Stendhal

, francouzský romanopisec; představitel kritického realismu, mistr psychologického románu. Již v mládí ovlivněn osvícenstvím a protikrálovským hnutím, jež vzešlo z vlasteneckého nadšení Velké francouzské revoluce. Po studiích vstoupil do Napoleonovy armády; za restaurace prožil 7 let v Itálii. Po návratu do Francie se zapojil do bojů o novou literaturu, o romantismus, proti dvorskému klasicismu (polemický spis Racine et Shakespeare). Stendhal byl především znalcem života; umění mělo pravdivě zachycovat „hnutí srdce“. Umělec musí mít odvahu nově se dívat na život, tvořit podle současného života a nikoli podle vzorů, které odpovídaly společnosti a životu v jiné době. Hlavním cílem umění je podle Stendhala působit na publikum, zaujmout jej a otřást jím; všechno ostatní jsou jen prostředky, které se podle situace mohou měnit. Kritika společnosti a dychtivost po životě jsou u Stendhala nerozlučně spjaty; moc a svůdnost inteligence má sloužit citu. Hrdina románu Červený a černý (správně Červená a černá) Julien Sorel se dává do služeb náboženství, kterým opovrhuje, ale jež je nezbytným předpokladem ke kariéře, po níž touží. Jeho ctižádost ho žene i do milostných dobrodružství. Nakonec však hyne jako vzbouřený plebejec. Lucien Leuwen, hrdina stejnojmenného románu, je rozčarován poměry v armádě i na ministerstvu vnitra; jedinou oázou jsou mu vzpomínky na nenaplněnou lásku zmařenou maloměšťáckou závistí. Hlavním hrdinou románu Kartouza parmská je vášnivý a energický mladík Fabrizio del Dongo, typický stendhalovský hrdina, který touží po skutečném životě, ruchu, boji, odvaze a přímosti, naráží však na odpor pokrytecké společnosti. Líčení bitvy u Waterloo v tomto románu se stalo vzorem pro evropský realismus 19. stol. Stendhal nebyl za svého života příliš čten a prakticky zůstal neznámý; byl objeven a pochopen (podle vlastní předpovědi) až po 50 – 100 letech (tedy po roce 1880).

Ottův slovník naučný: Stendhal

Stendhal [standal], pseudonym, viz Beyle

Beyle [bél] Maire Henri, slavný spisov. franc. (*1783 v Grenoblu-†1842 v Paříži). Vstoupiv do vojska súčastnil se výpravy veliké armády do Ruska, kde na zpátečním pochodu vyznamenal se kolikráte svou chladnokrevností a přítomností ducha. R. 1814 vystoupil ze služeb vojenských a trávil dobu restaurace v Miláně, odkudž roku 1821 musil vrátiti se do Francie jsa u policie v podezření z karbonářství. R. 1830 stal se konsulem francouzským v Civitŕ-Vecchia. Jako spisovatel znám pode jménem Stendhal. První jeho kniha jsou dojmy z cesty po Italii Rome, Naples et Florence (1814). Jeho Lettres écrites de Vienne sur Haydn (1814) jsou však jen výtahem díla Carpaniova; Histoire de la peinture en Italie (1817) jest pouhou monografií o Leonardu da Vinci a Michel-Angelovi. Záslužnější jsou Promenades dans Rome (1829), příjemná causerie o krásách Říma, jíž podobné jsou Memoires d'un touriste (1838). Románem Chartreuse de Parme (1839) dosáhl Btendhal plného uznání; líčí tu život při dvorech italských. Také román Rouge et noir (1831) jest pěkným lícením mravův své doby. Souborně díla Btenova vydal Colomb s názvem »Oeuvres complčtes de Btendhal« (1850-55, 18 sv.) a Prosper Mérimée, nejlepší žák Btendhalův, jeho Correspondence (1857). Všecka díla Btenova jsou plna originálnosti a jemného procítění, ač obsahují často idee velmi paradoxní; všude zračí se v nich spor odumírajícího klassicismu s romantismem. Hrz.

Překlady jeho románů do češt. jsou teprve z nejnovější doby: Červený a černý (přel. J. Vodák 1899, »Vzdělávací bibl.«, sv. 42); Parmský klášter kartusiánů (1905, román. příloha časop. »Slovœ). Srv. studii Jar. Vrchlického v »Osvětě« 1892, str. 146 – 154.

Související hesla