Sorel Charles

, francouzský prozaik. Autor pikareskního románu La vraie Histoire comique de Francion (Komická historie Franciona), barvitě líčícího život a společnost za Ludvíka XIII.

Ottův slovník naučný: Sorel Charles

Sorel [sorèl] Charles sieur de Souvigny, spis. franc. (* 1602 v Paříži – † 1674 t.). O jeho životě není mnoho známo. Byl především nástupcem svého strýce historiografa Charlesa Bernarda, ale více vynikl jakožto romanopisec. Byl najmě satirikem a za terč svých vtipů obral si zvláště mravy středních stavů XVII. stol. posmívaje se emfatickým citům a precioskám tenkrát moderním, ve kteréž příčině měl velký vliv i na Molièra a pokládá se za předchůdce Boileauova. Sloh Sorelův je však příliš drsný, ačkoli četba jeho děl jest zajímava, protože podávají pěkný obraz soudobých mravů. Nejznámější z děl Sových je burleskní román La vraie histoire comique de Francion (Pař., 1622, za krátko dočkal se 60. vyd., ač dodělán teprve r. 1641; nově vydal Colombet, Pař., 1858), v němž persiflováni slovutní vrstevníci jako Balzac. Zdá se, že román byl příčinou, že Sorel byl zbaven svého místa. Jeho Berger extravagant ou l'Antiroman (1627, 3 sv.) jest nejlepší napodobenina Don Quixota a satirou na pastýřskou poesii. Tom. Corneille zpracoval jej pro jeviště. Mimo to uvádíme Polyandre (1648), dobrý, avšak nedokončený román realistický, pak La science universelle (1635 – 44, 4 sv.), Histoire de la monarchie française (1636, 2 sv.), Discours sur l'Académie française (1654), satirickou allegorii pod názvem Relation de ce qui s'est passé au royaume de Sophie depu is les troubles excités par la rhétorique et ľéloquence (1659), Bibliothèque française (1664), La connaissance des bons livres (1673). Srv. E. Roy, La vie et les oeuvres de Charles Sorel (Pař., 1891).

Související hesla