Šrámek Fráňa

, český básník, prozaik, dramatik a publicista; významný představitel generace anarchistických buřičů. Anarchistický odpor k měšťácké společnosti a rakouskému militarismu vyjádřil v básnických sbírkách Života bído, přec tě mám rád, Modrý a rudý a v povídkových knihách Sláva života, Žasnoucí voják. Příběhem citového a smyslového probuzení chlapce s první životní deziluzí je impresionistický román Stříbrný vítr. Vitalistické opojení smyslově čistým vztahem k přírodě prozařuje nevýslovnost touhy i melancholii v básnické sbírce Splav a v impresionistických dramatech Červen, Léto a Měsíc nad řekou. Zvláštní místo v jeho dramatické tvorbě zaujímá hra Hagenbek, která je politickou satirou na poslední dny rakouské monarchie. Protipólem románu Tělo, vitalistické oslavy erotické živelnosti, jsou romány Křižovatky a Past, povídkové knihy Osika, Klavír a housle a drama Plačící satyr, které vyúsťují do ničivé vášně, konfliktu stáří a mládí a do nihilistického obrazu lásky a ženy. Pozdní básníkova tvorba (Nové básně, Ještě zní, Rány, růže) je prostoupena melancholií, vyrovnávající se s hořkým zmoudřením.

Související hesla