Spenser Edmund

, anglický renesanční básník; představitel dvorské poezie. V roce 1580 se stal sekretářem správce Irska. Autor nedokončeného alegorického eposu The Faerie Queene (Královna víl), oslavujícího v šesti knihách hlavně křesťanské ctnosti, anglickou královnu, politiku, protestantské náboženství a dvorskou kulturu (sedmá kniha je filozoficky zaměřena na vztah stálosti a proměnlivosti). Básněmi ovlivnil vývoj anglické poezie (tzv. spenserovská strofa) a působil např. na J. Miltona, sentimentalisty, romantiky. Psal i pastýřskou a milostnou poezii (eklogy The Shepheardes Calender – Pastýřův kalendář, sonety Amoretti, svatební písně Epithalamion, Prothalamion) a satiru. Česky vyšel výbor básní Svatební píseň.

Ottův slovník naučný: Spenser Edmund

Spenser [-s'r] Edmund, slavný básník angl. (* 1553 v Londýně – † 1599), pocházel asi z rodiny vznešené, avšak zchudlé, neboť na universitě cambridgeské byl t. zv. sizarem, t. j. žákem přisluhujícím kollegům bohatším. Na Pembroke Collegi v Oxfordě prodlel od r. 1569 do r. 1576, kdy stal se magistrem. R. 1578 přišel do Londýna, kde nalezl v ušlechtilém rytíři a básníku Philipu Sidneyovi vzácného příznivce; v Penshurstu, sídlu Sidneyově, sblížili se oba vynikající muži důvěrným přátelstvím. Sidneyovi věnoval r. 1579 Spenser první své významné dílo básnické, The shepherd's calendar, k němuž dala podnět nešťastná láska básníkova. Báseň skládá se z dvanácti eklog pojmenovaných podle měsíců; ve dvou eklogách básník pod jménem Colina Clouta, figury, již uvedl do literatury starší básník Skelton, žaluje do tvrdosti srdce milenčina; v ostatních probírají se různé otázky náboženské, poetické a morální a nechybí ani narážek časových ani pochlebných adress na královnu Alžbětu. Filip Sidney doporučil Spensera slavnému dvořanovi, hraběti z Leicestru, který upozornil na něho královnu Alžbětu. R. 1580 Spenser doprovázel již jako sekretář lorda Greye de Wilton, nového irského náměstka, do Dublina, kde setrval v tomto úřadě dvě léta. R. 1586 obdržel od královny anglické statek Kilcolman-Castle u Corku, který býval kdysi majetkem irského rebella Desmonda, s povinností, aby zde sídlil; zde básník ztrávil, nepočítajíc kratších návštěv v Londýně, plných dvanáct let jako vládní úředník a zde napsal hlavní dílo své, slavnou allegoricko-rytířskou a popisnou báseň The Faerie Queen, k níž pojal plán r. 1584. Její první tři zpěvy předčítal Walteru Raleighovi, dvořanovi v nemilost upadlému, který právě tehdy žil v Irsku, a ten přiměl jej k tomu, že předložil (1589) tyto tři zpěvy v Londýně královně Alžbětě. Následujícího roku byly vydány tu tiskem s dedikací královně, která vykázala básníkovi za to roční pensi 50 liber sterlingů. R. 1591 Spenser oženil se s irskou slečnou Alžbětou, která jej po delším zdráhání vyslyšela; Epithalamium (svatební báseň), kterou pak zbásnil, jest snad nejsvěžejší z jeho plodů přes únavný místy apparát mythologický. Následovala Danaida, elegie Astrophel, psaná na smrť příznivce básníkova, Philipa Sidneye, řada sonettů – práce, které trpí mnohdy nezáživností nebo chladností a abstraktností celkovou i jednotlivých partií, ale obsahují při tom mnoho umělecké kultury a místy i ryzí krásy básnické. R. 1596 vyšla čtvrtá až šestá kniha »Faerie Quee◁; mělo následovati ještě podle plánu básníkova šest knih, ale báseň nebyla nikdy dokončena; jsou z nich zachovány jen zlomky. »The Faerie Quee◁ jest nejdokonalejší anglická báseň svého druhu: genru allegoricko-popisného a romanticky rytířského. Obsahem jejím jsou výpravy a dobrodružství, které podniká dvanáct (nebo vlastně šest, neboť báseň jest dovedena jen do poloviny) rytířů, náležejících ke dvoru královny vil Gloriany; dobrodružné činy tyto ukládá jim královna, aby se ukázalo, kdo z nich jest nejhodnější dostati ruku paní, kterou všichni milují. Každý z těchto rytířů ztělesňuje některou ctnost: mírnost, cudnost atd. Princ Arthur, který viděl ve snu královnu vil, navštíví vílí zemi a pomáhá v různých kritických chvílích rytířům; na konci měl se zasnoubiti s vílí královnou. Allegorie chtěla líčiti boj zla s dobrem a konečné vítězství dobra; přes to uvádí však do svého plánu i osoby historické, tak královnu Alžbětu (pod maskou vílí královny), lorda Greye a j., a dovoluje si časové narážky. Jako celek báseň Spenserova jest dnešnímu vkusu cizí a neztravitelná; sloučení allegorické úmyslnosti a romantické dobrodružné pestrosti v komposici této básně dnes přímo odpuzuje. Ale jednotlivé zpěvy, posuzovány samy o sobě, působí silou uměleckou a básnickou. Pestrý romantický život čisté jinak obraznosti vře a kypí v těchto zpěvích; není to ovšem naivní rytířská romantika staré poesie epické, nýbrž romantika spíše literární, romantika umělé doby kulturní, která se neobejde bez složité mašinerie a mythologického i kouzelnického apparátu; Spenser jest právě žákem italské renaissance, literátem, který se učil u Ariosta a Torquata Tassa; romantika jeho jest již dekorativná a popisná, romantika galantně-dvorská. Spenser byl především duch veliké umělecké kultury literární a teprve na druhém místě básník. Popisné partie bývají nejsilnější v jeho básních a jeho umění malovati slovem jest velmi vyspělé; jeho básnický jazyk jest dílem veliké literární kultury, nástrojem velmi melodickým a pružným; po stopách velikých básníků italských vytvořil novou strofu, novou varietu italské stanze , t. zv. stanzi spenserovskou, v níž největší básníci angličtí, Byron a Shelley, zbásnili některá z největších svých děl. – R. 1596 Spenser vydal plaidoyer pro anglickou správu v Irsku ve formě dialogu, A view of the present state of Ireland, a r. 1598 byl z těch, proti nimž se obrátilo propuknuvší irské povstání, a právem asi potud, že Spenser soudil o Irech nespravedlivě a nenávistně. Kilcolman-Castle byl přepaden a Spenser stěží zachránil s rodinou holý život – nejmladší dítě jeho uhořelo při tom v zapáleném domě. Tři měsíce potom básník zemřel v Londýně; byl pohřben v opatství westminsterském, kdež na jeho hrobě postaven r. 1620 pomník. – Souborně vydali díla Spenserova: Hughes (Lond., 1715 v 6 sv.; 1778, 8 sv.); Todd (t., 1805 v 8 sv.); Aikin (t., 1843 v 5 sv., 1845 v 1 sv.); Mitford (t., 1852 v 5 sv.); Routledge t., 1853); Child (Boston, 1855); Collier (Lond., 1862 v 5 sv.). Kritika a biografie: Warton, Observations on the Fairy Queen (Lond., 1754); Craik, Spenser and his poetry (t., 1871 ve 3 sv.); Dean Church, Edmund Spenser (t., 1887, 2. vyd.). Šld.

Související hesla