Southey Robert

, anglický básník; patřil mezi jezerní básníky. Autor hrdinských eposů (Thalaba zhoubce). V roce 1813 poeta laureatus.

Ottův slovník naučný: Southey Robert

Southey [saudzi] Robert, básník a dějepisec angl. (* 1774 v Bristolu – † 1843). Studoval na škole Westminsterské, ale byl odtamtud vyloučen pro článek proti tělesným trestům, uveřejněný v listě »Flagellant«, jejž sám založil. Ani v Oxfordě nevydržel pro svoje smýšlení příliš svobodomyslné. Odebral se do Bristolu a vydal sbírku básní, oslavujících franc. revoluci, pro něž se svými příbuznými se rozešel. Potom následovalo romantické výstřední epos Joan of Arc (Bristol, 1795), množství básní příležitostných, tragédie The fall of Robespierre a zejména Wat Tyler (vydaná až r. 1817), již pracoval s Coleridgem, s nímž se chtěl dokonce i do Ameriky vystěhovati a založiti tam kommunistický stát. S Coleridgem pořádal také v Bristolu politické přednášky a oba přátelé pojali r. 1795 za manželky sestry Frickerovy. Ale Southey opustil za velmi krátký čas svoji choť, která i nadále užívala svého dívčího jména. Southey odebral se do Španělska a Portugalska, kde zdržoval se u strýce po 6 měsíců, zabývaje se horlivě literaturou portugalskou i španělskou. Po svém návratu vydal Letters written during a short residence in Spain and Portugal (1797) a vstoupil do právnické školy Grays Inn, ale dlouho tam nevydržel přes všecky úmysly žíti spořádaně. Nicméně revolucionářské myšlenky jeho se poněkud uklidnily, smířil se s poměry, ač se stavěl proti dobývačným choutkám Francie. Brzo vrátil se k literatuře a vydal Minor poems (Bristol, 1757) a Ballady, jež značně zpopularisovaly jeho jméno. Ochuravěv odebral se znovu do Portugalska, kde sbíral materiál k dějinám země, ale v brzku se vrátil a usadil se trvale v Gretě u jezera Keswického, v Cumberlandu, s chotí i švekruší a jejími dětmi, jež Coleridge byl opustil. R. 1807 dostalo se mu státní pense a dřívější republikán změnil se ve svých názorech jak politických, tak náboženských v konservativce; r. 1813 jmenován poet-laureate. R. 1839 oženil se po druhé (viz níže), ale r. 1840 byl raněn mrtvicí a zůstal v bezvědomém stavu až do smrti. Literární jeho činnost byla nadmíru hojná, napsalť 109 svazkův a asi 150 rozprav do »Annual Review«, »Foreign Quarterly« a »Quarterly Review«, konaje vždy ke svým pracím rozsáhlá studia. Proslavil se zejména epickou básní Thalaba, the destroyer (1801), romantickým nerýmovaným vypravováním neobyčejné krásy, po němž následovaly Metrical tales (1804), Madoc (1805), pak The curse of Kehama (1810), jeho největší báseň, fantastické vypravování založené na pověstech indických, vynikající zvláštní lokální barvitostí, a Roderick, the last of the Goths (1814, nově zpracoval H. Morley 1891), epos popisující zničení říše Visigotské od Arabův. Následovala pak řada básní příležitostných, jež nepřispěly ničím k jeho slávě; jako dvorní básník Southey opěvoval vítězství Wellingtonovo v Carmen triumphale (1814), napsal The poet's pilgrimage to Waterloo (1816), ódu na spojence, a po smrti Jiřího III. vydal The Vision of Judgement (1821), již Byron právem zkritisoval. Jakožto básník Southey vyniká uhlazenou formou a krásnou deskripcí, ale myšlenky jeho jsou celkem mělké, tak že dnes lze jej čísti toliko v úryvcích. Z prosaických jeho prací vynikají biografie a důkladná, ač poněkud rozvláčná díla dějepisná, jako: Life of Nelson (1813); Life of Wesley (1820); History of Brazil (1810 – 19, 3 sv.); History of the Peninsular war (1823 – 28, 2 sv.); The Doctor (1834 – 37, 7 sv.), církevní to dějiny anglické; náboženská The book of the church (3. vyd. 1825); sociální Letters from England by Don Manuel Espriella (1807, 3 sv.); Sir Thomas More or colloquies on the progress and prospects of society (1829, 2 sv.). K tomu se druží A tale of Paraguay (1825); The lives of British admirals (1833 – 40, 5 sv.), biografie Bunyana, Wattse, Cowpera a j. Politického obsahu jsou Political essays, kdežto obsahu různého jsou pozorování a rozpravy Omniana (1812, 2 sv.). Zmínky zasluhuje zpracování středověkých románů Amadis of Gaul (1803, 4 sv.) a Palmerin of England (1807) a vydání Select works of British poets from Chaucer to Jonson (1831). Jeho Poetical works (Lond., 1837) byly vydány několikráte. – Jeho druhá choť Caroline Anne (* 1786 – † 1854 t.) byla rovněž vynikající spisovatelkou. Byla dcera obch. kapitána indické společnosti Charlesa Bowlesa, ale záhy osiřela a nouzí byla nucena zabývati se spisovatelstvím. Na doporučení Southeyovo vydal Longman jeji básně Ellen Fitzarthur (Lond., 1820) a The widow's Tale (1822), jež sice nesetkaly se s valným úspěchem, ale byly příčinou čilé korrespondence její se Southem a i pozdějšího jejich sňatku. Ten však nebyl valně šťastný, neboť Southey krátce potom onemocněl a dítky z prvého manželství ztrpčovaly nevlastní matce život. Southeyová vydala ještě Solitary hours (1826); Chapters on churchyards (1829); The Birthday (1836) a j. Srv. Dowden, Life of Southey (Englishmen of Letters Series, 1879); J. Cottle, Reminiscence of Coleridge and Southey (Lond., 1847). Jeho syn Charles Cuthbert Southey vydal Life and correspondence of the late R. Southey (t., 1849, 6 sv., a 1862).

Související hesla