Smolensk

, město na západě evropské části Ruska na horním toku řeky Dnipro; 352 000 obyvatel (1995). Průmysl strojírenský, letecký, elektrotechnický, textilní (zpracování lnu). Výroba klenotů. Významná dopravní křižovatka. Historické památky (kostel sv. Petra a Pavla z 12. stol., Uspenský chrám ze 17. stol.). – Smolensk připomínán v roce 862 (jedno z nejstarších ruských měst), od roku 882 součást Kyjevské Rusi. Ve 12. stol. středisko knížectví, 1404 – 1511 součást Litvy, od 1511 Ruska. 1611 – 54 v držení Polska, od roku 1667 trvale v Rusku; významná dopravní poloha na západním okraji ruského státu. 17. 8. 1812 byla u Smolenska svedena bitva vlastenecké války 1812; město vypáleno. 1941 a 1943 v okolí velké vojenské operace. Během 2. světové války bylo město těžce poškozeno. Po roce 1945 znovu vystavěno.

Ottův slovník naučný: Smolensk

Smolensk, gubernské město rus. při řece Dněpru, 175 m n. m., hlavní čásť města rozkládá se na levém břehu, příkře k řece spadajícím. Smolensk jest důležitá železniční křižovatka (trati: Moskva–Brest, Riga–Orel, Smolensk–Dankov). V poslední době značně roste, majíc (1903) 57.405 obyv. (r. 1863: 23.000, 1897: 46.899), z nichž 84,6% pravosl., 8,1% židů, 5,8% kat. Jest sídlem gubernských a újezdních úřadů politických i soudních, generálního kommanda XIII. armádního sboru a arcibiskupství. Má 6 středních, 27 jiných škol (celkem 4379 žáků); museum hist.-archaeol.; rozsáhlé zbytky starého opevnění z doby Borisa Godunova a »královskou pevnost«, vystavěnou Poláky za Sigmunda III. (1611). Z četných kostelů vyniká kathedrální Nanebevzetí Panny Marie (ve XII. stol. založený, 1611 pobořený, 1772 obnovený) se slavným obrazem Smolenské Matky Boží; dále chrám sv. Petra a Pavla, sv. Jana a sv. Michala Archanděla (všeckny ze XIII. stol.). Tři kláštery. Pomníky vojny r. 1812, podplukovníka P. Engelharda a komponisty M. I. Glinky. Průmysl a obchod značně se zvelebuje, čemuž napomáhá příznivá poloha města. Celkem jest tu 40 továren a závodů, jež vyrobí skoro za 11/2 mill. rublů zboží (kůže, hedvábné látky, klobouky, mýdlo, svíčky); obchod s obilím a výrobky města i kraje. Oddělení Říšské banky a j. ústavy finanční. Roční důchod města obnáší 1,234.000 rublův. – Smolensk jest z nejstarších měst ruských. V IX. stol. bylo hlavním městem slov. Krivičů. Od r. 1054 jest střediskem zvláštního knížetství. Prvním knížetem byl syn Jaroslava I., Vjačeslav. Nabyvši veliké moci za Rostislava, vnuka Vladimíra Monomacha (ve XII. stol.), vzkvétá obchodem a mocně působí na Novgorod i Polock. Ve XIII. stol. význam jeho však klesá. Tatarům podrobilo se r. 1274. Ve XIV. stol. po statečné obraně Svjatoslava Ivanoviče konečně (1404) opanuje Smolensk kníže litevský Vitold; tehdy knížetství proměněno jest ve vojvodství a skládalo se ze dvou krajů, t. smolenského a starodubského. K Litvě přísluší Smolensk do r. 1514, pak až do r. 1611 k Rusku (v XVI. stol. měl prý 200.000 obyv.), v l. 1611–54 k Polsku. Sigmund III. založil tu zvláštní latinské biskupství (vedle arcibiskupství pravoslavného od starodávna trvajícího, za polských dob však i uniatskými biskupy obsazovaného), jež s úpadkem Polského státu pozbylo významu a konečně bylo jen pouhým titulem. Od r. 1654 Smolensk náleží již nepřetržitě k říši Ruské. Smolensk trpěl často obležením, též požáry, hladem, morem, cholerou i zemětřesením. Ve válce franc.-ruské dobyl Smolenska po těžkém boji (18. srp. 1812) Napoleon. Na zpátečním pochodě marně se tu snažil znovu zorganisovati své vojsko. Srv. Pisarev, Smolensk i jego istorija (1894); Prošloje i nast. gor. Smolenska (1899). Smolenský újezd má na 3214 km2 156.114 obyv. Smolenská gubernie leží ve středním pásmě Ruska, tvoříc přechod od gubernií běloruských k velikoruským. Měří 56.042,6 km2. Hraničí na západě s gub. mohilevskou, vitebskou a pskovskou, na severu s tverskou, na východě s moskevskou a kalužskou, na jihu s černigovskou a orelskou. Náležejíc k středoruské vyvýšenině, jest ve vých. části rovinatá; záp. čásť prostoupena je pásmy chlumů, jež tvoří rozvodí přítoků Dviny a Dněpru. Nejvyšší body dosahují výše 300 m. Půda na severozápadě jest hlinitě písčitá, na jihovýchodě písčitá. Geologicky náleží východ gubernie k útvaru kamenouhelnému, západ k vrstvám devonským. Mnoho jezer; v porěčském a bělském újezdě veliké močály; četné jsou i třasaviny (slatiny) porostlé mechem, často neprostupné a nebezpečné. Řeky: Dněpr s přítoky Vopí, Vjazmou a Desnou, Západní Dvina s přítoky Mežou a Obšou, Kasplí, pobočka Volhy Vazura s Gžatí, pobočky Oky Ugra a Moskva. Podnebí jest nestálé; největší teplo + 31,6 °C, největší zima –33,5 C (roční prům. teplota + 4,7°). Zejména na jaře a na podzim časté mlhy. Obyvatelstva jest 1,551.068 (z čehož mužů 742.170); podle národnosti 42,3% Velkorusů (ve vých. polovině) a 46,7% Bělorusů (na záp.); podle náboženství 971/2% pravoslavných, 11/2% rozkolníkův, asi po 1/2% katolíkův a židův. Obyvatelstvo živí se polním hospodářstvím (asi 31,2% půdy orné, 38,6% lesní [stromy jehličnaté], 18,4% luk a pastvin, 2,6% jinak se zužitkuje, ostatek, 9,2%, jest půdy neplodné). Pěstuje se žito, oves, pohanka, ječmen, brambory, len (k účelům průmyslovým hlavně v újezdě vjazemském a syčevském), konopí (v roslavelském a jelninském; semeno i vlákno jsou důležitým předmětem obchodu [středisko m. Dorogobuž]); sadařství, zahradnictví; chov dobytka nevyniká; včelařství, v dřívějších dobách velmi značné, je v úpadku. Z nerostů dobývá se kamenné uhlí, ohnivzdorná hlína, fosforit a okr. Velmi mnoho lidí jde z domova za výdělkem i do továren a závodův. Z dorogobužského, gžatského a vjazemského újezdu odcházejí tesaři, z porěčského kameníci, z juchnovského havíři a studnáři, většinou tíhnouce k Rize. Továren a závodů jest 1762 (s roč. výrobou zboží za 14 mill. rublů); přádelny a tkalcovny bavlny vyrobí zboží za 2,7 mill., 244 olejny za 3 mill., 43 pily za 1,5 mill., 41 lihovar za 985.000, 28 závodů zabývajících se zpracováním lnu za 799.000 rublův. Poslední dobou počíná se pěstovati sýrařství. Obchod, ačkoliv smolenská gubernie leží na staré obchodní cestě, spíše upadá. Územím probíhají trati: moskevsko-brestská, rižsko-orelská, syzransko-vjazemská, novotorzská a moskevsko-vindavská. Silnice mají 331 km délky. V gub. smol. jsou celkem 1492 školy (z čehož 22 střední) se 78.739 žáky. Gubernie smol. dělí se na 12 újezdů, jimž dala jména újezdní města S., Bělyj, Dorogobuž, Duchovščina, Jelnja, Juchnov, Gžatsk, Krasnyj, Porěčje, Roslavl, Syčevka, Vjazma. Pp.

Související hesla