V současnosti je šivaismus nejrozšířenější v jižní Indii, Bengálsku a v himálajské oblasti (Kašmír, Nepál).

Související hesla