Sokotský sultanát

, též sokotský chalífát – rozsáhlý stát v severní Nigérii, který ustavil zač. 19. stol. fulbský islámský vládce U. dan Fodio. Nová fulbská aristokracie vládla nad hauskými městy. V roce 1903 připojen jako britský protektorát k Nigérii, sultán ze Sokota a emírové si však uchovali výsadní postavení.

Ottův slovník naučný: Sokotský sultanát

Sokoto (Sokotó, Sokkatu, Sakatu), felátská říše v záp. Súdáně v Africe, největší z bývalých t. zv. států Hausských, rozkládá se mezi 13° 30' – 7° 40' s. š. a 4° 35' – 13° 30' v. d. a zabírá asi 324.000 km2. Hranice její nelze určiti přesně, poněvadž některé krajiny jsou sultánu sokotskému podřízeny bezprostředně, jiné jsou v závislosti velmi volné. Celkem možno říci, že moc sultánova sahá na j. az po řeku Binue, na vých. k Bornu, na záp. k Nigiru a na sev. k Sahaře. Jižní končiny říše jsou hornaté, kdež hory dosahují výše přes 2000 m, kdežto na sev. od 11° s. š. rozkládá se většinou náhorní rovina, sklánějící se znenáhla k sev. a sev.-západu. Z řek mohutny jsou toliko pohraniční Binue a Nigir, k nimž spějí četné menší toky na záp., jihozáp. a jih (S., Kaduma), jenom Thaba, vlévající se do Komadugu, vysílá vody své k jezeru Čadskému. Podnebí, zvířena a květena jsou súdánské. Obyvatelstvo, počtem 10 – 12 millionů duší, tvoří převážnou většinou Hausové, náležející k súdánským černochům, k nim pak druží se něco Mandingů, Tuáríků, Sonrhájův a Arabů. Panujícím však kmenem jsou Fulbeové čili Felátové, žijící dílem ve městech, dílem po venkově jako pastevci, ale málokde udrželi se nesmíšeni. Výživu opatřuje si obyvatelstvo orbou, řemesly a obchodem; při tom Hausové jsou hlavně obchodníky a řemeslníky, kteří při tom mimořádně provozují orbu, kdežto Fulbeové zabývají se chovem dobytka. Orba mezi živnostmi nevyniká, poněvadž podnebí jest celkem suché (5 měsíců v roce neprší vůbec, doba deštivá trvá od konce dubna do poč. října) a doba vegetační obmezena jest toliko na dobu deštivou. Umělé zavlažování provádí se toliko kolem měst Sokota a Kana. Pěstují se proso (sorghum), rýže, vynikající prý v okolí Sokota znamenitou jakostí, něco kukuřice a pšenice, podzemnice olejná, gero (Pennisetum spicatum), boby, yamové (jamové) hlízy, bataty, maniok, sesam, znamenitá cibule, cukrová třtina, z níž však se nevyrábí ani cukr ani lihoviny, kolokasie, pepř, banány, palma olejná a vinná, dýně (Lagenaria vulgaris), bavlna, která by při svědomitějším pěstování mohla nabýti velikého významu, kapok (Eriodendron anfractuosum), indych a henna; s akacií sbírá se něco gummy. Kolové ořechy, odtud vyvážené, přicházejí sem obchodem z jiných krajin. V chovu dobytka nejdůležitější místo zaujímá skot, dále chov ovec, méně koz; koním nesvědčí podnebí, za to však osel jako soumar je na severu obecně rozšířen. Velbloud jest domácím zvířetem toliko v sev. krajinách stepnatých, kamž přichází prostřednictvím arabských obchodníkův; ale velmi snadno podléhá podnebí. Rozsáhlý je chov drůbeže, nejvíce kachen a vedle nich i krůt; na mnohých místech chová se též pštros. V průmyslu zaujímá přední místo textilnictví, nacházející dobrou surovinu v domácí bavlně. Dále následuje vydělávání a barvení koží, jakož i výroba zboží řemenářského a sedlářského, potom průmysl kovovnický, výroba zbraní i klenotů (práce mnohdy uměle tepané a ryté). Rozsáhlé je též hrnčířství, výroba rohoží a košů, lýčených provazův a lan. Řemeslníci sdruženi jsou v cechy. Obchod jest velmi živý, ale obrací se znenáhla na jih k pobřeží, kdežto dříve vedl se přes Saharu ke Středomoří. Nejživější trhy mají však dosud sev. města, jmenovitě Kano. Vyvážejí se bavlna a látky bavlněné, kůže a kozené zboží, slonovina, pštrosí péra, kolové ořechy, pryskyřice, indych, rohože, otroci; naproti tomu dovoz obsahuje látky bavlněné, vlněné i hedvábné, koberce, železné zboží, nepravé klenoty, skleněné výrobky, kávu, cukr, střelný prach, sůl, koně, kauriové mušle, koření. Umělých cest není a doprava provádí se karavanami. – Sultanát Sokotský založil kol. r. 1802 Othmán dan Fódio jenž do r. 1808 skoro všecky země Hausské uvedl pod moc svou a nějakou dobu vládl i v záp. Bornu; hrob jeho v Sokotě podnes jest předmětem veliké úcty a láká k sobě četné poutníky. Nástupci jeho až na malé ztráty udrželi zděděné panství v původním rozsahu, avšak postupu Evropanů dělících se o Afriku odolati nedovedli. R. 1885 a opět 1890 sultán úmluvou povolil Britské společnosti Nigirské monopol obchodu po obou stranách Nigiru i Binue, jakož i vytězování nerostův a konečně r. 1903 po některých rozmíškách území sokotské obsazeno vojskem anglickým. Počítá se nyní za čásť britské državy Nigerie.

Související hesla