Slované

, skupina národů, jejichž jazyk se utvářel v sousedství Baltů a na okraji íránské jazykové skupiny nejspíš v oblasti od Zakarpatí až po řeku Dnipro. První nejisté zmínky se nacházejí v pozdních antických pramenech. Spolehlivě doloženi (pod jmény Venedi a Antové) od 6. stol., kdy začali pronikat na západ a na jihozápad a dostali se na Balkánském poloostrově do kontaktu s vyspělou byzantskou kulturou. V 6. stol. doložen kmenový svaz Antů (na dolním toku Dunaje); 602 zničen Avary. V průběhu expanze (6. – 7. stol.) Slované obsadili území na západě až k linii vymezené ústím Labe, řekami Nábou (Bavorsko) a Enží (Rakousko) až po Istrii u Jaderského moře; na jihu až po Peloponés, na východě téměř k Volze. Archeologicky doložené projevy Slovanů jsou kultura pražského typu a doby hradištní. V období expanze se slovanské etnikum skládalo z několika kmenů, které se zřejmě spojily ve svaz (Srbové, Chorvati, Doudlebi, Obodriti); historicky doloženy další názvy slovanských skupin (nelze vždy odlišit, zda se jedná o názvy kmenové, místní či mocenských útvarů, např. Polané, Vislané, Moravané, Čechové, Slovinci, Volyňané, Severjané, Radimiči, Vjatiči). Vznikem avarské říše (568) bylo souvislé slovanské osídlení narušeno; byl zahájen pozvolný proces diferenciace Slovanů na západní a jižní. V 7. stol. vznikla u západních Slovanů Sámova říše (kmenový svaz) a v 9. stol. Velká Morava, v 10. stol. český stát a Polsko, u jižních Slovanů v 9. stol. Chorvatsko a Srbsko. Východní Slované vytvořili Kyjevskou Rus. Pobaltští a Polabští Slované nepřijali křesťanství, tvořili silné kmenové svazy (Obodrité, Lutici); zničeny během 11. – 12. stol. Nomádští Bulhaři slavinizováni v 8. – pol. 10. stol. (první bulharské království). Z jazykového hlediska se Slované dělí na východní (Bělorusové, Rusové, Ukrajinci, asi 200 miliónů osob), západní (Češi, Lužičtí Srbové, Poláci, Slováci, asi 55 miliónů osob) a jižní (Slovinci, Srbové, Chorvati, Černohorci, Bulhaři, Makedonci, 29 miliónů osob).

Související hesla