Soli

, chemické sloučeniny odvozené od kyselin náhradou vodíkových iontů v molekulách kyselin ionty kovů. Rozlišují se soli jednoduché, kyselé (hydrogensoli), podvojné, potrojné, smíšené a další.

Ottův slovník naučný: Soli

Soli. Z historického postupu vývoje poznatkův a názorů o solech jest zřejmo, že s nimi úzce souvisí i vývoj nejdůležitějších chemických theorií. Soli. náležejí k látkám, které v praxi jsou již dávno známé. Původně nebylo rozdílu mezi zásadou, kyselinou a solí. Do pol. XVII. stol., kdy Glauber připravil soli. uměle (síran sodnatý), byly známy soli. vyskytující se jen v přírodě. Neutrálné, zásadité a kyselé soli. rozeznával prvý Roulle, avšak též často zaměňoval soli. s kyselinami. Baumé neuznával roztřídění solí podle Roullea a tvrdil, že jediné neutrální soli. jsou skutečné sloučeniny, kdežto zásadité soli. jsou směsi neutrálních solí se zásadami, kyselé pak směsi neutrálních solí s kyselinami. Kvantitativně prvně studoval soli. Wenzel, sledoval jmenovitě vzájemné působení dvou solí v sebe (na př. síranu sodnatého v dusičnan vápenatý), vynašel určité zákonité vztahy při těchto vzajemných reakcích, poměry množství kyselin neb zásad v sebe účinkujících ještě nerozeznal. Tyto poměry snažiI se později vystihnouti Richter, při výzkumu o zastupování stříbra v jeho solech mědí a této zinkem počítá již s rovnomocnými množstvími. Práce Wenzelovy i Richterovy nabývají náležitého významu teprve pozdějšími pokusy a dedukcemi, které učinil slavný chemik Berzelius, jenž souladně s názory Lavoisierovým i a Daltonovými vybudoval nauku o rovnomocninách, ekvivalentech. Podle hypothesy dualistické pokládány soli. za sloučeniny zásaditých kysličníků s kyselými kysličníky na př. v síranu mědnatém, kysličník měďnatý s anhydridem kyseliny sírové. Podle hypothesy elektrochemické, jejímž horlivým zastancem byl Berzelius, rozeznávány v solech části elektronegativní (anhydridy kyselin) a elektropositivní (zásady); domýšleno, že obě části opačnými elektřinami v solech vzájemně jsou vázány. Podle theorie unitární (Laurent a Gerhardt), podle níž v složité látce veškeré prvky společně vlivem svým se projevují, pokládají se soli. na př. síran měďnatý za určitou sloučeninu mědi, síry a kyslíku. Theorií kyselin vodíkových (Davy-Liebig-Mendělejev) vysvětluje se sůl jako kyselina, v níž vodík nahrazen jest kovem.) Soli. povstávají vzájemným působením kyseliny a zásady, a to v poměru zcela určitém. NaOH (natriumhydroxid, zásada) + HCl (chlórovodík, kyselina) ( NaCl (chlórid sodnatý, sůl) + H2O (voda). Soli. rozeznáváme: neutrálné-normálné, aneb převládá-li v nich ještě kyselina, kyselé, jestliže zásada, zásadité. Od kyseliny sírové H2SO4 lze odvoditi: Na2SO4 = normální síran sodnatý, NaHSO4 = kyselý síran sodnatý, Bi2(OH)4SO4 = zásaditý síran vizmutový. Rozmanitost solí jest ještě mnohem větší za různých kombinací vícesytných kyselin a vícesytných zásad. Spojením několika neutrálních solí v sloučeniny určitých stoechiometrických poměrův a stálých krystallických forem povstávají t. zv. podvojné s., na př.: MgSO4K2SO4 6H2O, schönit; KClMgSO4 3H2O, kainit. Sloučenství toto trvá jen v pevném stavu, v roztocích podvojné soli. skýtají charakteristické reakce jednotlivých svých součástí. Na rozdíl od těchto komplexní s., na př.: K4Fe (CN)6, kaliumferrokyanid, K3Fe(CN)6, kaliumferrikyanid, nejeví v roztocích osobitých vlastností všech svých komponent, nýbrž vykazují reakce nové, které přičítají se povstalým složkám (komplexním iontům) zde Fe(CN)6'''', respekt. Fe(CN)6'''. Isomorfní směsi, vzniklé společnou krystallisací isomorfních solí, buď nejeví aneb jen náhodně jeví složení v stoechiometrických poměrech. (KRb)2SO4, Na2(SSe)O4.10 H2O. Soli. tvoří v chemii charakteristickou skupinu sloučenin, ony projevují se mnohými společnými jak fysikálními, tak chemickými vlastnostmi. Vlastnosti tyto (krystallografické, rozpustnost, jejich chování jako elektrolytů, stálost atd.) nejsprávněji vystihuje periodická soustava. Rozklad solí nastává buď vniterně: Fe2(SO4)3 ( Fe2O3 + 3 SO3, aneb jest vzájemný: AgNO3 + NaCl ( AgCl + NaNO3, aneb jednostraný (silnější kyselinou): CaCO3 + H2SO4 ( CaSO4 + H2O + CO2 (mocnější zasadou): ZnCl2 + 2 KOH ( Zn(OH)2 + 2 KCl (positivnějším kovem): CuCl2 + Zn ( ZnCl2 + Cu. V chemii organické jest rozmanitost solí dalekosáhlá. Ke skupině různých jednoduchých, buď normálných, kyselých neb zásaditých solí organických kyselin přičítány bývají ještě estery. V přírodě shledáváme soli. téměř všude. V organismu, v kostech živočichů, v rostlinstvu atd. (hlavně soli. alkalií, fosforečnany, uhličitany, šťovany vápna a pod.). Pestrost a množství solí v kůře zemské, meteoritech a ve vodách jest nesmírná. B. Kužma.

Související hesla