Statius Publius Papinius

, římský básník, učitel rétoriky; několikanásobný vítěz básnických soutěží. Autor dvou mytologických eposů: Thebais a nedokončené Achileis. Vedle nich se zachovala sbírka příležitostné poezie Silvae (Rozmanité básně), ukázka deskriptivní lyriky skládané na zakázku.

Ottův slovník naučný: Statius Publius Papinius

Statius [stácius] Publius Papinius, básník řím. (*kolem r. 40 po Kr. v Neapoli – † ok. r. 96 t.). Prvního vzdělání dostalo se mu v rodišti, potom vzdělával se v Římě, kam otec jeho byl se přestěhoval. Nemálo ve vzdělávání jeho působil otec sám, jenž byl nejen učitel, nýbrž i básník. Statius již záhy zabýval se básněním a záhy též skladbami svými obracel nemalou měrou pozornost vzdělanců na sebe, jakož i zvítězil o závodech básnických. Po celý život nedopracoval se však postavení samostatného, nýbrž zůstal v závislosti na císaři Domitianovi a jeho milcích. Později (asi r. 90, jak se zdá, z ohledů zdravotních) uchýlil se na jih do Neapole, kdež také zemřel. Z básní jeho zachovaly se nám dvě epické básně, Thebais a Achilleis, a sbírka básní příležitostných rázu lyricko-epického, zvaná Silvae. Thebais jest obšírné epos (12 knih), kteréž líčí zápas synů Oidipových Eteoklea a Polyneika o trůn thébský; snad Antimachova báseň t. jm. byla v někt. příčině Statiovi vzorem. Druhá epická báseň jednající o životě Achillově zůstala nedokončena; máme z ní toliko dvě knihy, kde vykládá se o mládí bohatýrově. Silvae obsahují 32 příležitostných básní, rozdělených v pět knih. Týkají se důležitých události v životě různých mocných osob, jako narozenin, smrti a p., neb líčí skvělé stavby, jež právě byly dohotoveny. Větším dílem složeny jsou v hexametrech, řidčeji v metru alkajském, sapfickém a j. Básněmi těmito Statius prokázal poměrně nejvíce nadání své básnické. Statius byl sice muž velmi vzdělaný a básník neobyčejně nadaný i obratný ve veršování, nicméně plody jeho nepůsobí mile na čtenáře, jednak proto, že i u něho, podobně jako u souvěkých básníků, proniká silně živel rhétorický, převládá prázdná frase a suchopárná učenost, jež jeví se zvláště v častém výkladě mythologickém, jednak i proto, že z básní jeho vyzírá podlá servilnost, jakouž se zalíbiti chce nehodnému panovníku Domitianovi a jeho okolí. – Vydání »Achilleidy« a »Thebaidy« od Kohlmanna (Lip., 1879 a 1884); »Silvae« vydány od Baehrensa (t., 1876), od Klotze (t., 1900), s německým kommentářem od Vollmera (t., 1898). RN.

Související hesla