Sonometr

, přístroj k určování absolutní výšky tónů.

Ottův slovník naučný: Sonometr

Sonometr, zvukoměr, přistroj k měření zvuku. Vynálezcem jeho jest již Pythagoras a Galilei. Nejobyčejnější tvar sonometru, sloužící k určování počtu výchvějů tónů, jest monochord . Sonometr jest též přístroj k měření citlivosti sluchu a sluje pak audiometr . Vyobr. podává zařízení sonometru Hughesova. Skládá se ze 3 cívek C1, C2, C3 ovinutých isolovaným drátem měděným. Cívky C1, C3 jsou pevné o nestejném počtu závitů (cívka C3 má malý počet závitů) a jsou opačně vinuté. Cívka C2 jest posuvná, má stejný počet závitův a jest stejně veliká s cívkou C1. Spojení cívek C1 C3 obstarává mosazné pravítko se stupnicí. Chce-li se měřiti citlivost sluchu, zapnou se dráty a b do svorek malého indukčního apparátu, tento uvede se v činnost, dráty c d připnou se ke svorkám telefonu, který přiloží se ke zkoušenému uchu. Elektrický proud v cívkách C1 C3 indukuje v cívce C3 nové proudy opačného smyslu, jež způsobují v telefonu bzučení. Posouvá-li se cívkou tak dlouho, až v telefonu nastane ticho, tu číslo, jež ukazovatel cívky C2 ukáže na stupnici, udává citlivost sluchu. Stupnice bývá provedena obyčejně tak, že číslo 1 udává správné slyšení, tedy citlivost nejvyšší, a poslední číslo 200 pak značí úplnou hluchotu.