Socialistický realismus

, umělecké hnutí a metoda vycházející z ideologie marxismu-leninismu. Služebná metoda vládnoucích komunistických stran ve východní a střední Evropě zejména v 50. – 70. letech 20. stol., též v Číně a Severní Koreji; jeho funkcí je politická, morální a estetická výchova, která má u člověka formovat jeho dělnické revoluční uvědomění. Byl pod permanentním dohledem státních a komunistických orgánů, znemožňoval tvůrčí svobodu. Navázal na realismus 19. stol., kterému však dal komunistický ideologický obsah; jeho hrdiny jsou vůdčí osobnosti komunistického hnutí, pracovníci (zejm. manuální), tzv. hrdinové socialistické práce. Ve výtvarném umění bylo časté používání symbolů a klišé (ozubená kola, kladiva, kosy, siluety továren), osoby zobrazovány bez individuálního vnitřního prožitku, esteticky většinou popisné. Povrchově realistické umění, často s nízkou uměleckou hodnotou. V architektuře (u nás byl užíván posměšný název sorela) byl kladen důraz na monumentalitu a odvozování od historizujících slohů v jednotlivostech a dekoru; prosazovala se monumentální urbanistická řešení.

Související hesla