Slivoň

, Prunus - rod dvouděložných rostlin z čeledi růžovitých. V širokém pojetí zahrnuje více než 400 druhů opadavých, vždyzelených keřů a stromů, které většinou pocházejí ze severního mírného pásma. Ojediněle rostou i v Andách v Jižní Americe. Do rodu Prunus v širokém pojetí se často zahrnují broskvoně, meruňky, mandloně, třešně, višně a střemchy. V ČR je původem trnka obecná (Prunus spinosa); jako ovocné stromy se pěstují švestka domácí (Prunus domestica) a kultivary slivoně ovocné (Prunus insititia). Prunus cerasifera je domácí ve Střední Asii, v Íránu a na Kavkazu; v ČR se pěstuje pro plody myrobalány (marabulány).

Ottův slovník naučný: Slivoň

Prunus, slíva, bohatý rostlinný rod čeledi mandloňovitých řádu růžokvětých. Stromy a kře s listy nedělenými, opatřenými palisty, v kůře, listech a hořkých semenech s hojným amygdalinem, kterýž zároveň vystupujícím emulsinem štěpí se v mandlový olej, kyanovodík a cukr hroznový. Květy obojaké, osa květní (hypanthium) číškovitá, zvonkovitá nebo trubkovitá, po odkvětu celá nebo z největší části obřízně se oddělující a odpadající. Lístků kališních 5 (zřídka 4-6), tolikéž plátků korunních (zřídka žádné). Tyč. 20 a více. Plodolist 1 vzácně 2), zcela volný se 2 visutými vajíčky. Čnělka konečná s bliznou více méně hlavatou, často laločnatou. Plod peckovice jednosemená (zřídka dvousemená) Největšího rozšíření dosahuje rod náš čítající as 75 druhů v sev. pásmě mírném, ač řadou druhů zastoupen jest též v trop. Americe a Asii. Z nejdůležitějších podrodů uvádíme: 1. Amygdalus (L. gen.). I isty v pupenu řasnaté, peckovice chlupatá nebo plsťnatá, její suchá rubina trhá se na zralém plodu podélně. Pecka hladká neb jemně ryhovaná a často děrkovaná je mandle. U broskvoně (Prunus persica) znaky ty značně se mění, plody jsou šťavnaté a nepukající. 2. Prunophora. Sem náleží meruňka (Prunus Armeniaca), pův. z Turkestanu a Mongolska, slíva olbecná č. prcavka (Prunus insititia) s větevkami v mládí plsťnatými, květy bílými, plody kulovitými měkkými, pův. z Orientu a snad v již. Fvropě domácí, dále švestka (Prunus domestica) s větevkami v mládí lysými, s květy zelenavě bílými, s plodem podlouhlým, od nepaměti pěstovaná. Štěpné odrůdy slívy jsou: karlata, mirabelky, blumy, špendlíky, zelenky (ReineClaude) a j. Trnka (Prunus spinosa), keř trnitý s trpkým černým plodem, jest u nás domovem. Druhy sem příslušející skýtají různý užitek, poskytují víno a alkohol (slivovici), přicházejí zbaveny pecek a slupek pod názvem prunelly do obchodu. 3. (Cerasus. Květy v hroznech neb zdánlivých okolících, plody lysé, neojíněné, pecka skoro kulovitá, hladká, maso šťavnaté. Sem mimo jiné náležejí všechny třešně: Prunus avium (třešeň ptačí) s listv vezpod pýřitými, měkčími, nelesklými, na řapíku s 2 žlázkami, je u nás domovem, kdežto Prunus cerasus (višeň) s listy lysými, tuhými, lesklýmí, s řapíky nejvíce bez žlázek, pochází z Armenie a Malé Asie a byla prý přinesena do Evropy Lucullem. Višen nízká (Prunus chamaecerasus), nízký keř s drobnými, dimorfními listy, jest u nás hojný v ob-. vodu flory pannonské, mahalebka č. turecká višeň (Prunus mahaleb), jejíž dřevo pod názvem »višňovéhœ různě se zpracuje a šťáva za barvivo slouží, do Rakous a Moravy zasahá, u nás hojně v sadech se pěstuje, podobně jako střemcha (Prunus padus) s vonnými květy v prodloužených hroznech, kteráž u nás roste též divoce. Prunus laurocerasus má vždy zelené, veliké listy; divoce roste v Malé Asii a na Balkáně a hojně se sází v již. a záp. Evropě. Z listů jejích destillovaná voda bobková obsahuje kyanovodík a podobá se hořké vodě mandlové. Celkem druhy rodu Prunus poskytují mnohonásobný užitek, hlavně svým ovocem; četné též pěstují se pro ozdobu. -in.

Související hesla