Skeptikové

a) obecně stoupenci skepticismu; b) představitelé řeckého filozofického směru (skepticismu), založeného ve 4. stol. př. n. l. Pyrhónem z Élidy, literárně vyjádřeného v díle jeho žáka Tímona z Fléiuntu. Skeptikové soudili, že člověk poznává pouze jevy (fainomena), které vznikají působením věcí na jeho smysly a myšlení. Jednoznačné názory lze proto mít pouze o jevech; na všechno ostatní, co je „nezjevné“, jsou možné rozdílné názory mající stejnou hodnotu. Od filozofa je tedy třeba vyžadovat „zdržení se“ (epoché) úsudku o podstatě věcí, které je zároveň prostředkem k dosažení duševního klidu. Své myšlenky skeptikové později vyjadřovali v souborech argumentů (viz též trópy), jejichž počet i obsah byl u jednotlivých autorů rozdílný. Filozofy, kteří zastávali názor, že rozumové poznání přesahuje oblast jevů, označovali skeptikové za dogmatiky. Filozofická skepse byla jedním z projevů kritické reflexe výsledků řecké filozofie, a proto se nerozvíjela pouze v rámci jedné školy. Prvky skepse se objevily již u některých sofistů, u Sókrata a Platóna, skeptická stanoviska později převládla i v myšlení střední a nové Akadémie. V 1. stol. př. n. l. rozpracoval pyrrhónskou skepsi v ucelenou soustavu Ainesidémos z Knóssu. Konečnou podobu učení skeptiků získalo ve spisech Sexta Empeirika, které se jako jediné z bohaté literární produkce řeckých skeptiků dochovaly.

Související hesla