Soběslav I.

, český kníže od roku 1125 z rodu Přemyslovců; syn krále Vratislava II. V začátcích své vlády bojoval s moravským údělníkem Otou II. Černým († 1126), jenž se snažil s pomocí vojska německého krále Lothara III. dobýt trůn. 18. 2. 1126 svedl s Lotharem III. vítěznou bitvu u Chlumce; následný mír s německým panovníkem zajistil na řadu let českému státu klidný vývoj. Na konci vlády se pokusil zabezpečit trůn svému synu Vladislavovi. Českými předáky byl však přijat za knížete Soběslavův synovec Vladislav II.

Ottův slovník naučný: Soběslav I.

Soběslav I., kníže čes. (* ok. 1090 – † 14. ún. 1140), čtvrtý syn Vratislava II. a Svatavy Polské, připomíná se po prvé r. 1107. Když olomoucký kníže Svatopluk svrhl jeho bratra knížete Bořivoje II., Soběslav spolu s ním odešel do vyhnanství ke knížeti polskému Boleslavovi III. Odtud po celou řadu let vedl život velmi dobrodružný. Účastnil se výpravy Boleslavovy do Čech r. 1110 proti Vladislavovi I. a mohl po smíření obou knížat vrátiti se do vlasti, kde dostal za úděl Žatecko. Ale již r. 1113 nastalo mezi Vladislavem a Soběslavem za vzájemné nedůvěry nové nepřátelství. Soběslav přičítaje vinu nepřízně bratrovy velmoži Vackovi, dal jej úkladně zavražditi (v čnu. 1113), načež uprchl do Míšně. Tam zajal jej kastelán hradu Donína a dal jej zavézti do Sas, ale Soběslav vybavil se po měsíci ze zajetí, i utekl se opět do Polska. Odtud přepadl se zástupem branného lidu r. 1114 město Kladsko a vypálil je. Teprve v břez. r. 1115 podařilo se mu zase smířiti se s Vladislavem i obdržel za úděl Hradecko a o něco později (téhož r. 1115) na místě Hradecka Brněnsko a Znojemsko, uprázdněná právě smrtí knížat. Tam Soběslav oženil se (ok. r. 1119) s princeznou uherskou Adlétou, dcerou Arpádovce Almoše. Ale již r. 1123 nastaly nové neshody s Vladislavem; Soběslav zbaven údělu a uchýlil se nejprve do Němec, potom zase do Polska. Když se byl r. 1124 marně ucházel o pomoc vév. saského Lothara, odešel k Jindřichovi Grojskému do Lužice, až zpráva o nemoci knížete Vladislava I. povolala jej zpět do Čech. Soběslav přišed smířil se s bratrem prostřednictvím matčiným, i byl po jeho smrti (12. dub. 1125) uznán od Čechův za knížete. Proti tomu však pozdvihl se Ota Olomoucký a vyžádal si pomoc od nově zvoleného krále německého Lothara. Když Soběslav nechtěl se podříditi soudu Lotharovu, Lothar vytrhl v ún. 1126 do Čech, ale byl u Chlumce poražen a přinucen s celým vojskem vzdáti se. Ota padl, Lothar musil uznati Soběslava a nevměšovati se již do vnitřních poměrů v Čechách. Soběslav žil potom po celý další čas své vlády s Lotharem III. i s jeho nástupcem Konradem III. v dobrém poměru. Na východě vedl příbuzenský svazek s uherským králem Belou III. k těsnějšímu sblížení Čech a Uher, ba dokonce i k roztržce s dávným spojencem Soběslovým Boleslavem III. Ze sporů o trůn uherský vznikla r. 1131 válka s Poláky, kteří podporovali kněžice Borisa. Válka vedena s obvyklým v té době pustošením a skončila se teprve r. 1135. Uvnitř Soběslav zdárně pečoval o udržení pokoje a zvelebení země. Opevňoval pohraniční hrady, zvelebil Prahu i Vyšehrad, jmenovitě tamní chrám, byl bedliv pořádku proti zbujnělé šlechtě, udržoval v celé zemi pevný řád. Na Moravě dal Olomoucko Václavovi, synu někdy knížete Svatopluka, jiné úděly ponechal v prvních letech beze změny. Poslední pokus svrhnouti jeho vládu udál se r. 1130 spiknutím o jeho bezživotí, v něž byl zapleten kněžic Břetislav, syn Břetislava II., tehdy již pro různé pikle uvězněný. Břetislav oslepen, ostatní účastníci potrestáni smrtí. Ke konci života Soběslav snažil se zabezpečiti stolec knížecí svému synovi, i neváhal za tím účelem jednati proti dřívější vymoženosti (z r. 1126). R. 1138 vyžádal si od Konrada III. pro něho léno, a dal jej také od shromáždění panstva v Sadské přijmouti za svého nástupce. Zemřel v Hostinném, kde právě přihlížel k opevňování východních hranic. Jeho manželka Adléta, jež zemřela brzo po něm (15. září 1140), dala mu pět dítek: Vladislava, Oldřicha, Soběslava (II.) a Václava (II.) a dceru Marii, jež provdána byla za Leopolda IV. Rakouského, potom za Heřmana, kníž. korutanského.

Související hesla