Srbsko

, svazová republika v Jugoslávii; 88 361 km2, 9,9 mil. obyvatel (1996), správní středisko Bělehrad (1,2 mil. obyvatel, 1994). Jižní část hornatá (pohoří Prokletije, Šar Planina) s velkými plochami krasu, na severu nížiny v povodí Dunaje. Podnebí mírné, slabě kontinentální. – Obyvatelstvo tvoří zejm. Srbové, na jihu menšina Albánců (17 %). Hospodářství postiženo válkou a mezinárodním hospodářským embargem (1992 – 96), znovu od roku 1999. Zemědělství soustředěno do severní části; pěstuje se pšenice, kukuřice, cukrová řepa, brambory, ovoce, zelenina, slunečnice. Chov skotu, prasat, na jihu ovcí a koz. Významné zásoby nerostných surovin (uhlí, ropa, železná ruda, rudy měďi, olova, zinku, bauxit). Průmysl hutnický, strojírenský, potravinářský, textilní. – Území ve starověku osídleno Ilyry, Thráky a Kelty. Od 1. stol. n. l. součást římské říše, po jejím dělení v roce 395 východořímské říše a poté Byzance. Od 6. – 7. stol. osídleno Slovany. Od konce 9. stol. zde krystalizovala dvě jádra: vnitrozemská Raška a přímořská Zeta. V 10. stol. Srbsko pod vlivem první bulharské říše. V 11. stol. se osamostatnilo a vznikl srbský stát (od roku 1217 království). Největší rozmach nastal za vlády Štěpána Dušana, který ovládal většinu Bosny a Hercegoviny, část Makedonie i Řecka. Poté došlo k úpadku, drobení území a porážce od Turků na Kosově poli 1389. Od roku 1459 Srbsko součástí osmanské říše. Po srbských povstáních (1804 – 13 a 1815) vzniklo autonomní knížectví. Od roku 1878 nezávislost. Následovala expanze na úkor Turecka i dalších sousedů, zejm. v období balkánských válek 1912 – 1913 (Kosovo, Sandžak, část Makedonie). Aspirace Srbů vůči rakousko-uherskému území na Balkáně významně přispěla ke vzniku 1. světové války. V ní bylo sice Srbsko poraženo, ale jako spojenec Dohody v roce 1918 stálo v čele procesu vedoucího ke vzniku Království SHS (od 1929 Jugoslávie), kde mělo dominantní úlohu. Za 2. světové války vznikl loutkový Srbský stát pod nacistickou správou, část Srbska okupována Maďarskem, Bulharskem a Itálií. Po roce 1945 se Srbsko stalo jednou ze svazových republik socialistické Jugoslávie; silné srbské menšiny žily i v Chorvatsku a Bosně a Hercegovině. V roce 1990 Srbsko spolu s Černou Horou usilovalo o udržení federace, 1992 vytvořena Jugoslávská svazová republika. V roce 1991 jugoslávská armáda ovládaná Srby zahájila vojenské akce na podporu srbských menšin ve Slovinsku a Chorvatsku a dlouhotrvající válku v Bosně a Hercegovině (boje do 1995); zpočátku se projevovaly vojenské úspěchy (dobytí asi 70 % Bosny a Hercegoviny), ale od roku 1995 nastala ztráta dobytých pozic v Srbské Krajině a ztroskotání snah o vytvoření „Velkého Srbska“. Válečné akce probíhaly mimo území vlastního Srbska, ale v Srbsku došlo ke hlubokému hospodářskému úpadku (válečná výroba, mezinárodní sankce). Na jaře roku 1999 zásah (bombardování) spojeneckých vojsk NATO jako reakce na zásah srbských sil proti albánské komunitě v Kosovu. – Srbsko je členem Jugoslávské svazové republiky. Hlavou státu je prezident, volený obyvatelstvem. Zákonodárným sborem republiky je jednokomorová Národní skupština Srbské republiky (250 členů). Poslední (předčasné) volby do Národní skupštiny se konaly v prosinci 2000 a v lednu 2001. Prezident Milan Milutinović (* 12. 12. 1942).

Tabulka: Srbsko- Panovnici
KRÁLOVÉ
Nemanjici
1159 – 1196 Štěpán I. Nemanja
1196 – 1227 Štěpán II. Prvověnčaný, od 1217 král
1227 – 1234 Radoslav (Štěpán III.)
1234 – 1243 Vladislav
1243 – 1276 Štěpán Uroš I.
1276 – 1282 Štěpán Dragutin
1282 – 1321 Štěpán Uroš II. Miljutin
1321 – 1331 Štěpán Uroš III. Děčanský
1331 – 1355 Štěpán Dušan (Uroš IV.)
1355 – 1366 Štěpán Uroš V., konec dynastie
1366 – 1371 Vukašin
1371 – 1389 Lazar
Despotové, vazalové Turecka
1389 – 1427 Štěpán Lazarevič
Brankovici
1427 – 1437 Djuradj (Jiří) Brankovič
1437 – 1444 přímá turecká nadvláda
1444 – 1456 Djuradj Brankovič
1456 – 1458 Lazar III.
1458 – 1459 Štěpán Tomáš
1459 připojení Srbska k turecké říši
PREZIDENTI
1990 – 1997 Slobodan Milošević
1997 Dragan Tomić (úřadující)
od 1998 Milan Milutinović
 
Související hesla