Slitiny

, materiály složené z dvou nebo několika kovů, popř. z kovů a prvků nekovových, jež jsou v kapalném stavu rozpustné a které v pevném stavu tvoří soudržný celek. Od chemických sloučenin se liší tím, že vznikají ve vzájemných poměrech nezávislých na atomových hmotnostech, od mechanických směsí tím, že lze jejich složky oddělit jen chemicky. Slitiny mají obvykle lepší vlastnosti než čisté kovy, z nichž jsou vyrobeny, proto mají větší technický význam. Vlastnosti slitin lze do značné míry ovlivnit změnou jejich složení.

Ottův slovník naučný: Slitiny

Slitina (fr. alliage, něm. Legierung) je spojení dvou neb i více kovů s kovy neb i s některými nekovy. Spojení toto jest tak dokonalé, že součásti slévané přecházejí v úplně nové těleso, jehož složení však není stejnorodé a mikroskopem lze dobře rozeznati zrnitý základ slitiny, střídající se nepravidelně se součástkami jinými. Od chemických sloučenin liší se tím, že oboustrané poměry vah nejsou závislé na chemických váhách atomových. Od mechanických směsí liší se slitiny opětně tím, že rozdělení jednotlivých součástí jest možné jen cestou chemickou (na př. spálením jednotlivých součástí), a dále tím, že vlastnosti slitiny nejsou bezprostředně závislé na jednotlivých jejich součástech a jeví se úplně samostatně jako vlastnosti těles úplně nových. Tak na př. každá slitina může míti větší bod tání, větší pevnost nebo tvrdost než kterýkoli kov, z něhož slitina povstala, což u směsi možné není. Slitiny povstávají obyčejně ve stavu tekutém za vyšších teplot. Za obyčejné teploty slitiny bývají ponejvíce jako jiné kovy pevné. Možnost spojovati kovy v slitinu jest podle jednotlivých jejich vlastností nestejná. Některé slévají se snadno a za každých poměrů, jiné toliko za určitých podmínek a některé nemají naprosto schopnosti k slévání. Vedle těchto jednotlivých vlastností kovů hraje při sléváni nemalou úlohu i teplota. Tak na př. železo slévá se snadno a za každých poměrů s manganem, chrómem, wolframem, niklem, kobaltem, zlatem, platinou, hliníkem, antimonem i cínem, ale nesnadno a za většího žáru s větším množstvím mědi a toliko za určitých poměrů se zinkem. Vůbec za obyčejných poměrů nedosáhne se slitiny železa s olovem nebo stříbrem. Pokud se týká vlastnosti slitin, možno je přehledně stanoviti v těchto bodech: 1. sléváním obdržíme tělesa křehčí, než je nejkřehčí kov při slévání použitý; 2. tvrdost slitin je vždy větší než tvrdost kovů k slévání použitých; v některých případech možno tvrdost slitin rychlým ochlazením ještě zvýšiti; 3. tažnost slitin jest menší než tažnost kovů k slévání použitých; 4. měrná váha slitin jest jiná než ta, již podle měrných vah slévaných kovů stanoviti lze; 5. bod tání u slitin jest vždy nižší, než je u kovu nejtíže tavitelného, jehož bylo k slévání použito. Slitiny obyčejně připravují se přímým sléváním. Příprava slitin není tak snadná, jak se na prvý pohled zdá, a potřebuje rozhodně zkušenosti a opatrnosti. Někdy jest i velmi obtížná, a to hlavně tehdy, mají-li se slévati kovy, které spolu těžce se spojují. V malém připravují se slitiny v kelímcích tavicích, ve velikém v peci tavicí. Při slévání nutno zabrániti všemu okysličování, což obyčejně děje se vrstvou boraxu, rozloženou na povrchu slitiny. Poněvadž obyčejně se stává, že čásť kovů s nenasyceným boraxem sloučí se v podvojné sole a tím ztráta na kovu je dosti citelná, upotřebuje se místo něho uhelný prach, ale to jen u těch kovův, u kterých není obava, že by se spojily s uhlíkem ve sloučeniny. Průběh práce jest ten, že kov nesnadno tavitelný taví se předem a tavitelnější přidá se později již roztavený. K míchání tavených kovů používá se dřevěné násady, jež při vnoření do tekutého kovu ihned uhelnatí. Touto suchou destillací tvoří se plyny, jež prostupují tekutými kovy a napomáhají důkladnějšímu smísení. K slévání obzvláštní schopnost mají tyto kovy: měď, cín, zinek, olovo, stříbro a zlato, nikl, kobalt, chróm, hliník a antimon. Také slitiny kovů s nekovy často se nyní připravují, na př. slitiny železa s uhlíkem, manganem a j. Nejdůležitější slitiny, jichž i v průmyslu i v řemeslech hojně se používá, jsou slitiny mědi: mosaz, musivní zlato, bristolový kov, cejchovní kov, kov delta, tombak, mannheimské zlato, talmové zlato, zvonovina, dělovina, bronz strojový, mincovní, umělecký, fosforový, hliníkový, křemíkový a manganový, argentan, kov ložiskový a j. Slitina cínu je známý kov britannia a slitina olova četně používaná liteřina. Vedle těchto slitin objevují se i slitiny kadmia, vizmutu, platiny, rtuti, palladia a dosti často i stříbra a zlata. Nejvíce nacházejí použití: bronz, mosaz, kov britanský a liteřina. VČa.

Související hesla