Starý zákon

, křesťanské označení předkřesťanské části bible; pro judaisty je to kompletní bible, zvaná zpravidla tanach, což je zkratka z názvů jeho tří částí: tóry (Pentateuch čili Pět knih Mojžíšových), nebiim (proroci, např. Izaiáš, Ezechiel, Jeremiáš) a ketubim (spisy, např. Job, Kazatel, Píseň písní, Přísloví, Žalmy); obvyklé křesťanské dělení mluví o knihách historických, prorockých, mudroslovných a poetických. Starý zákon je prodchnut náboženským monoteismem, obsahuje základy etiky (desatero), nejstarší historiografické texty, proroctví o posledních věcech člověka a lidstva a vrcholné projevy starověké židovské poezie a mudroslovné literatury. Vznikal od 10. – 9. stol. př. n. l. do 2. stol. př. n. l. Do písemné podoby byl zpracováván postupně; konečná podoba palestinského kánonu biblického Starého zákona vznikla v Jabne po zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. Originál Starého zákona je v hebrejštině a v menší části v aramejštině, jedna z knih křesťanského kánonu Starého zákona je známa jen v řeckém znění. Nejstarší rukopisy Starého zákona byly objeveny v Kumránu u Mrtvého moře. V průběhu 3. – 2. stol. př. n. l. vznikl první řecký překlad alexandrijského biblického kánonu zv. Septuaginta, obsahující i spisy, které později nebyly zahrnuty do palestinského biblického kánonu (apokryfy). Z nejstarší doby pocházejí ještě překlady aramejské (targum) a syrské. Na Starý zákon volně navazují apokryfy a pseudoepigrafy.

Související hesla