Sokol

, česká tělovýchovná organizace, založená 16. 2. 1862. Prvním starostou J. Fügner, ideovým a odborným vůdcem M. Tyrš. Základní organizací byl Sokol pražský, po jehož vzoru vznikaly sokolské jednoty v dalších místech českých zemí i mezi krajany v cizině. Postupně vznikly župy, jejich sjednocením v roce 1904 Česká obec sokolská. Od roku 1882 byly pořádány všesokolské slety. 1920 reorganizací vznikla Československá obec sokolská (ČOS); existovala do roku 1952 (s výjimkou 1941 – 45). Sokol obnoven v roce 1989.

Ottův slovník naučný: Sokol

Sokolstvo má původ svůj v pohnuté době národního obrození lidu českého. Jakmile po uvolnění tlaku vládního počátkem šedesátých let XlX. stol. v Čechách nadešel živý ruch veřejný a zejména spolčovací, vznikl r. 1862 po příkladě německého spolku prvý český spolek tělocvičný v Praze přičiněním cvičenců tělocvičného ústavu Schmidtova, s drem Mir. Tyršem v čele, s pomocí obou bratří Grégrův i Em. Tonnera. Prvá valná hromada nového spolku konána byla dne 16. ún. a prvým starostou zvolen Jindřich Fügner. Cvičení zahájeno 5. břez. v tělocvičně J. Malýpetra v Panské ulici vedením dra Tyrše. Tehdejší ruch vzbuzený mocně se projevujícím vědomím národním brzy rozšířil účel spolku z pouhého cvičení tělesného na důležitý úkol národní, na odchování rázného, sebevědomého a otužilého mužstva českého, k čemuž značně přispěli zejména Tyrš a Fügner mocným vlivem a osobním příkladem svým. Horlivá činnost, okázalé vystupování a vlastenecký duch spolku získal jemu v krátké době všeobecné přízně a pozornosti, tak že v něj zanášeny rozmanité ušlechtilé záměry a snahy omlazeného národa, z nichž zejména zásada rovnosti a bratrství v něm nalezla nejvděčnější půdu, a když členové, povzbuzeni vřelou touto účastí všech vrstev, přijali i zvláštní, tehdejšímu duchu odpovídající kroj podle vzoru garibaldistův a junácký název »Sokol«, nebyIo žádného podniku národního, který by se byl lépe zamluvil v srdci všeho národa. Neobyčejným důvtipem dra Tyrše a jeho spolupracovníků vypracováno především znamenité názvosloví tělocvičné, jež dnes jest podkladem slovanského názvosloví tělocvičného, a dán i základ k vlastní soustavě tělocvičné. Dne 1. čna 1862 konáno prvé veřejné cvičení v sále »u Apollæ a zasvěcen tu prvý prapor sokolský. Příklad Prahy nezůstal bez nasledování, ještě r. 1862 založeno v Čechách a na Moravě 8 jednot sokolských, a to v Brně, Jaroměři, Jičíně, Kolíně, Kutné Hoře, Nové Pace, Příbrami a Turnově. Nezměrnou obětavostí Fügnerovou dostalo se »Sokolu Pražskémų r. 1863 nádherné vlastní tělocvičny, jež stala se zdrojem soustavné práce a semeništěm ruchu sokolského, který za nedlouho uchvátil nejen Čechy, ale i ostatní země slovanské, jež podle příkladů oněch uvedly v život jednoty sokolské. V Krajině byla to Lublaň, jež r. 1864 zřela prvou slovinskou jednotu sokolskou, v Polsku Lvov r. 1866 a u Chorvatů Záhřeb r. 1874. Již r. 1865 učiněn též pokus o založení sokolské jednoty v Americe v St. Louis, jež sice zanikla, ale brzy potom vznikly jednoty nové, jež staly se základem dnešní rozvětvené organisace Sokolstva amerického. Prvý mnohoslibný náběh Sokolstva v popředí českého života veřejného byl sice nenadále ohrožen úmrtím Fügnerovým (15. list. 1865) a nastavší tísní finanční, ale přičiněním horlivých jeho stoupenců, zejména dra Tomáše Černého, dra Tyrše, G. Žižky, V. Černého a j. podařilo se zachrániti veliké dílo Fügnerovo, když tu přikvapil válečný r. 1866, jenž na čas ochromil veškerou činnost spolkovou v Čechách. Dr. Tyrš použil sice příležitosti té k branné organisaci v Sokolstvu a zřízení sborů dobrovolnických, pro něž vypracoval podrobné řády, ale odporem vlády nedošlo ku provedení myšlenky té. Pohromy válečné měly neblahý vliv na rozvoj celé věci národní a také snahy sokolské nevyšly beze ztráty. Mnohé z jednot roztříštěny, všechny seslabeny v činnosti své, avšak přese všecko netoliko se udržely, ale i pevněji než kdy jindy zabezpečily si budoucnost svou. Koncem r. 1866 zbylo celkem 21 jednot, o jejichž činnosti podány zprávy ve »Sbornících sokolských« r. 1866, 1867 a 1868 drem Tyršem vydávaných. Po útrapách válečných přišli dnové politických persekucí, v nichž i Sokolstvu dostalo se těžkých ústrků bezohledným obmezováním jeho činnosti, což však nevadilo jeho vzrůstu, naopak sesílilo jen důvěru v ně a oblibu v lidu českém, tak že r. 1871 žilo opět 130 jednot. V době té dr. Tyrš dovršil veliké dílo své vydáním »Základů tělocvikų, jimiž český tělocvik povznesl na moderní stanovisko odpovídající národnímu duchu a potřebě lidu našeho. Spolu jal se vydávati časopis »Sokol«, v němž vytkl a zdůvodnil úkoly a cíle Sokolstva: »tělesné a z části i mravní vychování a slechtění všeho národa, odchování jeho k síle, statečnosti, ušlechtilosti a brannosti zvýšené«. Zároveň učiněn náběh k utvoření ústředního svazu a svolání sjezdu veškerého Sokolstva do Prahy, což však zmařeno nepřízní vlády tehdejší. R. 1869 odhalen byl na hřbitově olšanském pomník zbudovaný Sokolstvem Jindř. Fügnerovi, při čemž, jakož i dříve (1868) při slavnosti položení základního kamene k Nár. divadlu po prvé ukázalo se Sokolstvo ve veliké početné síle své. R. 1874 byl zřízen na podnět J. Otty Sokolem Pražským pomník Žižkův na poli Přibyslavském. Rokem 1873 nastal ve veškerém veřejném životě v Čechách smutný obrat. Přehnaný lesk slavnostní, radostné opojení předešlých let ustoupily mdlobě a nečinnosti, zpusobené rozervalostí politickou i finanční krisí. Doba ta byla i Sokolstvu těžkou zkouškou ohněm. Jednoty sokolské nedaly se sice strhnouti v domácí spory politické, ale všeobecný úpadek smetl celé jejich řady s povrchu, mnohé neodolaly různým proudům na jejich místo se tlačícím a zaměňovány ve spolky hasičské a pod., ale jádro přece zůstalo zdravé a neporušené. »Sokol Pražský« maje v čele vzorného starostu dra Tomáše Černého a malá hrstka oddaných jednot na venkově vzdorovaly neochvějně bouřím, i když společný list »Sokol« r. 1877 vycházeti přestal a tím i společné pojítko všeho Sokolstva ztraceno. Počet jednot r. 1875 sklesl na 70. Byl to však opět zjev Tyršův a jeho družiny, jež udržovala ducha a naději v řadách sokolských v těchto těžkých dobách. Když konečně tíseň ulevila a v Čechách nastal obrat k lepšímu, vzpružen i ruch v jednotách sokolských a již opět zříti bylo v nich horlivý život. V lednu r. 1881 počato opět za redakce dra Tyrše s vydáváním časopisu »Sokol« a na r. 1882 svolán do Prahy první slet všesokolský, jenž osvěžil na dobro všechny pokleslé síly. Sletu účastnilo se 76 jednot s 1000 členy a o veřejném cvičení na ostrově Střeleckém cvičilo velením dra Tyrše na 720 Sokolův. Významnou touto manifestací, kteréž se účastnilo i Sokolstvo jihoslovanské, zahájena nova doba v dějích Sokolstva. (Zdařilou upomínkou na tento slet jest »Památník Sokola Pražskéhœ vydaný red. F. Tallowitze a Jos. Müllera.) Účinek slavnosti jevil se na všech stranách, r. 1882 stoupl počet jednot na 120, zkušenosti let minulých vedly k náležitému upravení činnosti, tělocviku věnována odtud největší pozornost a staráno se téz o řádný dorost cvičitelský. Již r. 1884 Sokolstvo mohlo ve velikém počtu odvážiti se zájezdu do Polska, do Krakova, a tím zahájiti významné výpravy k utužení stykův a vzájemnosti slovanské. Dne 8. srpna 1884 mnohoslibný rozvoj na okamžik zaražen úmrtím důmyslného organisátora dra M. Tyrše, ale věc sama zakotvila na půdě české již příliš pevně, aby byla zanikla s tvůrcem svým. Ve stopách Tyršových nastoupena žáky jeho další cesta a ihned po této ztrátě přistoupeno k budování tuhé organisace, jež měla jednak sblížiti jednoty, zorganisovati jejich činnost a upraviti jednotný jejich postup. Prvý krok učiněn r. 1884 zřízením župním, a to župou Tyršovou na středním Labi, za níž následovaly župy další, tak že r. 1887 stály již veškeré jednoty v Čechách a na Moravě v župních svazích. Vzájemný dohled a styk, společná cvičení veřejná, úrady cvičitelské a pod. měly za následek zjevné zvýšení činnosti a povznesení celé věci. R. 1836 pořádán »Sokolem Praž.« prvý kurs cvičitelský pro veškeré jednoty. Zároveň obrácen zřetel na budování tělocvičen vlastních, účelu vyhovujících. Na r. 1887 svolán druhý slet všesokolský do Prahy, učiněny k němu nejrozsáhlejší přípravy, ale zákaz vládní, oklestivší programm na nejmenší míru, zmařil uspořádání sletu. Zmar ten nezradil však Sokolstvo americké, aby nevypravilo se do vlasti vedením A. Volenského, K. Štulíka a J. Čermáka. Příchod jejich byl nadšeně uvítán, v Čes. Brodě na rychlo uspořádány závody za veliké účasti Sokolstva pod mohylou lipanskou, jež osvědčily vysokou vyspělost řad sokolských. Zákaz sletu vzbudil jen větší úsilí a rozšířil činnost v jednotách. Po letech ohnivého nadšení nadešla doba tuhé práce a přímé, věcné kritiky, jež dosáhla odstranění mnohých vad a hlubšího, vážnějšího pojímání úkolů sokolských. Dne 24. břez. 1889 konána ustavující valná hromada České Obce Sokolské, ve kteréž veškeré župy v Čechách sdruženy v jediný celek, obdobně zřízena r. 1892 Moravsko-Slezská Obec Sokolská. Péčí těchto dvou velikých svazků dosaženy v krátké době mnohé zdárné úspěchy, jednotnost ve vystupování, v povelech, jednota správy spolkové, zavedeno povinné sčitání, každoroční měsíční běhy pro výcvik cvičitelů, vydány odborné knihy, zvýšen dozor nad činností veškerou. Obzvláštní zřetel obrácen na výchovu mládeže škole odrostlé, dorostu, kterému poskytnuta příležitost k tělesnému a mravnímu vývoji v tělocvičnách. Výmluvným výsledkem snahy té staly se slety všesokolské, uspořádané v Praze r. 1891 u příležitosti zemské výstavy jubilejní a r. 1895 o výstavě národopisné. Onoho zúčastnilo se 7000 Sokolů mimo 300 hostí z Polska a 200 Jihoslovanův; o veřejném cvičení v Král. Oboře vystoupilo 2300 cvičencův. III. sletu všesokolského r. 1895 účastnilo se 7500 členů, na cvičišti na pláni Letenské cvičilo pak 4300 cvičencův. Při sletech těch pořádány též odborné výstavy. Obou sletův účastnili se též zástupcové francouzských gymnastů, čímž význam sletů jako důležitých pojítek českého národa s cizinou tím více se povznesl. Odvetou za návštěvy ty podnikány Sokolstvem četné zájezdy do Francie k sjezdům tamních jednot tělocvičných, a to r. 1889 do Paříže, r. 1892 do Nancy, r. 1894 do Lyonu, r. 1895 do Périgueux, r. 1900 do Paříže, r. 1901 do Nizzy, r. 1902 do Mansu, r. 1904 do Arrasu. Návštěvami těmi obohacena i značně látka cvičební podle vzorů cizích. Ani slovanských zemí nezanedbáno a pořádány obrovské výpravy r. 1888 do Lublaně, r. 1892 do Lvova, r. 1897 do Celje, r. 1903 do Lvova a r. 1904 do Lublaně, jež se staly výmluvnými manifestacemi vzájemnosti slovanské. Cenným doplňkem soustavy tělocvičné stala se i jízda na koni, zvláštními odbory jízdními pěstovaná se zdárným úspěchem. Vyspěvši vysoko na dráze tělesné výchovy, Sokolstvo počalo obraceti zřetel svůj i k mravní výchově svého členstva a širších vrstev; v resoluci »svatováclavské« r. 1895, přijaté na valném sjezdě »Č. O. S.«, vysloveno přání, aby snaha o mravní povznášení jednotlivcův kráčela stejně s výchovou těla, ke kterémužto cíli mají při jednotách býti zřizovány knihovny vybraného obsahu vzdělávacího, v členstvu buzen zájem pro odbírání a čtení dobrých knih, pořádány poučné přednášky a vycházky. K provedení těchto návrhů zřízen při »Č. O. S.« odbor vzdělávací, který zorganisoval práci tu prostřednictvím oborů jednot a žup a zasáhl velmi účinně ve všeobecnou činnost vzdělávací v národě, dav podnět k založení četných knihoven, veřejných čítáren, upravením práce přednáškové a pod. Výronem snahy té bylo vydávání časopisu »Svědomí«, žel, že přiliš krátké. R. 1896 doplněna organisace sokolská zřízením Svazu českoslovanského Sokolstva, v němž Česká i Moravsko-Slezská Obec Sokolská a župa Dolnorakouská nalezly pevné pojítko. K obstarávání a řízení práce cvičební zřízena ústřední rada technická z vynikajících zkušených odborníků, jíž svěřen úkol zdokonalovati soustavu a methodu cvičební. Též zorganisována péče o jednoty v území národnostně ohrozeném přikázáním jednot těch silným jednotám uvnitř země a zřízením velikých fondů podpůrných, sloužících zejména k podpoře staveb tělocvičen. R. 1898 počato s vydáváním úředního orgánu Svazu, »Věstníku Sokolskéhœ, a zvýšena snaha rozšířiti tělocvičný ruch do širších vrstev národa zejména rozmnožením cvičení dorostu a žen, zřízením ženských odborů tělocvičných při jednotách. K povznesení ducha i života sokolského na Moravě zahájeny veliké výpravy do různých končin Moravy r. 1898 výletem do Vel. Meziříčí a Hodslavic (2060 účastníků), po němž následovaly další r. 1899 na Macochu a do Třebíče, r. 1900 do Litovle, Zábřehu a Olomouce, r. 1902 do Mor. Ostravy. Vliv těchto hromadných výprav na uvědomění lidu moravského zejména v ohroženém pomezí jest zjevný a nepopíratelný. R. 1901 uspořádán v Praze IV. slet všesokolský, jehož průběh a rozměry vyšinuly se daleko přes meze všech podniků dřívějších a potvrdily neobyčejný vzrůst věci. Sletu účastnilo se na 12.000 členů, cvičení ve velkolepé areně na Letné 6500 borců, 800 žen a 1700 hochů. Mimo to dostavilo se k němu několik set Sokolů polských, chorvatských, slovinských a bulharských vedle zvláštního poselstva černohorského a gymnastů francouzských a dánských. Neobyčejného významu nabyla slavnost ta účastí četného poselstva městské rady pařížské s předsedou jejím p. Daussetem, jež dala podnět k užším přátelským stykům obou hlavních měst, Paříže a Prahy. R. 1904 rozšířena Česká Obec sokolská na Moravu, Slezsko a Dolní Rakousy, kdežto Svaz pojmouti má ve svůj okruh veškeré slovanské S., čímž organisace sokolská bude doplněna. Dnešní stav Sokolstva jeví se v těchto číslicích: koncem r. 1903 bylo v zemích koruny Sv.-václavské a v Dol. Rakousích 630 jednot sokolských sdružených ve Svazu českoslovanského Sokolstva, a to v Čechách 467, na Moravě a Slezsku 154, v Dol. Rakousích 9. Jednoty ty měly 51.505 členů, cvičilo v nich průměrně 11.950 členů, 6300 dorostu (mezi 14. – 18. r.), 4000 žáků, 6202 ženy a 2600 žákyň. Cvičitelů bylo 3032, vlastních tělocvičen 80. Jednoty ty pořádaly r. 1903 celkem 284 veřejných cvičení, 1742 výletů a 2426 přednašek. Orgánem Svazu jest čtrnáctideník »Věstník sokolský« vydávaný v Praze red. R. Bílka. Mimo to vychází měsíční revue »Sokol« v Praze red. drem J. Scheinerem a celá řada menších listů, j. »Prapor« v Kolíně, »Sokolský zpravodaj« v Plzni, »Tyrš« v Kroměříži, a dále »Věstníky« župní. V Kolíně vychází pak každoročně »Sborník Sokolský« red. A. V. Pragrem obsahující zevrubná data z jednot a žup sokolských. Vedle Svazu českosl. Sokolstva působí i několik českých jednot sokolských v Německu, Francii a Uhrách. Velikého rozšíření došla věc sokolská mezi českými vystěhovalci v Americe, kteří ve všech svých větších sídlech po příkladě staré vlasti zřizují své sbory sokolské. Sbory ty sdružily se r. 1877 v »Národní jednotu Sokolskoų, jež sídlí nyní v New-Yorku a má 36 sborů s 3327 členy a 4 sbory Sokolek. Sdružení to koná občasně v různých místech Spoj. Obcí sev.-amer. své závody a sjezdy a vydává orgán »Sokol Americký« redigovaný nyní drem J. Rudišem-Jičínským. Dějiny »Nár. Jedn.« a sborů k ní náležejících popsány jsou zevrubně v obsáhlém díle »Památník Nár. Jednoty Sokolské ve Spojených státech« vydaném r. 1904 v New-Yorku. Vedle sdružení toho samostatně stojí sokolská župa »Fügner-Tyrš« s 12 jednotami, se sídlem v Chicagu, vydávající odborný list »Borec« red. F. Martínka a J. Košaře a »Jednota dělnických amerických Sokolů« se sídlem v New-Yorku s 12 sbory, vydávající odborný list »Besídka Sokolská« red. Jos. C. Stuchlíka. Po příkladě a vzoru Sokolstva českého zřízeny – jak uvedeno – i sokolské jednoty v jiných zemích slovanských, jež přijaly jak zásady tak i soustavu, názvosloví, kroj a celé zřízení českého Sokolstva. Stav jejich r. 1903 jevil se takto: V Haliči polské bylo 10.871 Sokolů ve 106 jednotách, z nichž 32 mělo vlastní tělocvičnu a 35 své volné cvičiště. Cvičenců bylo 182. Jednoty ty tvoří svaz pod názvem »Związek polskich gimn. towarzystw sokolich«, jehož sídlo jest ve Lvově. Spolkový organ »Przewodnik gimnast. Sokoł« vychází ve Lvově red. A. Durského. Sokolských jednot polských v Německé říši jest 90 se 4117 členy, z níchž 1760 cvičí. Ustřední spolek »Związek sokoli w państwie niemieckiem« sídlí v Poznani, kdež vydává red. K. Rzepeckého svůj list »Sokoł«. – Sokolstvo slovinské má 14 jednot v Krajině, Gorici a Istrii s 1930 členy. Odborný list »Slovenski Sokol« vydává Sokol lublaňský red. dra V. Murnika. R. 1904 uspořádán byl v Lublani sjezd sokolský za obrovské účasti všech slovanských jednot. – Sokolstvo chorvatské má v Chorvatsku, Slavonii a Dalmacii 28 jednot se 4500 členy. R. 1904 seskupily se jednoty ty v »Savez hrvatskich sokolskich društavæ se sídlem v Záhřebě, kdež vychází též odborný list »Sokol« řízený drem F. Bučarem. – Mimo jmenované země působí porůznu sokolské jednoty i v Bulharsku, Srbsku a na Rusi, kdež v poslední době zahájen čilý ruch sokolský přičiněním českých učitelů tělocviku z řad sokolských vysílaných. Společným pojítkem všech jednot slovanských má býti Svaz Slovanského Sokolstva, o jehož zřízení právě se pečuje. –Dějiny Sokolstva v prvém 20tiletí od dra Scheinera (Pr.,1887) a téhož Dějiny Sokolstva ve sborn. »Rádce Sokolský« (Praha, nákladem Čes. Obce Sok.). Schnr.

Související hesla