Smetana Josef František

, český astronom a fyzik; premonstrátský kněz. Bratranec B. Smetany. Autor Hvězdoslov a Silozpytu.

Ottův slovník naučný: Smetana Josef František

Smetana Josef František, přirodopisec a historik čes. (* 11. bř. 1801 ve Svinišťanech – † 18. ún. 1861 v Plzni). Studoval v Hradci Kr. a r. 1819 odebral se do Prahy na studia filosofická, r. 1823 vstoupil do řádu praemonstrátů v Teplé a r. 1826 vysvěcen byl na kněžství. V l. 1829–31 byl kaplanem v Úterém u Bezdružic. Podrobiv se r. 1831 zkouškám z věd přírodních a z mathematiky stal se professorem na gymnasiu plzeňském, kdež převzav po professoru Vojtěchu Sedláčkovi přednášky o jazyce českém na gymnasiu, ujal se tohoto vlasteneckého odkazu celou duši. Ve šlechetné snaze šířiti opravdové vzdělání do nejširších vrstev, Smetana obětoval i nedělní odpůldne, shromažďoval do poslucháren v gymnasiu učně, tovaryše a mistry a podával jim výklady z věd přírodních, jež oživoval zajímavými experimenty. Tyto nedělní přednášky Smetanovy byly počátkem nedělní průmyslové školy, jež r. 1840 v Plzni byla zřízena. Tehdy začal se obírati také literaturou: do »Hlasů vlastenců« r. 1832 napsal ódu na Františka I. a během let napsal slušnou řadu básní, jež vynikají vroucím citem a ušlechtilými myšlenkami, ale také ironií a břitkou satirou. Osvětná činnost Smetanova zračí se nejvíce ve velikých, samostatných, českých spisech naukových. Již r. 1834 vyšel Obraz starého světa, to jest všeobecná politická historie prvního věku od počátku společnosti lidské až ku pádu západní říše římské. Spis tento »neobyčejné potěšení« způsobil samému Palackému, jenž neváhal vzdáti mu v »ČČM.« zaslouženou chválu, jako spisu ve všelikém ohledu zdařilému a výbornému. Rok 1837 přinesl Základy hvězdosloví čili astronomie, první to pozoruhodný spis astronomický české literatury. O prázdninách r. 1842 Smetana putoval krajem plzeňským a klatovským, aby vyšetřil, jak kde jest národnost česká zachována (výsledek svého zkoumání podal v článku: Pomůcka k národopisné mapě král. Českého v »ČČM.«, 1843), a vida, jak mládež česká se odnárodňuje, nemajíc dostatek škol, kde by se jí vštěpoval jazyk mateřský, pozdvihl varovného hlasu v článku: Slovo o vychovávání mládeže české (»Čas. pro kat. duch.«, 1843), kde důtklivi vyložil nutnost, aby na všech školách byla dosazena řeč česká ve svá práva. V článku: Zdali jest osvěta lidu obecného nebezpečna církvi a státu (t., 1835) Smetana vykládá, že pokrok jest účinem osvěty a že osvěta ani státu ani církvi nebezpečna býti nemůže. R. 1842 Smetana vydal nové dílo vědecké: Silozpyt čili fysika, po Sedláčkových základech přírodnictví první úplný, na výši vědy stojící spis, jenž své úloze vyhověl výborně i co do obsahu i co do formy. Ukázky svých histor. studií pak podával v »ČČM.« a jiných články: Boj Fridricha Barbarossy s Milánskými; Kleopatra; Tažení křižácká; Zlomky z událostí věku středního; Vítězství Čechů nad Tatary r. 1241 a Nový svátek Plzeňský, psanými vesměs s přesností vědeckou a slohem lahodným. R. 1846 Smetana vydal trojdílný Všeobecný dějepis občanský, jenž už r. 1834 měl býti odevzdán tisku, kterému však censura činila překážky pro »svobodomyslné myšlenky«, tak že Smetana rozmrzen vzal svůj spis zpět. »Všeobecný dějepis« proslavil jméno Smetanovo nejvíce a to právem: »Jeho dějiny jsou psány s citem vřelým a projevují, jak vroucně srdce jeho cítilo s blížním, jak s ním sdílelo slasť i žal. Ano, nejeví se nám ve spise tom suchopárný kronikář, ale pravý lidumil a učitel národní«. Za takového neúnavného působení stihla Smetanu pohroma. Vraceje se za mlhavého počasí z Lochotína 12. pros. 1844 spadl s kolmé stěny na kamenný stůl a těžce se poranil, tak že teprve po novém roce mohl zase svůj úřad nastoupiti. Zotaven Smetana oddal se svým pracím vědeckým, z nichž vytržen byl znovu rokem 1848. Unesen jsa vírem politickým Smetana přijal úřad starosty plzeňské »Lípy Slovanské« a účastnil se slovanského sjezdu v Praze, vydal řadu vlasteneckých provolání a pracoval horlivě o zavedení a provádění rovnoprávnosti obou jazyků zemských v Čechách. Když pak zásada rovnoprávnosti ve školách skutečně začala se prováděti, Smetana byl z prvních, kdo na vyzvání vládní sepsali české učebnice. Vydal r. 1852 Počátky silozpytu čili fysiky pro nižší gymnasia a realky a chystal i přírodopis, který bohužel zůstal v rukopise (chová se v klášteře v Teplé). Násilným utlumením jarého ruchu, vzbuzeného rokem 1848, nastala i Smetanovi doba trapných svízelův, ano i pronásledování. Smetana byl dán dokonce pod policejní dohled jako osoba státu nebezpečná, a ke všem strastem přidružila se jiná ještě pohroma – Smetana oslepl! Několik let bylo mu tráviti v trapné slepotě, vzdáti se svého úřadu i všech svých prací a studií. V té době setkal se naposledy s Tylem, jenž r. 1856 na smrť nemocen do Plzně byl přivezen a 11. čce tam skonal. Dojemná píseň Smetanova doprovázela ho na poslední cestě. R. 1857 Smetana odhodlal se k nové operaci a byl 21 dub. operován se zdarem prof. Hasnerem. V letech 1850 až 1856 Smetana musil ovšem na delší čas zříci se spisovatelské činnosti vědecké, přes to vykazují ona léta některé důležité práce: Příspěvek do německo-českého slovníku vědeckého názvosloví, články O zkamenělých stromech v okolí plzeňském a Z čeho jsou komety a posléze některé články do Riegrova Slovníku nauč. Počátkem r. 1861 Smetana roznemohl se zánětem plic a zemřel záhy potom. Pochován byl na hřbitově u sv. Mikuláše v Plzni, kdež r. 1874 postaven mu pěkný pomník. V rodišti zasazena pamětní deska r. 1883. Srv. Životopis od K. V. Seydlera v »Koledě« (Olom., 1877), životopis od dra J. E. Šťastného ve »Věstníku českých prof.«. 1902–04, a ve »Květech«, 1903. Přehled veškeré činnosti (básnické i vědecké) Smetanovy v »Listech filolog.«, 1903. Básně Smetanovy vyjdou r. 1905; korrespondence Smetanova vyšla v »Hlídce«, 1903. JEŠý.