Směna

, ekonomie proces výměny zboží za jiné zboží, respektive peníze, kdy se mění majitel zboží na trhu. Základem procesu směny i jednotlivých směnných aktů je dělba práce.

Ottův slovník naučný: Směna

Směna v obecném smysle znamená tolik, co výměna naturální, totiž dávku nějakého předmětu, přímo nebo nepřímo k ukojení lidských potřeb schopného, za jiný takový předmět bez zprostředkování peněz. V nynějších vyspělých poměrech národohospodářských jsou směny naturální zjevy výjimečnými, jen ve styku s některými divokými kmeny africkými Evropan ještě obchoduje takovým způsobem, nabízí na př. ručnice nebo rozličné věci ozdobné za slonovinu a j. V cestopisech afrických cestovatelů najdou se toho různé doklady. Tu tedy vůbec znamená směna protivu koupě resp. prodeje za peníze. Už římští právníci – jak svědčí krásné místo z Paula převzaté do Justinianovy sbírky (L. 1 D 18. 1) – chápali dobře, že užíváním peněz na místo jedné původní směny naturální (na př. ovci za určité množství obilí) vstupuje vždy dvojí koupě resp. prodej (prodám ovci méně potřebnou za peníze a penězi koupím obilí), že však tato větší složitost jednání jest obecně výhodnější, protože směna naturální spojena jest s nemalými obtížemi, mám-li vždy toho najíti, kdo nejen věc mně zbytnou potřebuje, nýbrž zároveň též věc mně potřebnou prodati může, kdežto v podobě peněz každý béře a dává statek hodnoty všem známé a poměrně pevné, o němž ví, že za něj každé chvíle jiné opatřiti si může. Peníze tedy přejímají službu obecného prostředkovatele směny č. obecného měnidla. V národohospodářském smysle zahrnuje se však v pojem směny všeliký obor jednání, záležejících v dávce a náhradě, ať tato záleží v penězích či něčem jiném. Spadají tedy v obor směnných smluv rovněž tak pouhé směny naturální, jako koupě a prodeje i smlouvy námezdní (koupě a prodeje služeb) a útvary hospodářského života, založeného na směnách v tomto širším smysle vůbec, zoveme hospodářstvím směnným nebo též obchodovým. I tvoří ony protivu ku prvotním, byť u každého národa dlouhé věky trvavším tvarům t. zv. uzavřeného hospodářství domácnostního, ve kterém každá jednotlivá domácnost vyrábí to, co v mezích jejích vlastní příslušníci její potřebují, a spotřebuje jen, co členové její vyrábějí, aniž s jinými domácnostmi vchází ve styky směnné. Přirozený přechod k hospodářství peněžnímu, t. j. k takovému, v němž pronikne určité obecné měnidlo, tvoří období, v němž se objevují směny naturálné. Pokud tyto panují, závisí uskutečnění každé jednotlivé směny na výsledku ryze individuálního odhadování potřebnosti i vzácnosti (spotřební hodnoty) obou předmětů, o jejichž směnu jde, každou z obou ve směnné jednání vstupujících stran. I dojde ke směně tím snáze, čím více si cení každá strana předmět od druhé nabízený, co do potřebnosti a vzácnosti u přirovnání s tím, jejž ona podává. Jakmile směnné hospodářství stane se pravidelným, zvláště když pronikne určité obecné měnidlo a počne spolupůsobiti soutěž mezi nabízeči a poptavači, stanou se všeliké zevní předměty, schopné potřebám lidským sloužiti, pokud jich není nazbyt (hospodářské statky ve smysle národního hospodářství), nositeli jisté objektivné možnosti č. schopnosti odbytu za určité množství jiných. Této objektivné možnosti – lze též říci: kupní síle –, jež v ceně dochází konkretního výrazu, říkáme pak hodnota směnná. Bf.

Související hesla