Spodium

, kostní uhlí; jemně rozptýlený uhlík vyrobený karbonizací odtučněných kostí. Používá se k výrobě červených barviv a v cukrovarech k odbarvování rafinádních šťáv.

Ottův slovník naučný: Spodium

Spodium, uhlí z kostí, jest výrobek, který obdržíme žíháním, pálením kostí bez přístupu vzduchu. Při processe tom vyvíjí se množství spalitelných plynů nepříjemně páchnoucích, mimo výrobky, jež možno snadno zkapalniti a od sebe odděliti v tekutinu olejnatou, těžkou, dehet z kostí, a v tekutinu vodnatou, dehtem páchnoucí, obsahující soli ammoniakálné. Zbytek pak všeho jest s., uhlí z kostí. Poněvadž spodium zvláště v cukrovarství upotřebuje se k odvápnění a odbarvení šťávy, vyrábí se po továrnicku i ve velikých cukrovarech. V továrnách rozdělují se kosti podle jakosti a pro spodium vybírají se nejraději silné, pokud možno čerstvé, tvrdé hnáty, ježto kosti volnější struktury dávají spodium drobivé, které nevydrží častějšího oživování. Vybrané kosti zbavují se tuku, poněvadž tuk činí spodium lesklým, málo pórovitým. Peci k zuhelnění kostí jsou různých soustav. Některé jsou zařízeny na topení nepřetržité, jiné posud ještě na topení přerušované. Peci na topení přerušované jsou peci plamenné, v nichž lité nebo chamottové kelímky stojí na sobě tak, že hořejší přikrývá kelímek dolejší a všecky vyplněny jsou kostmi. Žár třeba udržovati po dobu 6 – 8 hod. Tvořící se plyny a dehtové páry přispívají k udržení vysoké temperatury tak, že paliva nutno přikládati jen zcela málo. Spálené kosti, s., lze pak vybírati z kelímkův, až když úplně vychladne. Peci s topením nepřetržitým spotřebují paliva poměrně méně a jsou zařízeny zcela obdobně jako peci plynárenské s retortami buď ležatými nebo stojatými. Zuhelnění zde trvá asi 2 hodiny, po jichž uplynutí uhlí ještě žhavé vysype se do železných nádob, jež ihned se uzavrou a nechávají zvolna chladnouti. Výhoda těchto pecí leží na bíledni. Plyny unikající z retort vedou se do pecí k spálení, ostatní dehtové produkty se jímají. Má-li se zjistiti jakost spodia, zda je dobře vypáleno, děje se tak zředěným hydrátem sodnatým, jejž spodiem filtrujeme. Čistý filtrát ukazuje spodium dobře pálené. Vychladlé spodium rozemílá se na kousky asi velikosti čočky na strojích zvláště k tomu konstruovaných, při čemž hledí se k tomu, aby se ho rozpráškovalo co nejméně, protože spodium v prášku má cenu nepatrnou jen jako černá krycí barva. Rozemleté pak se vysívá a podle velikosti třídí. Kosti zuhelnělé dávají asi 60% spodia, obsahujícího 6 – 12,5% uhlí, ostatní jest popel, stopy vodíku, dusíku, kyanidu draselnatého. S., jako každé uhlí, má vlastnost absorbovati plyny a páry, odstraňovati z vodných roztoků barviva, cukry, alkaloidy a některé soli, srážeti je na sobě. Vlastnost tato vystupuje tím mohutněji, čím jemnější spodium jest, čili čím více povrchu zaujímá. Užívá-li se přes to v technice spodia hrubozrného, děje se to proto, že jemně práškované nesnadno jest dostati z kapalin, mimo jiné nevýhody při manipulaci. Při odbarvování tekutin spodiem má nemalý vliv i temperatura, při níž se tak děje; horká kapalina odbarvuje se lépe než studená. Spodium dlouho na vzduchu ležící, zvláště v atmosféře ammoniakálné, pozbývá účinnosti do té míry, že k dosažení stejného účinku nutno bráti množství dvojnásobná; tomu lze však odpomoci chlórovodíkovou kyselinou velmi zředěnou. Poněvadž spodium jest silně hygroskopické, stává se, že obsahuje někdy 15 – 21% vody. Jak usilovně zvláště čerstvé spodium vodu přitahuje, vidno z toho, že při absorpci vodních par ze vzduchu samovolně se zahřívá a zahřívání to může jíti i tak vysoko, že se zapálí. Odbarvovací mohutnost spodia určuje se buď cestou chemickou nebo opticky. Chemicky děje se tak pomocí roztoku indigového určité koncentrace, v němž spodium se zaváří, nechává 24 hodiny státi a po zfiltrování se určí permanganátem draselnatým množství zbylého indiga. Opticky určuje se přístroji zvláště k tomu konstruovanými, dekolorimetry, kolorimetry, chromoskopy a j. Absorpční mohutnost spodia však není nevyčerpatelná; po čase přestává odbarvovati n. soli vyluhovati. Zvláštní jest, že s., které již neodbarvuje, vyluhuje ještě soli a naopak. Zbavíme-li spodium absorbovaných látek cizích, oživuje, což pro cukrovary jest velmi důležité. »Oživení« může býti s týmže spodiem provedeno 20 – 25krát, při čemž pokaždé utrpíme ztrátu 1,2 – 2,5%. Spodium se propírá vodou a soli, ponejvíce vápenaté, vytahují se kyselinou solnou, velmi zředěnou, jíž nesmí býti nadbytek. Organických substancí zbavuje se spodium »kvašením« buď »suchým« nebo »vlhkým« nebo »polovlhkým«. »Suchého kvašení« užívá se málo; spodium nechá se v hromadách 10 – 12 dní; za krátko vystoupí temperatura až k 70°, organické látky jsou v rozkladu tím rychlejším, čím více spodium jest načechráno. »Mokré kvašení« děje se tím způsobem, že spodium v jamách nebo kádích poleje se vodou a nechá se klidně státi, až přestanou vycházeti bubliny kys. uhličité a unikati ammoniak se sírovodíkem. »Polovlhké kvašení« záleží v tom, že spodium poleje se v kádi vodou, nechá se 12 – 18 hodin státi; tím vylouží se rozpustných látek většina. Voda se stáhne, spodium dá se na hromadu a občas polévá vodou. Vyčištěné spodium se vyváří s vodou, vypírá a suší. Za náhražky spodia byly doporučovány různé materiálie, jako uhlí z bituminosních břidlic, melassy, rašeliny a j., ba i uměle bylo připravováno z odpadků koží. V Indii dobývalo se kdysi spodium ze slonoviny, spodium ex ebure, spodium nigrum. Bylo-li vypáleno do běla, sloužilo za léčidlo, spodium album. Ovšem bylo toto spodium album hojně porušováno popelem třtiny bambusové. Ve středověku spodium slulo též uhlí vůbec, saze, také potaš, u Plinia dokonce kysličník olovnatý nebo zinečnatý. – Spodium fossile, zkamenělá slonovina. – Spodium Graecorum, bílé nic, nickamínek, síran zinečnatý. Šgr.