Smršť

a) hovorové označení pro prudké a krátké zesílení větru provázené ničivými účinky; b) terminologicky nepřesné označení pro trombu.

Ottův slovník naučný: Smršť

Smršť, větrný sloup (franc. trombe), jest prudký vzduchový vír vybíhající ve tvaru nálevkovité trubice nebo měchu z oblakův a sahající k zemi. Podle toho, kudy úpatí takových větrných sloupů kráčí, zdali přes hladinu vodní nebo přes povrch suché země, rozeznávají se smršťě vodní a smršťě pozemní. Smršťě vodní (vyobr. č. 3812.) objevují se hlavně v nižší a střední zeměp. šířce. Jsou to sloupy 100 – 1000 m vysoké, mající průměr od několika až do 100 m, jež bývají, vyskytují-li se vedle sebe, vespolek spojeny velkolepými vodními klenbami. [viz obrázek č. 3813. Smršť pozemní. ] Pod nimi moře se bouří, vře a kypí; jako u vodometu bývá voda a pěna u paty smršťě vyhazována do značné výše. Smršť bývá vyplněna vodními kapkami a vodním práškem; vysoký její sloup, kdyby se skládal celý z vody, nemohl by býti ani tlakem celé atmosféry vyzdvižen do výše. Smršť má pohyb točivý a postupný a je viditelná, když se v ní srážejí páry ve vodu. Někdy zdá se býti přerušenou, tak že jest viděti pouze nálevku. Z oblaku a patu v moři, avšak přerušení toto jest pouze zdánlivé, ve skutečnosti víří vzduch v celém sloupu, jenom že v některé části jeho nesráží se pára ve vodu. Smršťě pozemní (vyobr. č.3813.) mají týž tvar jako smršťě vodní, avšak objevují se pro větší tření nad pevninou řidčeji. Vyznačují se prudkými účinky mechanickými; kde se dotýká nálevka vírová povrchu zemsk., tam vyzdvihuje prach [viz obrázek č. 3812. Smršť vodní. ] a pohyblivé předměty do výše, láme stromy, shazuje střechy a boří pevné stavby. V minutě může způsobiti převeliké škody. Zpustošená plocha bývá při malém rozměru smršťě úzká a ostře omezená. Při postupu svém smršť křiví se hadovitě ubírajíc se přímo přes hory a doly, vyskakujíc na některých místech do výše a snižujíc se na jiných opět k zemi. Energii pohybu čerpá z vyšších vrstev vzduchových v polohách oblačných, čímž podstatně se liší od obyčejných prachových sloupů a »vichrů«, jež se tvoří přehřátím nižších vrstev vzduchových nad suchou půdou, a od vírů vzduchových, jež se tvoří nad požáry a vystupují do výše. Točivý pohyb smršťí nasvědčuje tomu, že povstávají na pokraji větších vírů atmosférických. Vyskytují se často ve střední zeměp. šířce, nejvíce ve Spoj. Obcích sev.-amer., kde slují »tornady«. Srv. Reye, Die Wirbelstürme, Tornados u. Wettersäulen (Hannover, 1872). Ag.