Skylla a Charybda

, řecká mytologie obludy číhající každá na jedné straně Messinské úžiny; kdo unikl jedné, dostal se do spárů druhé. Symbol situace, v níž nejde uniknout buď jednomu, nebo druhému zlu.

Ottův slovník naučný: Skylla a Charybda

Skylla byla ve starořeckém mythu zosobněním mořského víru při nebezpečných úskalích. Podle Homérovy Odysseje trčí v moři k nebi skála příkrá; v nitru jejím sídlí S., obluda to s pronikavým hlasem psím, s 12 předními nohami a šesti dlouhými krky, na každém hrozná hlava s trojí řadou zubů; pouze přední čásť těla z jeskyně vyniká. Tak Skylla ohrožuje tvory mořské i lodi. V téže úžině naproti řádí Charybdis . Obě lokalisovány záhy v úžině Sicilské. Matkou Skylly jest Krataiis, zosobněná síla vln mořských. V mythu Hérakleově Skylla prý, když Héraklés se vracel se stády Geryonovými, uchvátila mu dobytče, pročež ji Héraklés usmrtil; však otec její Forkys, upáliv mrtvolu její, opět ji přivedl k životu. Podle Stésichora Skylla kdysi byla krásnou královnou, již miloval Zeus; Héra však žárlíc oloupila ji o děti, pročež Skylla usadivši se v jeskyni, ze závisti jiným děti utracuje. Aneb ji miloval Glaukos neb Tritón a proměnila žárlivá Kirké; neb Amfitrité její podobu změnila, když si ji oblíbil Poseidón. V báji pak atticko-megarské (i Sarónský záliv měl své předhoří Skyllaion) byla dcerou krále megarského Nisa . klk.

Související hesla