Socializace

, postupné vrůstání jedince jako biologické jednotky do společenských podmínek života; proces, jímž se jedinec stává schopným sociálně žít v příslušné společnosti, zespolečenštění člověka. V jejím průběhu je třeba se naučit a) porozumět kultuře dané společnosti; b) přijmout za svůj určitý soubor hodnot a norem, jejichž dodržování společnost vyžaduje; c) ovládnout základní způsoby chování v typických sociální situacích, tedy naučit se hrát různé sociální role. Společnost vyvíjí na člověka tlak, který jej vede k žádoucímu způsobu socializace (viz též kontrola sociální). Socializace však není konformismem, neboť se v ní uplatňuje také určitá míra individuality. Kulturní vzorce chování jsou zprostředkovány nejprve rodinnou výchovou (skupina primární), kdy si jedinec osvojuje základní kulturní návyky (hygiena, stolování, oblékání, chování atd.), orientuje se v systému hodnot a obyčejů, přejímá role svého pohlaví a věku, osvojuje si užívání mateřského jazyka a další atributy (pro danou kulturu charakteristický způsob vnímání, myšlení, cítění a jednání). Na utváření osobnosti dále působí masmédia, škola, skupiny, později pracovní prostředí, příslušnost k různým náboženským a politickým organizacím atd.; v tomto smyslu socializace (jako získávání sociální zkušenosti) probíhá nepřetržitě. Díky socializaci se udržuje stabilita a kontinuita společnosti; socializací se přenášejí na následující generace hodnoty a sociální znalosti společnosti, ale též sociální nerovnosti a defekty. Problematika socializace je předmětem studia sociologie a psychologie.

Související hesla